Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka
Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Dialog (rozhovory) a pravda | Sókratés a metoda dialogu (rozhovorů) | Pravda a rozhovory (dialog) | Rozhovory (dialog) a pravda
Marcus Tullius Cicero
(-106-43)
Postupovalo se tak, že když vyslovil svůj názor ten, kde mě chtěl poslouchat, tu já jsem jej vyvracel. Jak víš, je to starý sókratovský způsob, jak vést diskusi vyvracením cizích názorů. Sokrates věřil, že tímto způsobem lze nejsnáze najít, co je pravdě nejpodobnější.
(7227, Tuskulské hovory, Svoboda, Praha 1976, str. 31)
vznik lístku: leden 2006
Dialog a „příklady“
Ladislav Hejdánek
(2006)
Ve vaší práci Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti hraje rozhovor zásadní roli, konkrétně rozhovor manžela odcházejícího do práce a jeho ženy, která mu na otázku po venkovní teplotě odvětí, aby si ten svrchník přece jen vzal. Ve snaze ukázat na nepředmětnost volíte rozhovor. Dalo by se tedy říci, že dialog je pro nepředmětnost a Vaší filosofii vůbec zásadní?
Uvádění příkladů má ve filosofii jen pomocný, tj. metaforický charakter, takže k nějaké „zásadnosti“ samo o sobě nevede a může dokonce zavádět; řekl bych dokonce, že hlavní účel příkladů má být provokativní, tj. mají poukázat na něco tak běžného, že si toho už ani nevšímáme, a předvést to tak, že to právě tu obvyklost obrací naruby (tj. na hlavu nebo možná někdy spíš z hlavy na nohy). Je pravda, že takových drobných provokací zejména při přednáškách velmi rád užívám, ale má to spíš propedeutický a podněcující smysl. Naproti tomu důraz na nepředmětné skutečnosti a nepředmětné konotace mám za vskutku principiální, neboť jde o nahlédnutí, že to je jen něco zapomenutého a dokonce vytěsňovaného, ale nikoli o nějakou novinku. A tak i v případě „dialogu“ jako tématu chci především upozorňovat na superioritu toho, co tu ještě není, co však přichází a čemu (komu) musíme vyjít vstříc. Každý skutečný dialog je vlastně výcvikem v tomto „vycházení vstříc“ tomu, co ještě není, ale k čemu má dojít (např. k porozumění tomu druhému, ovšem také v tom, jak i on sám vycházel a vychází vstříc).
(Písek, 060323-3.)
(odpovědi na otázky Barbory Řebíkové, 1. verze.)
vznik lístku: březen 2006
Filosofie a řečnictví
Marcus Tullius Cicero
(-106-43)
4/7
Ale jako Aristoteles, jehož nadání, vědomosti i dar řeči byly větší než kohokoli jiného, začal pod dojmem slávy rétora Sokrata také učit jinochy mluvit a spojovat moudrost s výmluvností, tak mně se zase naopak líbí neodložit svou dávnou náklonnost k řečnictví a přitom se zabývat tímto uměním významnějším a plodnějším, jímž je filosofie. Vždy jsem totiž považoval za dokonalou takovou filosofii, která dokáže pojednat o nejdůležitějších otázkách výmluvně a pěkným stylem, a s takovým zaujetím jsem se oddal plnění tohoto uáměru, že jsem se dokonce odvážil i konat rozpravy tak, jako činí Řekové.
A tak jsem krátce po tvém odjezdu vyzkoušel ve své tusculské vile, když se tam sešlo několik přátel, co bych v tom oboru svědl. ...
(7227, Tuskulské hovory, Svoboda, Praha 1976, str. 31)
vznik lístku: leden 2006
Dialog | Rozhovor
Karel Hvížďala
(2001)
Cítíte nějaký rozdíl mezi slovy rozhovor a dialog?
Určitě. V dialogu vždycky cítím větší hloubku. Musí v něm promluvit nejen to dia z loga. To „ty“ musí být velice silné. Dialog je pro mě závaznější, rozhovor je povídání na jedno použití. Povedený rozhovor je dialog a dialog je výzva. V dialogu, jak říká Hans Georg Gadamer, není nic dáno předem a povede se jen tehdy, když věc, o které se mluví, převládne nad tím, co se říká.
[„Ty“ musí být silné“ (rozhovor s Karlem Hvížďalou, vedl Daniel Hrbek), in:
Literární noviny č. 40, 3.10.2001, str. 15.]
vznik lístku: říjen 2001
Pravda – hledání a zkoumání
Marcus Tullius Cicero
()
In primique hominis est propria veri inquisitio atque investigatio. … Huic veri videndi cupiditati adiuncta est appetitio quaedam principatus, ut nemini parere animus bene informatus a natura velit nisi praecipienti aut docenti aut utilitatis causa iuste et legitime imperanti; ex quo magnitudo animi exsistit …
(De offciis IV, 13.)
Je pak význačnou vlastostí člověka především hledání a zkoumání pravdy. … S touto touhou po poznání pravdy je spojena jakási touha po samostatnosti, že totiž duch přírodou dobře utvářený nechce nikoho poslouchati, leda takového člověka, který ho radami řídí a poučuje, nebo mu v zájmu obecného prospěchu podle práva a zákonů rozkazuje. Odtud zase vyrůstá velikost ducha …“
(O povinnostech, přel. Jarosl.Ludvíkovský, Melantrich, Praha 1940.)
k tomu několik bodů výkladu – LvH (Písek, 12.5.83):
1. inquisitio atque investigatio: ve fr. překladu (de rechercher et d´étudier la vérité“, tedy vyšetřování (zkoumání) a studování, event. vyšetřování a zkoumání, příp. vyhledávání a průzkum, apod. (nikoli však hledání, neboť předmět obojího, totiž inquisitio atque investigatio, je už tu, dán, k dispozici)
2. „veri videndi cupiditati“ – touhou viděti pravdu
3. appetitio principatus – přitažlivost prvenství, touha po prvenství
4. animus bene informatus a natura – duch od přirozenosti dobře utvářený (sformovaný, event. vyvinutý)
5. nemini … nisi praecipienti aut docenti aut utilitatis causa – nikoho … leč z důvodů poskytnutí návodu (předpisu), vyučování (z důvodů v.) nebo z důvodů užitečnosti (prospěšnosti)
vznik lístku: květen 2002