LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile

Martin Heidegger (1931)

Nejdříve bychom však přece jen chtěli učinit pružnějším a určitějším porozumění věci, o kterou se pod titulem DYNAMIS KATA KINÉSIN jedná, aby se zbystřil náš zrak pro specifičnost Aristotelova východiska a jeho cesty. Ale nejen to. Nejdříve ze všeho je třeba se připravit, abychom byli s to zakusit, že v textu neprobíhá jednoduše pouhá hra myšlenek a pojmů, které není kladen žádný odpor, která nikde není doma, ale také nikdy není v úzkých, nýbrž že se zde, tak jako v každé skutečné filosofii, dere ke svobodě světa moc určité existence, určitého ‚bytí tu‘, že toto filosofování je ještě tu – tu nikoli ve smyslu špatné přítomnosti domnělého aristotelismu, nýbrž tu jako nezrušitelná vázanost a nenaplnitelný závazek.
S takovým pokusem se ovšem ihned dostáváme na velmi obtížný [71] terén, s množstvím složitých vztahů, které už v jazyce dávno došly vyjádření, přesto však zcela postrádají pojmové zachycení. Proto je ovšem také jazykový úzus proměnlivý podle jazykového citu a vkusu. Z tohoto hlediska je pak používání určitých výrazů pro určité významy věcí libovůle.
(7197, Aristotelova Metafyzika IX, 1-3, př. I. Chvatík, Praha 2001, str. 60.)

Martin Heidegger (1926)

2. Pojem „bytí“ je nedefinovatelný. To se vyvozovalo z jeho nejvyšší obecnosti. A to právem – jestliže definitio fit per genus proximum et differentiam specifice. „Bytí“ vskutku nelze pojmout jako jsoucno: enti non additur aliqua natura: „bytí“ se nemůže dostat nějakého určení tím, že mu přiřkneme jsoucno. Bytí nelze definitoricky odvodit z vyšších pojmů a nelze je předvést pomocí nižších. Ale vyplývá z toho, že „bytí“ už nemůže představovat žádný problém? Nikterak; vyvodit lze pouze toto: „bytí“ není nic takového jako jsoucno.* V jistých mezích oprávněný způsob určování jsoucna – [6] totiž definice tradiční logiky, která sama má své základy v antické ontologii – není použitelný na bytí. Nedefinovatelnost bytí nás od otázky po jeho smyslu nijak neosvobozuje, naopak nás k ní přímo vyzývá.
--- --- ---
*ne! nýbrž: o bytj (Seyn) nelze pomocí takového pojmosloví rozhodovat (pozn. M.H.)
(7528, Bytí a čas, Praha 1996, přel. I. Chvatík et all., str.19 – § 1, 2.)

Martin Heidegger (1950)

Lesen aber, was ist es anderes als sammeln: sich versammeln in der Sammlung auf das Ungesprochene im Gesprochenen?
(Z dopisu Emilu Staigerovi, 28.12.1950, in: 4768, Aus der Erfahrung des Denkens, Frankfurt a.M. 1983, S. 108.)

Martin Heidegger (1947)

... Das besagt: durch die Einschätzung von etwas als Wert, wird das Gewertete nur als Gegenstand für die Schätzung des Menschen zugelassen. Aber das, was etwas in seinem Sein ist, erschöpft sich nicht in seiner Gegenständlichkeit, vollends dann nicht, wenn die Gegenständlichkeit den Charakter des Wertes hat.
(2226, Über den „Humanismus“, 1947, S. 99.)

Martin Heidegger (1927)

Jen jsoucno, které je ve svém bytí bytostně budoucnostní, takže jsou svobodné pro svou smrt a na ní troskotajíc může se nechat vrhnout zpět do svého faktického ,tu‘, to znamená jen jsoucno, jež jakožto budoucnostní je stejně původně bývalé, může – sobě samému tradujíc zděděnou možnost – převzít svou vlastní vrženost a být vokamžiku pro „svůj čas“. Jen autentická časovost, která je zároveň konečná, umožňuje něco takového jako osud, to znamená autentickou dějinnost.
(kurziva v originále)
(Bytí a čas, Praha 1996, str. 418 – § 74, S. 385.)