LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile
Here you will find a digitized image of Hejdánek's original filing cabinet. Its total volume is many thousand tickets. We publish them in parts as we handle them. At the moment we have worked out what prof. Hejdánek himself developed electronically. However, much work remains on paper cards. In addition to Hejdánek's extracts from reading, the filing cabinet also includes his own thought work from recent years, which cannot be found elsewhere.
Fenomenologie
Martin Heidegger
(1963)
A co dnes? Čas fenomenologické filosofie se zdá být ten tam. Fenomenologická filosofie se dnes pokládá za něco minulého, co je zaznamenáváno již jen historicky vedle jiných směrů. Avšak v tom, co je jí nejvlastnější, není fenomenologie žádný směr. Je to v průběhu časů se proměňující a jen tím setrvávající možnost myšlení odpovídat nároku toho, co má být myšleno. Bude-li fenomenologie takto zakoušena a uchovávána, pak může jako název zmizet ve prospěch věci myšlení, jejíž zřejmost zůstává tajemstvím.
(Moje cesta k fenomenologii, in: Konec filosofie a úkol myšlení, Praha 1993, str. 49.)
date of origin: červenec 2000
Fenomenologie
Martin Heidegger
(1963)
A co dnes? Čas fenomenologické filosofie se zdá být ten tam. Fenomenologická filosofie se dnes pokládá za něco minulého, co je zaznamenáváno již jen historicky vedle jiných směrů. Avšak v tom, co je jí nejvlastnější, není fenomenologie žádný směr. Je to v průběhu časů se proměňující a jen tím setrvávající možnost myšlení odpovídat nároku toho, co má být myšleno. Bude-li fenomenologie takto zakoušena a uchovávána, pak může jako název zmizet ve prospěch věci myšlení, jejíž zřejmost zůstává tajemstvím.
(Moje cesta k fenomenologii, in: Konec filosofie a úkol myšlení, Praha 1993,
str. 49.)
date of origin: duben 2014
Fenomenologie a subjektivita
Martin Heidegger
(1963)
„Čistá fenomenologie“ je „základní vědou“ fenomenologické filosofie. „Čistá“ znamená: „transcendentální fenomenologie“. Jako „transcendentální“ je však kladena „subjektivita“ poznávajícího, jednajícího a hodnoty kladoucího subjektu. Oba názvy, „subjektivita“ a „transcendentální“, naznačují, že „fenomenologie“ vědomě a rozhodně zabočila do tradice novověké filosofie, a to ovšem tak, že „transcendentální subjektivita“ nabývá fenomenologií původnější a univerzální určitelnosti. Fenomenologie podržela „prožitky vědomí“ jako svou tematickou oblast, nyní však v systematicky rozvrženém a zajištěném probádávání struktury prožitkových aktů jdoucím ruku v ruce se zkoumáním předmětů prožitých v jednotlivých aktech, a to co do jejich předmětnosti.
V tomto univerzálním rozvrhu fenomenologické filosofie mohlo nyní být vykázáno systematické místo i „Logickým zkoumáním“, která zůstávala jaksi filosoficky neutrální. Téhož roku 1913 vyšlo dílo ve druhém vydání u téhož nakladatele. Většina zkoumání byla mezitím ovšem podrobena „pronikavému přepracování“. ...
(Moje cesta k fenomenologii, př. Ivan Chvátík, in: 7410, Konec filosofie a úkol myšlení, Praha 1993, str. 41.)
date of origin: říjen 2006