Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka
Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Filosofie
Emanuel Rádl
(1933)
Proto věřím dnes, že nestačí mluviti o pochopení skutečnosti, o upřímné prostotě, hlubší než jest jakýkoli rozum, nestačí odevzdati se s čistým srdcem proudu dějství v důvěře, že naše přirozenost, splývající se samou podstatou věcí, zachytí jejich jádro; jest zapotřebí nadto aktivně a uvědoměle se stavěti proti skutečnosti a odůvodňovati, proč věci jsou, jakými jsou, a stavěti program, jakými býti mají.
(O naší nynější filosofii, St. Minařík, Praha 1922, str. 37 – 38.)
vznik lístku: duben 2004
Filosofie
Emanuel Rádl
(1933)
Filosof, který nepracuje vědomky, nevědomky pro nový mravní řád ve světě, není celým člověkem a není dokonalým filosofem.
(Bergson: Vývoj tvořivý – recenze in: Nové Atheneum I., Praha 1920, str. 380.)
vznik lístku: duben 2004
Filosofie
Emanuel Rádl
(1933)
Neboť jakou cenu má filosofie, která nepomáhá člověku v bídě jeho životních zápasů?
(0948, Dějiny filosofie I., Jan Laichter, Praha 1932, str. 108.)
vznik lístku: duben 2004
Filosofie
Emanuel Rádl
(1933)
Aby postihl kořen bídy, musí filosof pozorovat a přemýšlet; k tomu je třeba klidu. Proto filosof utíká od tohoto rušného světa, hledí v odloučenosti od něho sebrat své myšlenky, vysledovat každý nápad do jeho nejjemnějších odstínů a obrací na rub a líc každé slovo. Ale ten filosof je ztracen, kdo se v zátiší pokládá za procul negotiis! Klid filosofův je přípravou pro práci; je revizí zápasu včerejšího a strojením plánu pro zápas zítřejší.
(0948, Dějiny filosofie I., Jan Laichter, Praha 1932, str. 7 – 8.)
vznik lístku: duben 2004
Filosofie
Emanuel Rádl
(1933)
Není nikomu dáno, dostihnout podstaty věcí; filosof se však pozná podle toho, že po této podstatě vztahuje ruku. … Poslední pravda, absolutno, kategorický imperativ, transcendentno, pravá skutečnost, jistota, nepodmíněnost jsou zásady, ve jménu kterých filosof měří skutečnost.
(0948, Dějiny filosofie I., Jan Laichter, Praha 1932, str. 5.)
vznik lístku: duben 2004