Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

František Šmahel (1968)

Co však Chelčický a ideologové jednoty bratrské ? Poté, co již opatrněji posuzujeme možnosti a podmínky permanentního revolučního boje, přestáváme Chelčického literární pozůstalost měřit jen aspektem revoluční aktivity a pasivity. Zdá se však, že zatím jen vyčkáváme, až někdo jiný objeví v tomto svérázném mudrci jednoho z nejoriginálnějších českých myslitelů všech dob. Co je však podstatné, Chelčický nestojí mimo předchozí reformní proudy, on je svým způsobem syntetizuje a činí životaschopnými v nových podmínkách. Nejinak si však počínají i mluvčí jednoty, kteří naplňují českou reformní ideu novým obsahem. Skutečnost, že jednota i její představitelé byli namnoze z konfesijních důvodů idealizováni, nabádá k opatrnosti, nebrání však vidět jejich pozitivní snahu o eticky principiální přístup k sobě samým i ke společnosti, nemluvě již o jejich významu pro českou kulturu 16. století.
(Vzdálená minulost husitství, in : 3272, Naše živá i mrtvá minulost, (osm esejí různých autorů), Praha 1968, str. 67.)

Jan Štěpán (1998)

explikace (z lat. explicatio, rozvinutí, rozbor, výklad) postup zpřesnění významu jazykových výrazů v jejich označovací funkci (↑denotace). Uplatňuje se u výrazů, které jsou vágní, tj. denotačně nepřesné. Zpřesňovaný výraz se nazývá explikandum, zpřesňující výraz explikát. Zpřesnění zprostředkuje smysl těchto jazykových výrazů (↑pojem). Pro explikát se požaduje podobnost s explikandem a maximální exaktnost. E. se využívá především při přechodu od pojmů v klasifikační formě (vysoký) k pojmům v komparativní formě (vyšší než) a pojmům v kvantitativní-metrické formě (vysoký 2 m).
(Filosofický slovník, Naklad. Olomouc, Olomouc 21998, str. 117.)