Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Romain Rolland (1918)

V rozsáhlém sesutí naší civilisace bloudí hodně často myšlenka v rozvalinách Evropy. V temném bludišti, do něhož pronikají tu a tam sluneční šípy, hledá ve Věčném návratu tvary, podobající se těm, jež ji obklopují a dávají jí klíč k přítomnosti. Hledá tvary, které ... Hledá velké duchy, jejichž jasný a osobitý rozum vyjádřil tyto doby, podstatu jejich touhy, jejich metafyzický sen a hledá ještě víc to, čím chtěli býti /8/ než to, čím byli. Naši mistři filosofové moderní Evropy se nám stali jakýmisi přáteli ze včerejška, kteří nás nechali odejít uprostřed bouře a nešli za námi. Věrní a domáčtí zůstávají u domácího krbu, ale krb se zřítil: bude znovu vybudován? Jejich hlas je nám posvátný, protože nám připomíná dobrodiní své odpovědi na naše včerejší otázky, neodpovídá však již na naše otázky dnešní.
(Empedoklés z Akragantu, Symposion, Praha 1947, str. 7-8.)

Pavel Landovský (1990)

… Chci se naprosto zbavit jakýkoliv předem daný představy o světě, i když občas, když se ožeru v hospodě, taky říkám, kdyby lidi byli hodný atd., ale to jsou jen hospod[ář]ský žvásty, rozumíš, když chci mluvit poctivě, musím říct, že se chci vyhnout jakýkoliv představě, jak by co a jak mělo bejt, protože musíš, tedy já musím, abych se vyhnul demagogii, já musím přítomnost, kterou žiju, žít plně, musím o ní vědět co nejvíc, musím vědět co dělám, i když samozřejmě si někdy protiřečím, páchám svinstvo, který mě třeba může i zahubit, ale nejdůležitější je furt ta přítomnost, kterou musím kontrolovat minulostí, svojí lidskou, a pak mi z toho vyjde automaticky budoucnost. To je jednoduchý jako facka, ale lidstvo tyto nejjednodušší věci od nepaměti přechází a mluví o budoucnosti jako o hrozbě. Dneska každej idiot ví, jak to bude, ale nikdo z nich neví, jak to je. …
(Soukromá vzpoura, Mladá fronta, Praha 1990, str. 10.)