Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Romain Rolland (1918)

V rozsáhlém sesutí naší civilisace bloudí hodně často myšlenka v rozvalinách Evropy. V temném bludišti, do něhož pronikají tu a tam sluneční šípy, hledá ve Věčném návratu tvary, podobající se těm, jež ji obklopují a dávají jí klíč k přítomnosti. Hledá tvary, které ... Hledá velké duchy, jejichž jasný a osobitý rozum vyjádřil tyto doby, podstatu jejich touhy, jejich metafyzický sen a hledá ještě víc to, čím chtěli býti /8/ než to, čím byli. Naši mistři filosofové moderní Evropy se nám stali jakýmisi přáteli ze včerejška, kteří nás nechali odejít uprostřed bouře a nešli za námi. Věrní a domáčtí zůstávají u domácího krbu, ale krb se zřítil: bude znovu vybudován? Jejich hlas je nám posvátný, protože nám připomíná dobrodiní své odpovědi na naše včerejší otázky, neodpovídá však již na naše otázky dnešní.
(Empedoklés z Akragantu, Symposion, Praha 1947, str. 7-8.)

Ludvík Vaculík (2001)

… Takové dokumenty, a někdy jsou to literární práce, by měly někde být sebrány a zapsány. Historikové, literární i obyčejní, hledávají prameny, doklady a důkazy pro své pohledy a svá hodnocení poměrů a událostí. V první řadě jdou po novinách a časopisech, pak hledají memoáry a životopisy. V těch však jde vždycky o osoby známé či dokonce slavné, jež už samy straní něčemu. Ale co se zápisy, vzpomínkami a dopisy lidí obyčejných, neznámých, vzdálených literárním snahám, kteří mají jen intuitivní vůli svědčit, vypovědět. Ty by, podle mne, měly mít první platnost, protože se nesnaží jít od osobní zkušenosti k výkladům a tezím o něčem. …
(O sličném mládenci a hodné baronce, in: Literární noviny č.40, 3.10.2001, str. 15.)