Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Friedrich Nietzsche (1888)

26.
Ich mißtraue allen Systematikern und gehe ihnen aus dem Weg. Der Wille zum System ist ein Mangel an Rechtschaffenheit.
(Sprüche und Pfeile)
(5880, Götzen-Dämmerung, N.-Werke, Bd. 10, Leipzig 1906, S. 240.)

Friedrich Nietzsche (1888)

5.
Ich will, ein für alle Mal, Vieles nicht wissen. – Die Weisheit zieht auch der Erkenntnis Grenzen.
(Sprüche und Pfeile)
(5880, Götzen-Dämmerung, N.-Werke, Bd. 10, Leipzig 1906, S. 237.)

Friedrich Nietzsche (1888)

37.
Du läufst voran? – Thust du das als Hirt? oder als Ausnahme? Ein dritter Fall wäre der Entlaufene ... Erste Gewissensfrage.
38.
Bist du echt? oder nur ein Schauspieler? Ein Vertreter? oder das Vertretene selbst? – Zuletzt bist du gar bloß ein nachgemachter Schauspieler ... Zweite Gewissensfrage.
40.
Bist du einer, der zusieht? oder der Hand anlegt? – oder der wegsieht, bei Seite geht ... Dritte Gewissensfrage.
41.
Willst du mitgehn? oder vorangehn? oder für dich gehen? ... Man muß wissen, was man will und daß man will. – Vierte Gewissensfrage.
(Sprüche und Pfeile)
(5880, Götzen-Dämmerung, N.-Werke, Bd. 10, Leipzig 1906, S. 237.)

Julius Tomin (2012)

V dialogu Faidros se Faidros táže Sokrata, má-li scholé, aby si poslechnul, o čem se bavil s Lysiem. Sokrates odpovídá: ‚Což si myslíš, že bych si neudělal podle Pindara prací nad zaměstnání přednější (kai ascholias huperteron pragma) vyslechnout tvou a Lysiovu rozmluvu?‘ V Novotného překladu, který tu cituji, je scholé postavena do protikladu k ascholia, jež je tu pochopena jako ‚zaměstnání‘, a to zcela jinak než v Theaitetovi. Sokrates nemíní, že vyslechnutí rozmluvy mezi Lysiem a Faidrem dává přednost před prací otrockou. Jeho slova dávají smysl pouze za předpokladu, že tu má ascholia význam pozitivní.
Novotný v poznámce uvádí Platonem citovanou pasáž z Pindarových Isthmických ód: ‚Matko má, zlatoštítá Thébo, tvou věc budu pokládat za přednější i nad zaměstnání‘. Jeho překlad nebere v úvahu kontext, v němž termín ascholia stojí v Pindarově ódě. Tu totiž scholia znamená ‚naléhavou povinnost‘, jak toto slovo výstižně překládá W. H. Race ve svém vydání Pindarových ód. Naléhavá povinnost, kterou Pindaros takto odsouvá, je dokončit paján oslavující boha Apollona. ‚S boží pomocí‘ Pindaros usiluje o to, aby účel obou těchto rozkošných dílek spojil (amphoteran toi charitón syn theois zeuxó telos, 1 Isth. 6–7). Tohoto sepětí dosáhne tak, že Isthmickou ódu, v níž oslavuje Théby, tedy svou vlast, využije k další oslavě Apollona a jeho ostrova Délu. Ascholia viděná v rámci Pindarovy ódy jako naléhavá povinnost nás staví před otázku, zda Platon odkazuje na Pindara, aby v úvodu k Faidrovi vrhnul světlo na celý další dialog, nebo zda citátu užil jako floskule, bez jakéhokoli hlubšího úmyslu. Než přistoupím k řešení tohoto problému, vzpomenu, jak mi Jan Patočka ukázal, že stojí za to, nad Platonovými slovy se hlouběji zamyslit.
Potřeboval jsem si popovídat o Aristofanově významu pro pochopení Sokrata a Platona. Navštívil jsem Patočku, který mě nechal povídat. ...
(Čas pro filosofii, text zaslaný autorem – snad do Reflexe?)

Friedrich Nietzsche (1884-1885)

Heil euch, biedere Engländer
Eurem Darwin heil, verständ er
Euch so gut wie als sein Vieh!
Billig ehrt ihr Engeländer
Euren Darwin hoch, verständ er
Auch nicht mehr als Zucht von Vieh.
Heißt die Majestät verletzen
Majestatem genii !
Nur – zu Goethen ihn zu setzen
28 [46]
(Nachgelassene Fragmente, in: 4581, Sämtliche Werke 11, Colli-Montinari, München 1980, S. 308 u. 333.)