Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Přísloví ()

27A jedna jsouc všecko může, sama jednostejná zůstávajíc, všecko obnovuje, a po rodinách v duše svaté přecházejíc, přátely Boží a proroky činí. 28Žádného zajisté Bůh nemiluje, kromě toho, kterýž s moudrostí bydlí. 29Nebo ona jest krásnější nežli slunce a nežli všecko spořádání hvězd, k světlu jsouc přirovnána, za přednější bývá uznána. 30Nebo na jeho místo vstupuje noc, ale moudrosti nepřemáhá zlost.
(7437, Apokryfy, pův.Kral., Praha 1952, str. 197.)
27Et cum sit una, omnia potest; / Et in se permanens omnia innovat, / Et per nationes in animas sanctas se transfert, / Amitos Dei et prophetas constituit. / 28Neminem enim diligit Deus, / Nisi eum dui cum sapientia inhabitat. / 29Est enim haec speciosior sole, / Et super omnem dispositionem stellarum: / Luci comparata, invenitur prior. / 30Illi enim succedit nox; / Sapientiam autem non vincit malitia.
(6470, Vulgata, nova editio, 1985, p. 624.)

Jan Kořenský (1989)

Pod pojmem objekt vědy rozumíme objektivní realitu nebo její složku, na niž je zaměřena aktivita vědeckého subjektu. Pod pojmem objekt věd o přirozeném jazyce rozumíme složku objektivní reality, na niž je zaměřena aktivita vědeckého subjektu, který se zabývá podstatami, fenomény a okolnostmi přirozené mezilidské komunikace jako činnosti poznávací a sdělovací. Pod pojmem současných věd o přirozeném jazyce rozumíme tyto vědy určitého časového období, v tomto případě druhé poloviny 80. let tohoto století.
V dalších krocích je třeba zúžit pojem současné vědy o přirozeném jazyce a určit blíže pojem příslušného objektu. Zavedeme předpoklad, že oba pojmy jsou interdependentně komplementární. Pod pojmem interdependentní komplementarity rozumíme interdependentní určenost objektu typem aktivity vědeckého subjektu a určenost typu aktivity charakterem objektu. Užíváme záměrně termínu aktivity vědeckého subjektu, neboť jde o pojem širší, zahrnující empirickou volbu objektu jako segmentu procesu objektivní reality, empirické a teoretické procedury přibližování se subjektu1 k objektu až po vyslovení teorie objektu implementací a verifikací. Pojem teorie je již tedy víceméně „petrifikovaný“ rezultát aktivity vědeckého subjektu.
(6564, Teorie přirozeného jazyka, Praha 1989, s. 7 – pozn. str. 13.)
pozn. 1 Zde je míněn vědecký subjekt, tedy teoreticky aktivní lidský subjekt. V části I. záměrně užíváme nejobecnějších konceptů subjekt – objekt, třebaže jsme si vědomi, že v průběhu výkladu (zhruba řečeno, všude tam, kde jde o selektivní formaci objektu vědeckou aktivitou) by bylo třeba mluvit spíše o předmětu. Sledování dialektiky vztahů v rámci škály objekt (jako „segment“ objektivní reality), předběžně empiricky stanovený předmět … až po explicitně systémově formulovanou představu předmětu, procesy „zpětné ontologizace“ předmětu jako výsledku teoretické aktivity (tedy jako nežádoucí nabývání charakteru „prvotního“ objektu) atd. by ovšem nedovolilo spolehlivě diferenčně užívat termínu objekt a předmět. Tato diferenciace by si vyžádala samostatnou analýzu. Proto jen výjimečně (v bodech (1) – (4) na s. 8) v závorce uvádíme termín předmět, neboť jde o místo, kde jeho užití se zdá nesporné. Cílem části I. je však zamyšlení o dynamice představ objektu/předmětu teorií přirozeněřečové komunikace, nikoli další vyjasňování vztahů mezi termíny objekt a předmět. Stejně tak obecně užíváme termínů podstaty, fenomény bez další možné vnitřní diferenciace. [sic! – s. 13, LvH]

Ozeáš ()

10Kdo jest moudrý, porozuměj těmto věcem, a rozumný poznej je; nebo přímé jsou cesty Hospodinovy, a spravedliví choditi budou po nich, přestupníci pak padnou na nich.
Ozeáš 14, 10
(6630, Biblí svatá, podle kralického vydání z r. 1579-1593, s. 782.)

Aristotelés (-384-324)

V Ethice jsem vyložil, jaký je rozdíl mezi uměním a věděním a ostatními sourodými pojmy. Na tomto místě pojednávám o věci proto, abych ukázal, že tak zvanou moudrost všichni pokládají za vědu, jejímž předmětem jsou první příčiny a počátky. Proto se zdá, jak již dříve bylo řečeno, že člověk zkušený jest moudřejší než ti, kdo mají jenom nějaký vjem, odborný znalec že jest zase moudřejší než lidé zkušené, vedoucí než prostý dělník, a že vědám theoretickým náleží moudrost ve větší míře než vědám poietickým. Je tedy zjevno, že moudrost jest věda, jež vykládá jistý druh příčin a počátků.
(0176, Metafysika, př. K. Kříž, Praha 1946, str. 36; Met. I, 1, 981b-982a.)

Friedrich Nietzsche (1888)

5.
Ich will, ein für alle Mal, Vieles nicht wissen. – Die Weisheit zieht auch der Erkenntnis Grenzen.
(Sprüche und Pfeile)
(5880, Götzen-Dämmerung, N.-Werke, Bd. 10, Leipzig 1906, S. 237.)