LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile

Here you will find a digitized image of Hejdánek's original filing cabinet. Its total volume is many thousand tickets. We publish them in parts as we handle them. At the moment we have worked out what prof. Hejdánek himself developed electronically. However, much work remains on paper cards. In addition to Hejdánek's extracts from reading, the filing cabinet also includes his own thought work from recent years, which cannot be found elsewhere.


<<  <   1 / 3   >    >>
records: 11

Existence a bytí | Pravda ontologická | Existence

Jan Patočka (1950)
Existenci ve smyslu Kierkegaardově nyní existenciální ontologie sice přijímá za východisko, ale zároveň přetváří její pojem radikálním způsobem. Kierkegaard zdůrazňuje, že existujícímu mysliteli je o sebe sama, že v této nekonečné starosti se však teprve odhaluje vlastní podstata, vlastní jsoucno. Heidegger místo této ontické otázky po pravé vlastní bytosti dosazuje ontologický problém, otázku po bytí; spojuje, mohlo by se říci, Husserla s Kierkegaardem. Kierkegaard vedle objektivní pravdy postavil pravdu existence; Heidegger pravdu existence pojme jako pravdu ontologickou, jako transcensus mimo oblast všeho jsoucího, tak, jak Husserl jej rýsoval ve svém pojmu /195/ fenomenologické redukce. To, oč člověku „běží“, není jeho soukromé jsoucno, jeho privátní „existence“, nýbrž oč jde s člověkem a v člověku, je bytí .
(Věčnost a dějinnost, in: 7630, Péče o duši – I, Praha 1996, s. 194-5.)
date of origin: červen 2000

Bytí (blesk bytí) | Blesk (bytí) | Pravda | Člověk a pravda

Jan Patočka (1976)
… Lze vůbec říci, že Pravda je v člověku, že je lidská? Světlo se přece neukázalo v člověku, nýbrž nad ním; člověk není jejím tvůrcem, nýbrž někým, kdo od ní je buď opuštěn, nebo k ní připuštěn – tam, kde se dokáže vzdát všeho, na čem lpí jako na svém.
Bytí se původně objevilo jako ono „Nic“ onen šok, kterým odumřel najednou jako blesk všecek provoz na liniích automaticky provozovaného relativního smyslu, který si svou konečnost zastíral. „Nic“ se naopak objevilo jako blesk Bytí. Tento blesk (Hérakleitos říkal ,Všecko kormidluje KERAUNOS,‘ tj. hrom s bleskem) není jen studené světlo, v němž všechno strne. Bytí se naopak objevuje jako to, co všechno otvírá: vždyť nyní se odehrává onen div, že všecko jest. Toto otevření všeho právě když z prvotního odštěpeného „kvůli“ a „k čemu“ nezbylo nic, ukazuje, co vždy ještě zbývá, co vždy znovu otvírá přítomnost a s ní spolu všecko to, k čemu se lze přimknout: odkazuje nás k němu; tento div, na jehož základě stojíme uprostřed ne již nástrojů, prostředků, krámů, nýbrž uprostřed jsoucna, je spojení, otevření, které lze proto označit slovem láska. Bytí se k nám obrátilo, jako by se vrátilo – a spojilo nás se sebou, s druhými, s věcmi, s námi samými.
(Kolem Masarykovy filosofie náboženství, in: Tři studie o Masarykovi, Ml. fronta, Praha 1991, str. 77.)
date of origin: leden 2003

Bytí vlastní

Jan Patočka (1975)
Který je však život, který se sám mrzačí tam, kde na pohled je plný a bohatý? Odpověď musí být přímo v otázce.
Co je lidský život, má-li být něco takového možné – aby byl ve skutečnosti něco jiného, než čím se sobě samotnému na pohled zdá, jeví? Že věci se jeví jinak, než jsou, spočívá na tom, že se ukazují vždy jednostranně, v distanci, v perspektivě, a následkem toho mohou přijímat vzezření společné jim s jinými. Že my sami se jevíme sobě jinak než jsme, musí však spočívat na jiném základě. Sobě sám není člověk cizí, jako je mu cizí věc a její způsob být: člověk je sám sebou. Má-li se sobě jevit jinak, musí se sobě odcizit, a toto odcizování musí náležet k němu, být založeno v jeho vlastním způsobu, jak být. Člověk je tedy tak, že odcizování je mu nějak „milejší“, „přirozenější“ než vlastní bytí. Vlastní bytí není nikdy samozřejmé, nýbrž vždy výkon. V tom smyslu lze však říci, že nakonec i odcizování je výkon, je to „ulehčení“, je to nikoli „přirozená“ lehkost, nýbrž výsledek jistého „aktu“.
(Je technická civilizace úpadková a proč?, in: Kacířské eseje o filosofii dějin, samizd., Praha 1975, str. 92.)
date of origin: listopad 2002

Heidegger o „bytí“ (poslanost – Geschick)

Jan Patočka (197x)
Já se domnívám, že jeden ze základních nedostatků u Heideggera je ten, že se sice snaží vyjasnit a do jisté míry i vyjasňuje podmínky, za kterých se naše hledání pravdy koná, ale to hledání pravdy samo spadlo pod stůl. Bytí, které nám umožňuje, abychom hledali pravdu, nám tu pravdu nedává. A u Heideggera to vypadá, jako kdyby nám ji skutečně dávalo. Bytí je jenom předpoklad pro to, abychom my sami, historický jev, studovali tu ... a kupříkladu je mým přesvědčením, že ... podívejte se: to nebyla záležitost seslání bytí (jak on tomu říká „Geschick des Seins“, že bytí nám tak říkajíc posílá určité tvůrčí možnosti). V čem spočívá bída dnešní doby po stránce filosofie? V TOM, ŽE FILOSOFIE UŽ NEMŮŽE TVOŘIT. Netvoří žádné koncepty. Co dnes je tvůrčí, je v oblasti ontické, tam se tvoří pořád nové vědecké a technické koncepty. Ale filosofie netvoří. Filosofie mlčí. Proč? Protože bytí přestalo posílat (úsměv). Bytí je konečné, je vyčerpáno. Ale vezměte si např. vztah mezi Platónem a Aristotelem. To přece není takový vztah, že by bytí něco poslalo. Jistěže poslalo. V platónské ideji. Ale v platónské ideji to poslalo zrovna tak Platónovi jako Aristotelovi. Platón sám se zkritizoval. A Aristotelés z toho vyvodil určité důsledky. To není tak, že bychom do té věci vůbec neviděli, že by se z nějaké temné hloubi pořád vysílalo nějaké tajemné záření.
(Může filosofie zaniknout? – přednáška 197x, z odpovědí v diskusi, rkp.; bez diskuse otištěno in: Filosofický časopis, roč. XXXVIII., 1990, č. 1-2, str. 3–20.)
date of origin: březen 2007

Bytí | Předmětnost | Nic

Jan Patočka (1975)
Někteří dnešní fenomenologové ukazují, že z Husserlova „transcendentálně-genetického hlediska“ se dá určit poslední podstata vědomí jen negativně, bytí vědomí je ve svém posledním jádře nic, protože veškerá předmětnost jako předmět jeho zkušenosti je jeho dílem, celou musí vykonávat samo. Poslední základ jeho vědomí není žádný objekt; co posléze umožňuje cogito, není žádné cogitatum; ocitáme se před ryzím, předmětně neurčitelným bytím.
(7584, Kacířské eseje ..., Praha 1990, str. 156.)
date of origin: červen 2006