Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

František Xaver Šalda (1925)

... A předtím otázka zásadní: Jest možno pojímati čin lidský pouze jako výraz určitého uvědomění? Není v každém činu jistý prvek, který, poněvadž nemám po ruce jiného výrazu, nazvu iracio/63/nálným, to, co nelze vyložiti jako projev rozumového záměru a uvědomění? Není čin, i nejlépe zvážený a promyšlený, jen nápověď, kterou dopovídají jiní? Cosi jako první člen souvětí?
My víme, že básník nebo umělec nebývá nejlepší vykladatel svého díla; jsou případy, kdy se mýlí; vkládá do něho, čeho v něm není, a nevidí v něm toho, co v něm vidí vrstevníci nebo potomci, jeho kritikové a čtenáři. Nemusí vždycky rozuměti svému dílu básník, byť na něm pracoval sebeuvědoměleji, byť jím sledoval záměry sebeurčitější a jasnější. Není každé dílo, každý čin lidský něco, co přesáhá svého tvůrce? ...
(Na okraj Světové revoluce, in: Soubor díla FXŠ sv. 22, Kritické projevy sv. 13, Praha 1963, str. 62-63.)

František Xaver Šalda (1925)

I Darwin, i Shaw proklínají tedy moderní vědu – ale ne po pojetí německém, nýbrž po pojetí anglickém: vědu praktickou, induktivnou, empirickou, užitou na potřeby životní ... Ona a jen ona zabíjí jim životní radost a otravuje tělo i ducha ... Myslím, že příčina sebevražednosti moderní jest prostě v tom, že je zabita v moderním životě radost. Odkud zmizela radost, tam vtrhuje dříve nebo později, ale jistě, zoufalství. ...
(Na okraj Světové revoluce, in: Soubor díla FXŠ sv. 22, Kritické projevy sv. 13, Praha 1963, str. 67.)

František Xaver Šalda (1926)

A zde je punctum litis. Intelektuálové sami pravidlem nemívají tolik intelektu, aby dovedli rozpoznat mezi sebou lidi nejlepší nebo lidi zvláště způsobilé k určitým úkolům. Ve svých institucích, v nichž vládnou a rozhodují, vynášejí příliš často na povrch prostřednost a příliš často dusí nadprůměrnost. Jinak by byly nemožné zjevy, jako je ...
(Demokracie kvalitativní, in: Soubor díla FXŠ sv. 22, Kritické projevy sv. 13, Praha 1963, str. 148.)

František Xaver Šalda (1927)

... Jen to, co má odvahu zhasnout za vteřinu, nebo lépe za zlomek vteřiny, je věčné; neboť umožňuje co nejrychlejší střídu a změnu- Není horších překážek věčnosti než touha po nesmrtelnosti a pokusy uskutečňovati ji. To je akademism, to je jeho hastrošnictví. Jak to vadí životnímu provozu! ...
(Duch české literatury etc., in: Soubor díla FXŠ sv. 22, Kritické projevy sv. 13, Praha 1963, str. 253.)

František Xaver Šalda (1927)

... Jejich verše se nemusejí lidem líbit. Naprosto ne. Jen kurvy se musjí líbit, poněvadž by bez toho zemřely hladem. Verše ne. Ale zpozorovatl jsem, že i ti, kdož na ně nadávají, jich nezapomínají. A to jediné je důležité.
...
(Duch české literatury etc., in: Soubor díla FXŠ sv. 22, Kritické projevy sv. 13, Praha 1963, str. 253.)