Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Paul Ricœur (1983)

(N.O.:) S Freudem se klade problém klamného vědomí, dokonce snad vědomí jakožto klamu.
P. Ricoeur: Ano, v jistém smyslu není tím podstatným problémem moderního myšlení problém omylu, nýbrž problém iluze. Celé naše úsilí spočívá v podstatě v tom, abychom znovu objevili cogito pomocí kritiky iluzí, abychom nahradili filosofii vědomí filosofií uvědomění. Jean Lacroix říkal, že „vědomí není žádnou daností, nýbrž úkolem“. Domnívám se, že tato problematika souvisí s problematikou frankfurtské školy. /19/ Horkheimerova a Adornova myšlenka je ta, že osvícenecká racionalita se neznala ve své schopnosti opovrhovat, manipulovat, klamat sebe samu.
(Filosofie důvěry, rozhovor v Le Nouvel Observateur 11.3.1983, česky in: 7128, Život, pravda, symbol. Praha 1993, s. 18.)

František Šmahel (1968)

Co však Chelčický a ideologové jednoty bratrské ? Poté, co již opatrněji posuzujeme možnosti a podmínky permanentního revolučního boje, přestáváme Chelčického literární pozůstalost měřit jen aspektem revoluční aktivity a pasivity. Zdá se však, že zatím jen vyčkáváme, až někdo jiný objeví v tomto svérázném mudrci jednoho z nejoriginálnějších českých myslitelů všech dob. Co je však podstatné, Chelčický nestojí mimo předchozí reformní proudy, on je svým způsobem syntetizuje a činí životaschopnými v nových podmínkách. Nejinak si však počínají i mluvčí jednoty, kteří naplňují českou reformní ideu novým obsahem. Skutečnost, že jednota i její představitelé byli namnoze z konfesijních důvodů idealizováni, nabádá k opatrnosti, nebrání však vidět jejich pozitivní snahu o eticky principiální přístup k sobě samým i ke společnosti, nemluvě již o jejich významu pro českou kulturu 16. století.
(Vzdálená minulost husitství, in : 3272, Naše živá i mrtvá minulost, (osm esejí různých autorů), Praha 1968, str. 67.)

Paul Ricœur (1983)

(N.O.:) S Freudem se klade problém klamného vědomí, dokonce snad vědomí jakožto klamu.
P. Ricoeur: Ano, v jistém smyslu není tím podstatným problémem moderního myšlení problém omylu, nýbrž problém iluze. Celé naše úsilí spočívá v podstatě v tom, abychom znovu objevili cogito pomocí kritiky iluzí, abychom nahradili filosofii vědomí filosofií uvědomění. Jean Lacroix říkal, že „vědomí není žádnou daností, nýbrž úkolem“. Domnívám se, že tato problematika souvisí s problematikou frankfurtské školy. /19/ Horkheimerova a Adornova myšlenka je ta, že osvícenecká racionalita se neznala ve své schopnosti opovrhovat, manipulovat, klamat sebe samu.
(Filosofie důvěry, rozhovor v Le Nouvel Observateur 11.3.1983, česky in: 7128,
Život, pravda, symbol. Praha 1993, s. 18.)