Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Carl Gustav Jung (1935)

Německý národ je charakteristický tím, že jeho citová funkce je méněcenná, tj. není diferencovaná. Když to Němci řeknete, je uražen. Já bych byl uražen také. Je velmi připoután k tomu, čemu říká Gemütlichkeit (bodrost, dobrosrdečnost). Místnost plná kouře, kde každý má rád každého – to je gemütlich a to se nesmí narušit. Musí to být absolutně jasné, jen na jednu notu, a nic víc. To je ta clarté germanique du sentiment (... germánská jasnot citu), a to je méněcenné. Na druhé straně je velkou urážkou říci Francouzovi něco paradoxního, protože to není jasné. Jeden anglický filosof řekl: „Vynikající duch není nikdy zcela jasný.“ Je to pravda a také vynikající cit není nikdy zcela jasný. Budete vychutnávat jen cit, který je otevřený a je lehce zpochybněn a myšlenka, která v sobě nemá jemný rozpor, není přesvědčivá.
(Analytická psychologie, Academia, Praha 21993, str. 58.)

Gottlob Frege (2012)

... Postupoval jsem přitom tak, že jsem se pokusil převést pojem pořadí v posloupnosti na pojem logického důsledku a odtud pak přejít k pojmu čísla. Aby se přitom nemohlo nepozorovaně vetřít něco názorného, musel jsem vynaložit vše na to, aby řetězce dedukcí byly bez mezer. Tím, jak jsem se snažil co nejpřísněji dodržovat tento požadavek, narážel jsem na nedostatky jazyka, který svým těžkopádným vyjadřovaním vede k tomu, že čím spletitější jsou vztahy, tím méně se dá dosáhnout té přísnosti, kterou můj cil vyžaduje. Z této nouze povstala myšlenka zde předkládaného pojmopisu. Ten má tedy především sloužit k co nejbezpečnějšímu ověřovaní platnosti řetězu dedukcí [Schlusskette] a má odhalit každý předpoklad, který by se tam chtěl nepozorovaně vplížit, aby se mohl zjistit původ tohoto předpokladu. Proto se zde zříkám vyjádření všeho toho, co pro dedukování [Schlussfolge] je bez významu. To, na čem mi výhradně záleží, nazývám v § 3 pojmovým obsahem [begrifflicher Inhalt]. Toto prohlášení je třeba mít stále na mysli, chce-li se správně pochopit podstata mého jazyka formulí [Formelsprache]. Odtud také pochází i jméno „pojmopis“ [Begriffsschrift]. Protože jsem se zprvu omezil na vyjádření těch vztahů, které jsou nezavislé na zvláštních vlastnostech věcí, mohl bych používat i výraz „jazyk formulí čistého myšlení“ [Formelsprache des reinen Denkens]. Nápodoba aritmetického jazyka formulí, kterou jsem tímto názvem naznačil, se týká spíše základní myšlenky než detailního provedení. Každá snaha o vytvoření umělé podobnosti [mezi oběma jazyky] tím, že se pojem chápe jako součet jeho [definujících] příznaků, mi byla zcela cizí. Nejbezprostředněji se můj jazyk formulí stýká s jazykem aritmetickým v používání písmen.
(in: Pojmopis, přel. Jiří Fiala, Praha 2012, str. 3-4.)