Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

František Xaver Šalda (1935)

Pro malé státy a národy, zejména pro nás (nezapomínejme, že jsme v středu Evropy, bez přístupu k moři a tedy ve skutečnosti mnohem menší, než nač by ukazovala početnost našeho obyvatelstva) klade se otázka tak, že musíme svůj nacionalism vědomě svádět na jmenovatele universálního, vyrovnávat jej účelně a záměrně universalismem. To jsme dělali velmi šťastně ve středověku, to jsme dělali v době obrozenství, to musíme dělat dnes i zítra. Pak se může stát jednoho dne, že budeme jazýčkem na vahách evropských, že rozhodneme vítězství jednoho směru evropského proti druhému. Věřím v poslání středu v Evropě. Osa, kolem níž se ustřeďuje a krystalisuje dění světové, pošinuje se neznatelně, ale přece od západu na východ. Ruský kolektivism a západnický individualism nebudou neustále naježeny proti sobě jako voda a oheň; budou se v budoucnosti víc a víc směšovat, prolínat, prostupovat. Syntetická myšlenka, která předejme toto slučování a ukáže mu cesty, nepochodí špatně. Nemohla by to být myšůlenka středoevropská, a speciálně myšlenka naše? To je kulturní program ne na jedno století, nýbrž na století několik.
(Češství a Evropa, in: 3162, Šaldův Zápisník, Praha 1934-35, s. 228.)

Jaroslav Putík ((1977))

Počátkem února už se zdá, že akce Charta 77 je odpískána. Naděje, že zasáhne Západ, nevyšla, ačkoliv to, co se děje, je jasné, porušení helsinských dohod. …
…
Pokračuje podpisová kampaň a přihlašování se k Antichartě. Tisk přináší nová a nová jména: …
Smysl akce je jasný i kojenci: kdo se nepřihlásí teď, ten zůstane navždy za plotem jako zavržený pes. Kladu si otázku: chtěl bys zaplatit takovou cenu? Ne. Patrně by se tím otevřely publikační možnosti, ale za takovou cenu nikdy. Znamenalo by to žít navždy /87/ v rozporu sám se sebou a také s vědomím, že bych se postavil proti lidem, kteří něco učinili pro zlepšení stavu této země. Podepsat znamená vrhnout se do politiky jako do sudu sraček. Vím naprosto určitě: …
(Odysea po česku, Praha 1992, str. 86-87.)