Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Jan Patočka (1947)

Každá transcendentální filosofie implikuje, že takový princip existuje. Je však otázka, zdali existencialismus tuto oblast spíše nezakrývá, než odhaluje. Transcendentalismus je filosofie, podle které nelze vysvětlit svět toliko ze světa: předpokládá něco mimo svět, překročení světa. Překročení je nutné, protože svět, universum, je soubor předmětů, a předmět nikdy nemůže býti jiným než předmětem. Svět nevysvětlí tudíž nikdy prožívání a uvědomění světa. I nitro, i proces prožívání však může být předmětem, naší reflexe, naší vnitřní analýzy. Pokud tudíž můžeme konstatovat, rozbírat, stanovit souvislosti a zákony, jsme ustavičně ve světě jako jeho členové; a to, co konstatujeme, není sám živý pohled, jehož mocí je všechno teprve pro nás. Proto musí být veškerá předmětnost překročena; a to je možné jedině tím, že se distancuje/323/me od celého světa, tj. i od vlastního života. I vlastní život, veškerý jeho obsah, je nutno ponechati ve světě. S ním však vlastně i řeč, i zákony myšlení, i pojem světské pravdy. Co zůstává, je tedy mimo oblast jasně sdělitelného a mimo dosah poznání (ve smyslu předmětném). A přece právě zde, v tomto nepředmětném, leží základní podmínka toho, že pro mne vůbec existuje svět v celé své bohatosti, že má pro mne význam: zde leží živé a nezpředmětnitelné já; nezpředmětnitelné v tom smyslu, že nikdy není ve světě jako obsah, jako něco, s čím se tam lze setkati. Ve světě se lze setkati s věcmi a jejich vlastnostmi, s živými bytostmi a lidmi, ale nikdy s já, s tím právě, co se samo setkává. Je možno zakoušeti tu „své vlastní“ stavy, to všechno, nač si lze z vlastního života vzpomenout a od sebe sama tak oddělit, na co lze reflektovat, a co tedy není posléze já; ale já, které by bylo předmětem, by byl leda pojem, slovo, flatus vocis. Transcendence já, jeho nadřazenost světu a nepřítomnost ve světě, se dokazuje tím, že já jest vždy tam, kde je nikdo nemůže hledat. Každé hledání má hledané na konci: konec je cíl, odtud finis. Každé hledání má hledané na konci: konec je cíl, odtud finis. Já však je vždy na počátku a kdo by je chtěl najít, musil by spojit počátek a konec: tím by však zmizelo obojí. To je ostatně též důvod, proč Cogito je primum principium: že za ně nelze jít dále, že každé hledání má já na svém vrchu, že já je vždy nahoře; já je první pravda, která se nikdy neztratí, jako se plovací pás nikdy natrvalo nepotopí, jako loutka s olověnou nožkou se vždycky znovu postaví zpříma.
Existencialistům však cogito a jeho transcendence nestačí; místo cogito sum říkají cogito, ergo non sum, a subjektivnost chápou jinak, ...
(Pochybnosti o existencialismu, in: Fenomenologické spisy I, Praha 2008,
str. 322-23.)

Johann Wolfgang Goethe ()

Mephistopheles:
...
Im Ganzen – haltet Euch am Worte !
Dann geht Ihr durch die sichre Pforte
Zum Tempel der Gewißheit ein.
Schüler:
Doch ein Begriff muß bei dem Worte sein.
Mephistopheles:
Schon gut! Nur muß man sich nicht allzu ängstlich quälen;
Denn eben wo Begriffe fehlen,
Da stellt ein Wort zur rechten Zeit sich ein.
Mit Worten ein System bereiten,
An Worte läßt sich trefflech glauben,
Von einem Wort läßt sich kein Jota rauben.
(0198, Faust, Leipzig ?, S. 60.)

Johann Wolfgang Goethe ()

Mephistopheles:
’s ist ein Gesetz der Teufel und Gespenster:
Wo sie hereingeschlüpft, da müssen sie hinaus.
Das erste steht uns frei, beim Zweiten sind wir Knechte.
Faust:
Die Hölle selbst hat ihre Rechte?
Das find’ ich gut, da ließe sich ein Pakt,
Und sicher wohl, mit euch ihr Herren schließen?
(0198, Faust, Leipzig ?, S. 43.)

Johann Wolfgang Goethe ()

Mephistopheles:
Nachher, vor allen andern Sachen,
Müßt Ihr Euch an die Metaphysik machen!
Da seht, daß Ihr tiefsinnig faßt,
Was in des Menchen Hirn nicht paßt;
Für was dreingeht und nicht drein geht,
Ein prächtig Wort zu Diensten steht.
Doch vorerst dieses halbe Jahr
Nehmt ja der besten Ordnung wahr.
Fünf Stunden habt Ihr jeden Tag,
Seid drinnen mit dem Glockeschlag !
Habt Euch vorher wohl präpariert,
Paragraphos wohl einstudiert, Damit Ihr nachher besser seht,
Daß es nichts sagt, als was im Buche steht;
Doch Euch des Schreibens ja befleißt,
Als diktiert’s Euch der Heilig’ Geist !
(0198, Faust, Leipzig ?, S. 59.)

Johann Wolfgang Goethe ()

Mephistopheles:
Grau, teurer Freund, ist alle Theorie,
Und grün des Lebens goldner Baum.
(0198, Faust, Leipzig ?, S. 61.)