Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

René Descartes (1641+)

Otázek o Bohu a lidské mysli jsem se již krátce dotkl v Rozpravě o metodě, jak správně vést svůj rozum a hledat pravdu ve vědách, vydané francouzsky roku 1637, nikoli však abych je tam pečlivě pojednal, ale jen abych je nakousl a ze soudů čtenářů se poučil, jak tyto otázky pojednat později. Zdály se mi totiž důležité, a tak jsem soudil, že se mají probrat vícekrát než jednou; navíc jdu při jejich vysvětlování cestou tak málo prošlapanou a neobvyklou, že by podle mne nebylo užitečné vyučovat ji šíře ve francouzském, kdekomu přístupném spise, aby méně nadaní nemohli věřit, že po ní mají vykročit.
Když jsem tam však požádala všechny, jimž ..., nenašly se k tomu, čeho jsem se v těchto otázkách dotkl, žádné zajímavé námitky vyjma dvou, na něž krátce odpovím, ještě než přistoupím k jejich pečlivějšímu vysvětlení.
(7334, Meditace o první filosofii, Praha 2003, str. 15 – Předmluva ke čtenáři.)

René Descartes (před 1650)

Omnem igitur collocabit industriam in distinguendis & examinandis illis tribus cognoscendi modis, vidensque veritatem proprie vel falsitatem non nisi in solo intellectu esse posse, sed tantummodo ab aliis doubus suam saepe originem ducere, ……
(pag. 66)
Zaměří tedy veškeré úsilí na rozlišení a prozkoumání těch tří způsobů poznání, a když uvidí, že pravda či nepravda může ve vlastní smyslu být pouze v samotném intelektu, zatím co v oněch dalších dvou má často jen svůj původ, …
(str. 67)
(7192, Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu, Praha 2000, str. 66 a 67.)

René Descartes (před 1650)

Veškerá věda je jisté a zřejmé poznání; člověk, který o mnohém pochybuje, není učenější než ten, který o tomtéž nikdy nepřemýšlel, nicméně se jeví jako méně učený, jestliže o některých věcech nabyl falešného mínění“ proto je lépe se vědecké činnosti vůbec nevěnovat, než se zabývat předměty do té míry obtížnými, že pro neschopnost odlišit pravdivé od nepravdivého nutně přijímáme něco pochybného za jisté, přičemž výhled na obohacení našeho vědění není takový, aby vyrovnal nebezpečí jeho ochuzení. Proto na základě tohoto výroku odvrhujeme všechny ony toliko pravděpodobné poznatky a rozhodně prohlašujeme, že se má věřit pouze těm, které jsou dokonale poznány a o nichž nelze pochybovat. A byť by snad …
(7192, Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu, Praha 2000,str. 12 a 13.)

Žalm 55 ()

¹² Nebo ne nějaký zjevný nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním: 13Ale ty, člověče, mně rovný, vůdce můj a domácí můj, 14Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
(6630, Kralic.překl. 1579-93, s. 515 – Ž 55, 12-14.)
12. (55:13) Nebo ne [nějaký] nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych [to;] ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
13. (55:14) Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
14. (55:15) Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, [a] do domu Božího společně chodívali.
www.bible.cz
55:12 Indeed, ²³ it is not an enemy who insults me, or else I could bear it; it is not one who hates me who arrogantly taunts me,24 or else I could hide from him. 55:13 But it is you,25 a man like me,26 my close friend in whom I confided.27 55:14 We would share personal thoughts with each other;28 in God’s temple we would walk together among the crowd.
- – -
23tn Or „for.“
24tn Heb „[who] magnifies against me.“ See Pss 35:26; 38:16.
25sn It is you. The psalmist addresses the apparent ringleader of the opposition, an individual who was once his friend.
26tn Heb „a man according to my value,“ i.e., „a person such as I.“
27tn Heb „my close friend, one known by me.“
28tn Heb „who together we would make counsel sweet.“ The imperfect verbal forms here and in the next line draw attention to the ongoing nature of the actions (the so-called customary use of the imperfect). Their relationship was characterized by such intimacy and friendship. See IBHS 502-3 §31.2b.
http://www.bible.org/netbible/

12Wenn mich doch mein Feind schändete, wollte ich's leiden; und wenn mein Hasser wider mich pochte, wollte ich mich vor ihm verbergen.
13Du aber bist mein Geselle, mein Freund und mein Verwandter,
14die wir freundlich miteinander waren unter uns; wir wandelten im Hause Gottes unter der Menge.
http://www.biblegateway.com Lutherbibel, 1545
13 Si c'était l'ennemi[d] qui venait m'insulter,
je le supporterais.
Si celui qui me hait[e] s'élevait contre moi,
je pourrais me cacher de lui.
14 Mais c'est toi, toi qui es un homme de mon rang,
toi, mon ami et mon intime,
15 avec qui j'échangeais des confidences,
quand nous allions ensemble avec la foule[f] dans la maison de Dieu...
http://www.biblegateway.com La Bible du Semeur

12For it is (T)not an enemy who reproaches me,
Then I could bear it;
Nor is it one who hates me who (U)has exalted himself against me,
Then I could hide myself from him.
13But it is you, a man my equal,
My (V)companion and my (W)familiar friend;
14We who had sweet [c]fellowship together
(X)Walked in the house of God in the throng.
http://www.biblegateway.com New American Standard Bible

Sirach ()

Od nepřátel svých odděl se, a přátel svých šetř se.
(Apokryfy, Praha 1952, překlad Kralických, V. díl, Eccl.-Sirach 6, 13 – str. 221.)
Keep yourself far from your enemies, and be on guard toward your friends.
(The Apocrypha, Oxford Univ.Press, N.Y. 1977, p. 135 – Sirach 6,13.)