Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

G. Picht (1965-6)

Wer eine Geschichte der Philosophie in die Hand nimmt und sie vernünftig benutzen will, der muß wissen, was er von ihr erwarten darf und was nicht. Ein Lehrbuch der Geschichte der Philosophie verhält sich zur Sache selbst, nämlich zur Philosophie, nicht anders als ein Lehrbuch der Musikgeschichte zur Sache selbst, nämlich zur klingenden Musik. Sie können aus einem solchen Lehrbuch, ähnlich wie aus einer Musikgeschichte, eine Fülle von Kenntnissen erwerben, die zum Verständnis der Philosophie beziehungsweise der Musik wichtig, ja unentbehrlich sind. Aber so wenig wie die Musik als solche in einer Musikgeschichte zum Klingen kommt, so wenig finden sie in den Büchern über die Philosophie das, worum es doch geht, nämlich die Philosophie als solche. Wie die Musik, so ist auch die Philosophie nicht ein Gegenstand, den man vorfinden und zur Kenntnis nehmen kann. Sie ist vielmehr, ähnlich wie die Musik, ein Geschehen, das sich in unserer Mitte ereignet.
(5969, Kants Religionsphilosophie, Stuttgart 1985, S. 9.)

Ladislav Hejdánek (2012)

Aristotelés byl asi první, kdo člověka nazval (a vymezil) jako „politické zvíře“ resp. „politického živočicha“ (zoon politikon). Je to název problematický a potřebuje proto doplnit náležitým výkladem. Snad nejdůležitější je připomínka, že „zvíře“ („živočich“), které ustaví „obec“ (polis), mění svou „povahu“, vlastně přestává být v určitém smyslu a rozsahu „zvířetem“ (pouhým „živočichem“); a v jistém smyslu (i když o něco užším) to platí i tehdy, kde nejde o „zřízení“ (ustavení) obce, ale jen o „život v obci“. Je to zvláštní případ, kdy dochází je změně „rodu“, a to nejen z hlediska našeho třídění. Tak jako rostlina není jen zvláštní případ kamene (nebo horniny), nýbrž něco jiného a nového, co nemůžeme pojmově zahrnout pod „kámen“ nebo „horninu“ (ale ani pod skrumáž atomů atd.), nemůžeme pojem člověka zahrnout pod pojem „zvířete“ (ovšem zahrnujeme jej pod pojem „živočicha“, eventuelně „živoka“, jak to pro překlad použil František Novotný). Tím vzniká ovšem otázka, kde vlastně začíná ta chyba: dochází ke změně rodu – anebo jsou srovnávány nevhodné pojmy? Když nebude uvažovat o zvířeti, ale třeba o „živočichovi“, můžeme říci, že překlad Aristotelova termínu zoon politikon „politický živočich“ (eventuelně „politický živok“) je (logicky) vhodnější?
(Písek, 120614-1.)