LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile

Ladislav Hejdánek (2013)

Naši teoretičtí astrofyzikové mají za to, že tento náš Vesmír není starší než takových 15 miliard let, kdy vznikl tzv. Velkým třeskem. Je to pochopitelně matematicko-fyzikální konstrukce, ale s poznáváním Vesmíru to tak je vždycky – přímé „vnímání“ zdaleka nestačí, abychom porozuměli vesmírným dějstvím. Vážnou otázkou je ovšem, dostačuje-li naše poznání některých stránek pozorovatelného Vesmíru k tomu, abychom mohli spolehlivě usuzovat na celý Vesmír, zejména pokud jde o jeho trvání v čase. Není možné, že Vesmír je mnohem starší prostě proto, že se, jak máme za to, zrodil Velkým třeskem nikoli celý, ale právě jen pokud jde o těch necelých 5% toho, co je (či spíše pouze bylo) pro nás pozorovatelné? Nemůže být např. skrytá hmota a zejména skrytá energie třeba mnohem starší? A další zatím nezodpověděná otázka: odborníci mluví o jakémsi velmi rychlém „rozfouknutí“ právě zrozeného Vesmíru ihned v prvních chvílích (vteřinách a minutách). Způsobila to také temná energie? A proč potom nastalo zase zpomalení, zatímco zrychlování pozorujeme až mnohem později? A ještě také pokud jde o temnou hmotu: jaký smysl by mohl být v tom, že běžná hmota a temná hmota na sebe navzájem reaguje pouze gravitačně, ale jinak nikoli? A takových otázek by bylo možno najít a formulovat ještě víc,
(Písek, 130203-2.)

Elias Canetti (1965)

Realismus, v užším smyslu, byl metodou, jak v románu zachycovat skutečnost. Veškerou skutečnost. Bylo důležité, nic z této skutečnosti – ani kvůli estetickým, ani buržoazně-morálním konvencím – nevylučovat. Byla to skutečnost, jak ji viděli někteří nepředpojatí a otevření duchové 19. století. Už tenkrát neviděli vše a to jim pak byla patřičně vytýkáno těmi z jejich současníků, kteří se umíněně dožadovali jiných zdánlivě odlehlých praktik. Ale dejme za to, že bychom dnes mohli mít s vážnou tváří za to, že několik z těch opravdu významných realistů svého cíle dosáhlo, že se jim podařilo v románu zachytit veškerou skutečnost své doby, že ji ve svých dílech popsali beze zbytku – jaký to má pro nás smysl? Mohli by ti z nás, kterým jde o totéž, ale jakožto lidem naší doby, považujícím se za moderní realisty, užít stejných metod?
Cítíme, jaká bude odpověď, ale než ji vyřkneme, pokusíme se postihnout, co se od té doby se skutečností stalo. Změnila se v tak ohromné míře, že již první potucha o ní nás naplní bezbřehou bezradností. Pokus zmoci tuto bezradnost povede, jak se domnívám, k tomu, že rozlišíme tři podstatné aspekty této změny. Existuje narůstající a přesnější skutečnost; na třetím místě je možno jmenovat skutečnost budoucího.
(Realismus a nová skutečnost, in: 7595, Svědomí slov, přel. Zdeněk Jančařík, Torst, Praha 1992, str. 72.)

Gilbert Keith Chesterton (1908)

In the last chapter it has been said that the primary feeling that this world is strange and yet attractive is best expressed in fairy tales. The reader may, if he likes, put down the next stage to that bellicose and even jingo literature which commonly comes next in the history of a boy. We all owe much sound morality to the penny dreadfuls. Whatever the reason, it seemed and still seems to me that our attitude towards life can be better expressed in terms of a kind of military loyalty than in terms of criticism and approval. My acceptance of the universe is not optimism, it is more like patriotism. It is a matter of primary loyalty. The world is not a lodging-house at Brighton, which we are to leave because it is miserable. It is the fortress of our family, with the flag flying on the turret, and the more miserable it is the less we should leave it. The point is not that this world is too sad to love or too glad not to love; the point is that when you do love a thing, its gladness is a reason for loving it, and its sadness a reason for loving it more. All optimistic thoughts about England and all pessimistic thoughts about her are alike reasons for the English patriot. Similarly, optimism and pessimism are alike arguments for the cosmic patriot.
(The Flag of the World, in: Ortodoxy, www: http://www.pagebypagebooks.com/Gilbert_K_Chesterton/Orthodoxy/.)

Gilbert Keith Chesterton (1908)

V předešlé kapitole jsme řekli, že prvotní pocit, jak je svět zvláštní a přitom vábivý, vyjadřují nejlépe pohádky. Další stadium může čtenář přičíst bojovné či snad dokonce hurá-vlastenecké literatuře, která přichází u kluka na řadu hned po pohádkách. Za mnoho zdravé morálky vděčíme krvákům. Ať je důvod jakýkoli, zdálo se mi a dosud se mi zdá, že náš poměr k světu se dá vyjádřit výrazy vojenské oddanosti lépe než výrazy kritiky a souhlasu. Přijímám vesmír spíš z vlastenectví než z optimismu. Jde o věrnost ze všech nejstarší. Svět není noclehárnou v Brightonu, kterou můžeme opustit, protože je ubohá. Je to hrad našeho rodu s vlajkou vlající na věži, a čím je ubožejší, tím méně bychom jej měli opouštět. Nejde o to, že svět je příliš smutný, než abychom jej milovali, nebo veselý, než abychom jej nemilovali; jde o to, že když nějakou věc opravdu milujeme, její radost je důvodem k lásce a její smutek je důvodem k lásce ještě větší. Všechny optimistické i všechny pesimistické myšlenky o Anglii jsou pro anglického vlastence stejnými důvody. Podobně optimismus a pesimismus jsou stejnými argumenty pro vlastenecký cit vůči vesmíru.
(Ortodoxie, př. Jan Čulík, Academia, Praha 2000, str. 58.)

James Jeans (1930)

...
Just for this reason it seems incredible that the universe can have been designed primarily to produce life like our own; had it been so, surely we might have expected to find a better proportion between the magnitude of the mechanism and the amount od the product. At first glance at least, life seems to be an utterly unimportant by-product; we living things are somehow off the main line.
We do not know whether suitable physical conditions are sufficient in themselves to produce life. ...
(0026, The Mysterious Universe, Penguin Books, Harmondsworth 1938, p. 16.)