Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka
Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Hotové (myšlenky, duše etc.)
Charles Péguy
(1873-1914)
Existuje něco ještě horšího, než mít špatné myšlenky. Totiž mít úplně hotové myšlenky. Existuje ještě něco horšího než mít špatnou duši a dokonce i než kazit svoji duši. Totiž mít úplně hotovou duši. Dokonce existuje něco ještě horšího než mít zvrhlou duši. Totiž mít duši propadlou zvyku.
(Druhá odvaha, Výbor próz, Edice Expedice, sv. 78, samizdat, str. 69.)
(překládáno ex Note sur M. Descartes, vyd. NRF, p. 1386.)
vznik lístku: duben 2006
Člověk – nedostatečnost | Budoucnost – před námi
Charles Péguy
(1873-1914)
... Vše, co zůstává za námi, je nic ve srovnání s tím, co za námi ještě musí zůstat. A člověk se cítí úplně malý. Tak malinký si připadá tváří v tvář skutečnosti, jako úplně nepatrný človíček. Žasnu nad těmi velkými intelektuály, kteří z hloubky svých polstrovaných křesel pohánějí skutečnost ranami holí. A třeba by to byla i maršálská hůl. Člověk se cítí tak malý, tak úplně nedostatečný. ...
(Druhá odvaha, Výbor próz, Edice Expedice, sv. 78, samizdat, str. 29.)
(překládáno ex: Victor-Marie Comte Hugo, Solvuntur objecta; vyd. NRF, p. 697.)
vznik lístku: duben 2006
Filosofie – velikost
Charles Péguy
(1873-1914)
Vězíme nekonečně pevněji v otroctví hotového než v otroctví zmatku. Snáze nás lapí otroctví hotového než otroctví zmatku. A má mnohem katastrofálnější důsledky. I ve zmatku zasáhne mnohdy šťastný /20/ osud nebo dokonce řád. Ale uprostřed únavy není ani milost, ani pramen. Ze všeho myslitelského zla je zvyk to nejhorší zlo. Kartezianismus plul proti proudu jediného zvyku, potlačil jediný zvyk: zvyk zmatku. Bergsonismus se pokusil postavit na odpor zvyku jako takovému, tedy veškerému organickému i duševnímu zvyku.
Víme, že bitvu lze vyhrát i ve zmatku a právě jeho pomocí: bezhlavě vpřed. Ale nikdy nikdo neviděl, že by únava a stáří omylem zplodily něco svěžího.
(Druhá odvaha, Výbor próz, Edice Expedice, sv. 78, samizdat, str. 16-18.)
(překládáno ex: Note sur M. Bergson et la philosophie bergsonienne; vyd. NRF, pp. 1341-44.)
vznik lístku: duben 2006
Čtení filosofického textu | Filosofický text a jeho čtení
Ladislav Hejdánek
(2013)
Autora filosofického textu čteme podle toho, chceme-li potvrdit, že jsme se jím vskutku obírali, anebo proto, abychom pochopili jeho myšlenky. Tady potom nastává rozhodující metoda přístupu: když jde o pouhou obeznámenost s autorovým textem, věnujeme svou plnou pozornost tam, kde se autor výrazně, jasně a co možná průhledně (zřetelně) sám vyslovuje. Naproti tomu tehdy, když chceme porozumět jeho myšlenkám, musíme dávat (za předpokladu dobré znalosti textu) přednost místům méně jasným a zřetelným, musíme si klást otázka, na které buď najdeme odpověď v jiných textech, ale někdy je ani jinde nenajdeme a musíme si na ně odpovídat sami (což zase později musíme být ochotni revidovat a pokoušet se o jiné, odlišné odpovědi), atd. Ovšem co je potom nejdůležitější, totiž že nemůžeme stále zůstávat při bádání o tom, jak to autor sám myslel (to spadá vlastně do přístupu prvního, byť někdy do jeho vyšší třídy), nýbrž pokoušet se to – co možná sice v jeho duchu a podle jeho záměrů, ale i ty je tu a tam možno a dokonce třeba překračovat – domýšlet jeho myšlenky i tam, kde je ještě sám neformuloval a které mu možná – co víme? – ani vůbec nenapadly. Toto domýšlení není už jen naše libovůle, ale je to vlastně jakoby jednostranný !“dialog“ s jeho myšlením a pouze v počátcích nějaký náš vlastní pokus o to, jít s autorem za něj samého.
(Písek, 130901-2.)
vznik lístku: září 2013