Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka
Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Reaktibilita
Ladislav Hejdánek
(2008)
Jak přesně chápat reaktibilitu?
Představa, že atomy jsou živé, je nakonec vlastně dost zajímavá, rádi bychom ji – přinejmenším jako hypotézu – připustili. Díky ní pak můžeme i u atomů uvažovat o reaktibilitě, což je také rozumný a pěkný princip. Ale přijde nám, že ne vše se dá převést na reaktibilitu živých atomů. Třeba když položíme máslo na rozehřátý radiátor, tak se to máslo rozteče. To asi není záležitost reaktibility těch atomů, nebo ano? Jak takovéto „kauzalistické“ příklady interpretovat v kontextu hejdánkovského systému?
Body k odpovědi:
Tohle nebudu detailněji rozvádět, ale aspoň stručně naznačím směr: ať je někde v základech vší skutečnosti (našeho univerza) cokoli, tedy už ne jen atomy, ani jen subatomární částice (kvarky atd.), ani energetická kvanta, ale třeba ty „superstrings“, vždycky půjde o nějaké „kousky“ dění, které sice s jinými souvisí, ale jen přes hranice, jimiž jsou od nich odděleny. A právě proto musíme i těm „superstrings“ přiznat určitou „míru“ reaktibility, tedy schopnosti akcí (mimochodem: termín „superstrings“ je matoucí, mělo by se říkat spíš „substrings“ nebo křížencovitě „hypostrings“). Jak to souvisí s „živostí“ nebo „předživostí“, to je přece věcí konvence, kde tu hranici právě MY potáhneme.
(Otázky a odpovědi k setkání s Ariány 4. 7. 08 – č. 3a.)
(Písek, 080703-4.)
vznik lístku: červenec 2008
Filosofie a reaktibilita | „Nesmrtelnost“ u Whiteheada | Reaktibilita a vesmír | Vesmír a reaktibilita
Ladislav Hejdánek
(2008)
Whitehead se v jedné přednášce vyjádřil na první poslech poněkud skepticky o filosofii, totiž že je pokusem „vyjádřit nekonečnost vesmíru omezenými výrazy jazyka“ (3581, str. 18). To však platí nikoli pouze o filosofii, ale o všech jsoucnech, dokonce i o těch „pravých“ (a právě o nich). Sám Whitehead chce přece „předpokládat, že všechny entity či faktory ve vesmíru jsou podstatně relevantní pro existenci všech ostatních“ (dtto, str. 95). To znamená, že sám vesmíru jako souhrn a výsledek všech těchto navzájem na sebe relevantně reagujících „entit a faktorů“ je závislý na míře této relevance. Možnosti jazyka nejsou přece omezenější než možnosti reaktibility těch nejjednodušších „entit a faktorů“, na kterých je celý vesmír tak závislý. Také ona reaktibilita má své meze, svou omezenost (Kozák mluvil o tom, že má více nebo méně „hrubý rastr“). Whiteheadem zmíněná „nekonečnost vesmíru“ tedy nesmí být mytizována jako jakási nedostižná dokonalost sama. „Poskládanost“ vesmíru z takto nejrůzněji nedokonalých a omezených „entit a faktorů“ nemůže být „dokonalejší“ než ty „entity a faktory“ samy – leda že by se toho „poskládání“ ujala nějaká iniciativa, která by byla méně omezená ve svých možnostech a schopnostech. A právě taková iniciativa si k tomu cíli vytvořila jazyk a vše další, co k němu náleží (a to nejen od počátku, ale postupně se stálou tendencí k zdokonalování). „Omezené výrazy“ (vyjadřovací schopnosti) jazyka byly s rozvojem jazyka a zejména myšlení (včetně všech nejsofistikovanějších prostředků vědců, ale také nejjemnějším „cítěním“ a nejhlubším „tušením“ básníků atd.) stále zdokonalovány, takže nejen všechny ostatní „entity a faktory“ ve vesmíru, ale dokonce vesmír sám tím musel být jakoby pozvednut na vyšší rovinu, máme-li také jazyk a myšlení lidí (a samého člověka, který je těchto výkonů schopen) uznat jako „entity či faktory“, které ergo musí být také „podstatně relevantní pro existenci všech ostatních“.
(Písek, 0800513-3.)
vznik lístku: květen 2008
Filosofie – co je (a její různost)
Georg Wilhelm Friedrich Hegel
(1816)
Co je však třeba říci blíže k těmto úvahám, je především již to, že, ať by se sebevíce lišily, přece mají všechny filosofie to společné, že jsou filosofií. Kdo by tedy studoval či měl nějakou filosofii, pak jestliže to je filosofie, měl by tím přece filosofii. ...
(1667, Úvod k dějinám filosofie, př. K. Slavík, Rovnost, Praha 1952, str. 29.)
vznik lístku: září 2010
Filosofie – co je (a její dějiny)
Georg Wilhelm Friedrich Hegel
(1816)
...
Naproti tomu dějiny filosofie neukazují ani trvání prostějšího obsahu, k němuž se nic nepřipojuje, ani pouhý proces poklidného přidávání nových poznatků k těm, jichž už bylo dosaženo; nýbrž zdá se, že nám spíše předvádějí pouze neustále se obnovující proměny celku, které nakonec nejsou již spjaty ani společným cílem. Naopak se vytrácí právě sám abstraktní předmět, rozumové poznání, a budova této vědy se nakonec musí rozplynout tak jako domýšlivost a zjalovělé jméno filosofie.
(1667, Úvod k dějinám filosofie, př. K. Slavík, Rovnost, Praha 1952, str. 24.)
vznik lístku: září 2010
Pravda – je jedna (a filosofie)
Georg Wilhelm Friedrich Hegel
(1816)
... Mínění je subjektivní představa, libovolná myšlenka, domněnka, která u mne může být taková či taková, u jiného zase jiná. Mínění je mé; není myšlenkou, mající o sobě obecnou platnost, není myšlenkou, existující o sobě a pro sebe. Ve filosofii však neexistují mínění; není filosofických mínění. U člověka, byť si to byl i dějepisec filosofie, rozpoznáme hned nedostatek základního vzdělání, mluví-li o filosofických míněních. Filosofie je objektivní věda pravdy, věda o její nutnosti, je pojmové poznání, není to domnívání ani spřádání nějakých mínění.
Ale především je ovšem dostatečně doloženou skutečností, že jsou a byly rozličné filosofie. Pravda je však jedna; tento nepřemožitelný pocit či víru má pud rozumu. Proto také může být pravdivá jen jedna filosofie. A protože jsou filosofie tak rozličné, pak, usoudíme, musí být ty ostatní pouhé omyly. Ale ...
(1667, Úvod k dějinám filosofie, př. K. Slavík, Rovnost, Praha 1952, str. 28.)
vznik lístku: září 2010