Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Ladislav Hejdánek
(2012)
Pokud je to přístupno pozorování zvenčí, můžeme také u lidí zjistit celou řadu způsobů chování, jež připomínají chování vyšších obratlovců; a obráceně můžeme u mnoha druhů obratlovců najít obdoby v jejich chování, připomínající chování lidí. Nemělo by nás to překvapovat, neboť už víme o genetických souvislostech a evoluci. Co to však znamená? U nižších živočichů je jejich chování závislé na něčem, co se může „dědit“, tedy na jakýchsi „vlohách“ apod. Navzdory pokrokům genetiky zatím nevíme přesně, jak je možné „dědit“ způsoby chování, ale výsledky lze pozorovat poměrně snadno. (Např. u hmyzu, třeba u vosiček apod.) U vyšších živočichů do toho nějak vstupuje „učení“: mladá lasička neví, co si má počít s bílou myškou (která před ní ani neutíká), protože byla matce odebrána dříve, než se to mohla v její péči naučit. A na lidské úrovni už nejde jenom o mnohem větší podíl toho, čemu se každé mládě musí technicky naučit, ale intervenuje tu navíc komplikované zprostředkování vědomím a zejména myšlením. Na nejnižší úrovni tak mluvíme o tzv. instinktech a automatizovaných akčních systémech, na vyšších úrovních o dovednostech (fyzických a technických), a posléze na nejvyšší úrovni o zvycích a dovednostech z větší nebo menší části prostředkovaných vědomím a dokonce integrovaných a organizovaných myšlenkově. Teprve na této poslední, nejvyšší úrovni můžeme mluvit o „zásadách“, které nemůžeme redukovat ani na „dovednosti“, natož na „instinkty“, dané geneticky. Zatímco všechny vosičky se chovají naprosto stejně, když z vystřiženého listu smotávající jakýs kornoutek, tam, kde jde o předávání dovedností učením, může docházet k drobným odchylkám (některé jsou jakoby „výhodnější“ než jiné), míra růzností na nejvyšší úrovni je největší, a proto pouhé učení jakoby nestačí: je třeba stanovovat „zásady“, tj. pravidla, která už nemají jen technický charakter, protože nevedou jen k okamžitému výsledku, nýbrž míří do vzdálenější budoucnosti (a nejsou tak co do výsledku přímo kontrolovatelná).
(Písek, 120302-1.)
vznik lístku: březen 2012
František Šmahel
(1968)
Co však Chelčický a ideologové jednoty bratrské ? Poté, co již opatrněji posuzujeme možnosti a podmínky permanentního revolučního boje, přestáváme Chelčického literární pozůstalost měřit jen aspektem revoluční aktivity a pasivity. Zdá se však, že zatím jen vyčkáváme, až někdo jiný objeví v tomto svérázném mudrci jednoho z nejoriginálnějších českých myslitelů všech dob. Co je však podstatné, Chelčický nestojí mimo předchozí reformní proudy, on je svým způsobem syntetizuje a činí životaschopnými v nových podmínkách. Nejinak si však počínají i mluvčí jednoty, kteří naplňují českou reformní ideu novým obsahem. Skutečnost, že jednota i její představitelé byli namnoze z konfesijních důvodů idealizováni, nabádá k opatrnosti, nebrání však vidět jejich pozitivní snahu o eticky principiální přístup k sobě samým i ke společnosti, nemluvě již o jejich významu pro českou kulturu 16. století.
(Vzdálená minulost husitství, in : 3272, Naše živá i mrtvá minulost, (osm esejí různých autorů), Praha 1968, str. 67.)
vznik lístku: duben 2002