Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.


<<    <   29 / 29   >>  >
záznamů: 145

Ekonomika a smysl dějin

Ladislav Hejdánek (2015)
Mezi národním hospodářstvím a dějinami je podobný vztah jako mezi výživou (a stravovacími zvyklostmi, vůbec životosprávou) a dějinami. Nejde o oblasti bez jakýchkoli vztahů, ale ani o rozhodující, dominantní vliv stravy nebo ekonomiky na dějiny. Bez fungujícího hospodaření neobstojí žádná společnost, přinejmenším nikoli delší dobu, ale sama fungující ekonomika nemůže být rozhodující pro směřování společnosti, zejména pak nikoli pro směřování dlouhodobé. Ale nemůže být pochyb o tom, že různá dějinná zařízení a rozhodnutí musí respektovat ekonomická pravidla, nemá-li se společnost dostat do značných potíží nebo nemá-li se dokonce zhroutit. Na druhou stranu některé ekonomické tendence (a také zvyklosti atd.) musí být ze strany jinak dobře fungující společnosti regulovány resp. omezovány, musí jim být postaveny nějaké meze, pokud se takové tendence zdají ohrožovat samu společnost. A v tom právě vidím onu zmíněnou podobu se stravováním a výživou: tak jako ve výživě platí určitá pravidla, která spíš jen omezují krajnosti (a přehánění atd.), takže je někdy třeba upravovat jídelníček osobám ať už nemocným nebo nesprávně a nezdravě se živícím, je nutno hledět na ekonomiku jako jistý druh společenského zdraví. Takže v případě nějakých mimořádných tendencí nebo sklonů je nutno takové ty „nežádoucí“ ohlídat a eventuálně brzdit. Ani v jednom případě nelze spoléhat na pouhou „samoregulaci“.
(Písek, 150313-1.)
vznik lístku: březen 2015

Pravda (latinské citáty) | Pravda

()
Nihil enim est … veritatis luce dulcius. (Cicero Acad. ad Varronem II, 10, 31)
Simplex ratio veritatis. (Cicero, De or. I, 53, 229)
Veritatis simplex oratio est. (Seneca, Ep. 49, 12)
Patet omnibus veritas. (Seneca, Ep. 33, 11)
Satis diserte pro se loquitur veritas. (Publius Syrus, Sent. S. 50)
O magna vis veritatis, quae contra hominum ingenia, calliditatem, sollertiam contraque fictas omnium insidias facile se per se ipsa defendat! (Cicero, Cael. 26, 63)
Veritas temporis filia est. (Gellius, Noct.Att. XII, 11, 7)
Veritatem dies aperit. (Seneca, De ira II, 22, 2)
Vulgoque veritas iam attributa vino est. (Plinius st., Nat XIV, 22 (28), 141)
Quam nocet saepe verum dicere! (Phaedrus, Fab. Appendix 15)
Veritas odium parit. (Ausonius, Ludus, Bias 3)
Vulgus veritatis pessimus interpres. (Seneca, Vit 2, 1)
Veritatem laborare nimis saepe aiunt, exstingui numquam. (Livius, Urb. XXII, 39, 19)
Errore enim veritas originis non amittitur. (Ulpianus, Dig. L, 1, 6)
Veritas visu et mora, falsa festinatione et incertis valescunt. (Tacitus, Ann. II, 39)
Nimium altercando veritas avertitur. (Publius Syrus, Sent. N. 40)
(citováno ex: 6556, Moudrost starých Římanů, Praha 1990, str. 43 nn. – tam jsou i české překlady)
vznik lístku: březen 2000

Darwin

Friedrich Nietzsche (1884-1885)
Heil euch, biedere Engländer
Eurem Darwin heil, verständ er
Euch so gut wie als sein Vieh!
Billig ehrt ihr Engeländer
Euren Darwin hoch, verständ er
Auch nicht mehr als Zucht von Vieh.
Heißt die Majestät verletzen
Majestatem genii !
Nur – zu Goethen ihn zu setzen
28 [46]
(Nachgelassene Fragmente, in: 4581, Sämtliche Werke 11, Colli-Montinari, München 1980, S. 308 u. 333.)
vznik lístku: leden 2001

Existenciální | Existencielní

A. Halder – M. Müller (1988)
existenziell (lat.), das unmittelbare Dasein eines Einzelnen, bestimmten Menschen betreffend, im Unterschied zu existenzial = (fundamental-)ontologisch zum Dasein des Menschen als solchem gehörig.
(6920, Philosophisches Wörterbuch, Freiburg etc. 1993 [11988], S. 86.)
vznik lístku: červenec 2001

Vnitřní a vnější

Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1807)
Es ist nun zu sehen, welche Gestalt das Innere und Äußere in seinem Sein hat. Das Innere als solches muß ebensosehr ein äußeres sein und eine Gestalt haben wie das Äußere als solches; denn es ist Gegenstand oder selbst als seiendes und für die Beobachtung vorhanden gesetzt.
(2239, Phänomenologie des Geistes, ed. Hoffmeister, Leipzig 51949, S. 199.)
vznik lístku: duben 2003