Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

František Palacký ()

Nevím, kdo první pronesl tu větu, jakožto výklad ponětí o státu, že prý „stát jest společnost mocí chráněná“, ani nechci dávati se do zpytování, má-li definice tato všecky potřebné logické vlastnosti, je-li … Ale vyznati se musím, že výklad ten dobře se mi líbí z té příčiny, poněvadž nepouštěje se ani také do mnohostranného rozbírání ponětí o společnosti, chci jen obrátiti pozor na to, že není společnosti jakékoli bez ouvazku právního, který drží dohromady oudy její, že tedy podstata její záleží v jisté míře práv a povinností, vztahujících se k jistému počtu osob. Z toho následuje, že v ponětí společnosti již obsažen jest moment práva vůbec, a že tudíž ve výkladu nahoře podaném o státu zahrnují se zjevně nejen oba hlavní působcové jeho, právo totiž i moc, ale i oučel, pro kterýž se působí, t. bezpečí všech společníkův neboli občanův. /
Stát tedy vůbec jen tam vzniknouti a trvati může, kde společnost jakákoli, malá nebo veliká, mocna jest chrániti, a, jak se samo sebou rozumí, také uchrániti se naproti všem jiným buď osobám neb společnostem. Nemá-li tedy který stát dosti moci čili síly, aby mohl i doma udržeti a pojistiti vládu práva, i odolati každému násilí z ciziny naň se valícímu, přestává býti zvláštním státem, a buďto rozpadá se na více států neodvislých, anebo musí podniknouti pod jinou vyšší jednotu státní. Míra tedy státní jednoty může býti velmi rozličná, dle okolností času i místa, jak totiž kde obec která stačí odolati vůlí i silou svou vůli a síle kterékoli jiné obce, jí se dotýkající. Ve starém Řecku i ve starém Slovansku mohlo trvati množství státův drobných, pokudkoli neměli činiti nežli se sousedy sobě více méně rovnými; jakmile ale počali dotýkati se jich státové prostrannější a mohutnější, ku př. tam Peršané, Macedoni, Římané, zde Huni, Avarové, Karolingové atd. musili i oni buďto podnikati skrze federaci pod jednotu státní vyšší a mocnější, aneb ztratiti dokonce samostatný byt svůj. I Čechy mohly uhájiti samostatnost a nezávislost svou, pokud obklíčeny byly státy jim v síle více méně rovnými, jakové byly Polsko, Uhersko a Německo nespojené. Za naší doby ale centralisace světová, množící se více a více, nedovoluje netoliko utvoření se, ale ani dlouhého trvání státův nevelikých, zvláště uprostřed pevniny Europské etc.etc.
(Zůstalo nedopsáno, poprvé vyšlo in: Radhost III, 255-256.)(Politický aforismus o státu [1848], in: 3322, Spisy drobné I., Praha 1898, S. 7-8.)

František Palacký ()

… Dále o tom mluviti nechci, an bych sotva ubrániti se mohl trpkých reflexí; doložím jen, že co tu vynáším na jevo, nemá nikoli do sebe půvabu novosti, jelikož ve smyslu tomtéž měl jsem čest již po dvakrát vysloviti se veřejně ve sněmovně panské ve Vídni (21.června i 27.srpna 1861), jakož dosvědčují zápisky její stenografické. Nevážím já sobě výčitky, od protivníkův tak často činěné, že vždy ohřívám a opakuji tytéž řeči již zastaralé. Stáří pravdy sahá nad stáří všehomíra: jen lež zjevuje se vždy nová, jelikož umírá pokaždé v okamžení, jak mile poznána bývá.
(Idea státu Rakouského, [1865], in: Spisy drobné I., Praha 1898, s. 243.)

František Palacký (1865)

... Nevážím já sobě výčitky, od protivníkův tak často činěné, že vždy ohřívám a opakuji tytéž řeči již zastaralé. Stáří pravdy sahá nad stáří všehomíra: jen lež zjevuje se vždy nová, jelikož umírá pokaždé v okamžení, jak mile poznána bývá.
(Idea stát Rakouského, in: Spisy drobné, díl I., Praha 1898, str. 243.)

Wikipedie ()

V časném literárním období starověkého Řecka hlavní smírčí soudce různých řeckých městských států byli nazýváni Archons. Termín byl také používán skrz historii Řeka v obecnějším smyslu, sahat od „vůdce klubu“ k „římskému guvernérovi“ k „Satan“ (jako pravítko vesmíru).
V Athense systém tři souběžný Archons se vyvinul, tři funkcionáři být známý jak Archon Eponymous, Polemarch, a Archon Basileus. Původně tyto kanceláře byly vyplněny od aristokracie volbami každý deset roků. Během tohoto období Archon Eponymous byl šéf smírčí soudce, Polemarch byl hlava ozbrojených sil, a Archon Basileus byl zodpovědný pro civic náboženská uspořádání. Po 683 BCE kanceláře byly drženy pro jen jediný rok a rok byli jmenováni po Archon Eponymous. (mnoho starověký kalendářní systémy nepočítaly jejich roky nepřetržitě, zatímco my děláme.) po 487 BCE archonships byly přiřazeny losem ke kterémukoliv občanovi a Polemarch vojenské povinnosti byly převzaty novou třídou generálů známých jako strategoi. Polemarch potom měl jen menší náboženské povinnosti. Archon Eponymous zůstal titulární hlavou státu dokonce pod demokracií, ačkoli hodně redukované politické důležitosti. Po 457 BCE ex-archons byl automaticky zapsán jako celoživotní členy Areopagus, ačkoli to shromáždění bylo už ne extrémně důležité politicky v té době.
www

Wapedia ()

Archón (řecky: άρχων, mn. č.. άρχοντες, 2. pád archonta) je řecké slovo, jehož význam je „vládce, vládnoucí (občan)“, které je často užíváno jako titul specifického veřejného úřadu. Jedná se o zpodstatnělé příčestí přítomné ze základu αρχ-, který je odvozený ze stejného kořene jako hierarchie či monarcha.
1. Ve starověkém Řecku
V raném období starověkého Řecka byli čelní úředníci různých městských států nazýváni archonty. Slovo bylo používáno během celé řecké minulosti a v obecnějším významu pro označení osob v čele různých spolků apod. nebo i úředníků římské správy.
V Athénách se vyvinul systém tří konkurujících si archontů, kteří byli nazývání Archón Epónymos, Archón Polémarchos, a Archón Basileos. Původně byli voleni z řad aristokracie každých deset let. Během tohoto období byl Archón Eponymos zodpovědný za civilní správu města, Polémarchos byl velitelem armády a Archón Basileos zodpovídal za veřejné náboženské obřady. Po roce 683 př. n. l. byli archonté voleni již pouze na jeden rok a tento rok byl nazýván po Archontu Eponymovi. Po roce 487 př. n. l. začal být úřad přístupný losem každému občanovi Athén, následkem čehož poklesl význam archontů – Polémarchovi byla odebráno velení nad armádou ve prospěch stratégů – generálů a dále zastával pouze drobné náboženské úkoly, Archón Epónymos byl nadále titulární hlavou athénského státu, ale s omezenými pravomocemi. Archónům při jejich službě asistovali pomocníci nazývaní thesmosthéti. Po roce 457 př. n. l. se bývalí archonté automaticky stávali doživotními členy Areopagu, avšak ani toto shromáždění nemělo v té době významné politické postavení.
www