Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka
Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Konkurence ve vědě | „Nomádi“ ve vědě | Specializace ve filosofii (a ve vědě)
James Gleick
(1987)
Mandelbrot, kterému vždy záleželo na mytologii, kterou o sobě vytvořil, připojil ke svému heslu v encyklopedii Kdo je kdo tento názor: „Vědu by zničilo, kdyby (podobně jako sport) měla nade vše postavit konkurenci a kdyby měla pravidlům konkurence vyhovět tím, že se stáhne do úzce vymezených specializací. Vzácně se vyskytující vědci, kteří jsou nomády z vlastní volby, mají pro intelektuální blaho zavedených disciplín zcela zásadní význam.“ Tento nomád z vlastní volby, který se také nazýval průkopníkem z nutnosti, svůj odchod z Francie spojil s odchodem z akademického světa a přijal přístřeší Výzkumného centra Thomase J. Watsona, patřícího IBM. Během třicetileté pouti ze zapomenutí na výsluní se nikdy nedožil toho, že by jeho práce byla některou z disciplín, ke kterým byla nasměrována, správně pochopena. Dokonce i matematikové se bez zjevné škodolibosti nechávali slyšet, že ať je Mandelbrot čímkoli, mezi ně nepatří.
(7194, Chaos, přel. J. Sedlář a R. Kamenická, Praha 1996, str. 94.)
vznik lístku: září 2008
Kauzalita a nahodilost
Carl Gierstorfer
(2013)
Und noch etwas macht die Quantenwelt so verstörend: Hier regiert der Zufall. Einstein hatte sich zeitlebens gegen diese Einsicht gesträubt, aber mittlerweile zweifelt kein Physiker mehr daran: Gott ist leidenschaftlicher Spieler. Da die Welt im Kleinsten vom objektiven Zufall geprägt ist, gibt es letztendlich keine Kausalität und keinen Determinismus. Für die Wissenschaft bedeutet dies, dass das Prinzip von Ursache und Wirkung verletzt werden kann und dass sich somit die weitere Entwicklung unseres Universums auch nicht beliebig vorhersagen lässt.
Für Alipasha Vaziri ist diese Erkenntnis entscheidend, denn sie „gibt der Unmöglichkeit eine Chance“, wie er es ausdrückt. In der Quantenwelt kann nichts etwas bewirken, wird die Welt sonderbar und unserer Intuition gänzlich widersprechend. Dabei wäre es falsch anzunehmen, die Quantenwelt und unsere erfahrbare Welt würden von einer Art unsichtbaren Grenze getrennt, als hätten dort die einen Gesetze ihre Gültigkeit und hier die anderen. Nein, wir erfahren der in der makroskopischen Welt einfach keine Quanteneffekte, weil sie statistisch so unwahrscheinlich sind, dass sie schlichtweg nicht beobachtet werde. Abeer vielleicht hat die Wissenschaft einfach nicht genau genug hingeschaut.
(Der Unmöglichkeit eine Chance geben, in: Köpfe und Ideen, 2013, Wissenschaftskolleg zu Berlin, S. 49.)
vznik lístku: červenec 2013