Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Romain Rolland (1918)

V rozsáhlém sesutí naší civilisace bloudí hodně často myšlenka v rozvalinách Evropy. V temném bludišti, do něhož pronikají tu a tam sluneční šípy, hledá ve Věčném návratu tvary, podobající se těm, jež ji obklopují a dávají jí klíč k přítomnosti. Hledá tvary, které ... Hledá velké duchy, jejichž jasný a osobitý rozum vyjádřil tyto doby, podstatu jejich touhy, jejich metafyzický sen a hledá ještě víc to, čím chtěli býti /8/ než to, čím byli. Naši mistři filosofové moderní Evropy se nám stali jakýmisi přáteli ze včerejška, kteří nás nechali odejít uprostřed bouře a nešli za námi. Věrní a domáčtí zůstávají u domácího krbu, ale krb se zřítil: bude znovu vybudován? Jejich hlas je nám posvátný, protože nám připomíná dobrodiní své odpovědi na naše včerejší otázky, neodpovídá však již na naše otázky dnešní.
(Empedoklés z Akragantu, Symposion, Praha 1947, str. 7-8.)

František Xaver Šalda (1935-36)

… Caesarism universitní začíná u nás vystrkovat své rohy – proti němu „kralování Královo“ bylo ještě dobou taktu, ohlednosti a odpovědnosti. Bude třeba bdít, aby se nestal opravdovým kulturním nebezpečím. Typ vědce opravdu životného, který je znepokojován přítomnými problémy životnými, a má kontakt s tvořivým životem, neutonulého v akademismu, jak o něj usiloval Masaryk, je dnes na ústupu; a na jeho místo se tlačí akademický diktátor, který se stará víc o různé organisační a spolkové manévry než o opravdovou vědu, pedant širokých loktů a povrchního novinářského myšlení.
(Ještě jednou Karel Erban, in: 7424, Zápisník VIII, 1935-36, Praha 21994, fotoreprint, str. 264.)