Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Jiří Bičák (2008)

Vznikly základní fyzikální zákony, které řídí chod vesmíru dnes, až okamžikem velkého třesku? Jsou tedy závislé na prostoru a čase a vznikly spolu s ním? A mají obecnou platnost pro celý vesmír, nebo mohou v různých částech našeho vesmíru platit jiné zákony?
John Archibald Wheeler, Einsteinův nástupce v Princetonu, kdysi prohlásil, že existuje jediný zákon – totiž zákon, že neexistuje žádný zákon. Možná se fyzikální zákony vyvíjejí, možná procházejí mutacemi jako Darwinovy živočišné druhy.
Wheeler při formulaci této myšlenky vychází především z nedeterminismu v kvantové teorii. Třeba jsou zákony jen výsledkem průměrování fundamentálního chaosu. Zdá se mi to jako těžko vyvratitelný, a proto nevědecký pohled. Žádná dostatečně určitá a schopná předpověď koncepce vycházející z tohpoto pohledu neexistuje. Nedávno se k těmto Wheelerovým „myšlenkám pro myšlenky“ vrátil Paul Davies (teoretický fyzik, kosmolog, astrobiolog a popularizátor – pozn. J.O.), ředitel nového ústavu Beyond na univerzitě v Arizoně (viz New Scientist, 30. Června 2007).
(Jednotný obraz vesmíru je úctyhodná vize, in: Národní 3, č. 3, 2008, str. 7.)

Erasmus Rotterdamský (1508)

… Nam que tandem est iniquitas, cum omni uite insti tuto suos lusus concedamus, studiis nullum omnino lusum permittere, maxime si nuge seria ducant, atque ita tractentur ludicra ut ex his aliquanto plus frugis referat lector non omnino naris obese, quam ex quorundam tetricis ac splendidis argumentis? …
(Moriae encomium, staženo www. )

Erasmus Rotterdamský (1508)

… Vt enim nihil nugacius quam seria nugatorie tractare, ita nihil festiuius quam ita tractare nugas ut nihil minus quam nugatus fuisse uidearis. De me quidem aliorum erit iudicium; tamet si, nisi plane me fallit philautia, Stulticiam laudauimus, sed non omnino stulte.
(Moriae encomium, staženo www. )

Erasmus Rotterdamský (1508)

… Dopřejeme-li totiž každému stavu nějakou zábavu, jak by bylo nespravedlivé, odpírat i tu nejmenší zábavu mužům vědy, zvláště když jejich žerty v nás vyvolávají vážné myšlenky a to směšné v nich jest podáno tak, že čtenář (není-li ovšem na hlavu padlý) si z nich leckdy odnáší víc užitku než z nějakého honosného díla vážného obsahu. …
(2790, Chvála bláznivosti, př. Rud. Mertlík, Praha 1966, str. 8.)

Erasmus Rotterdamský (1508)

… Jako totiž nic není tak hloupé, jako tropit si žerty z věcí vážných, tak naopak nic /9/ není tak půvabné, jako podat žert tak, aby vůbec nevznikl dojem, že žertuješ. Soudit mé dílo bude ovšem věcí jiných lidí; neklame-li mne však vlastní ješitnost, zdá se mi, že jsem si nepočínal nijak bláznovsky, třebaže jsem chválil Bláznivost.
(2790, Chvála bláznivosti, př. Rud. Mertlík, Praha 1966, str. 8 – 9.)