Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Franz Kafka (1910-23)

Smíme mávat vůlí nad hlavou jako bičem ve vlastní ruce.
(5618, Aforismy, Praha 1968, vybral a přel. Rio Preisner, ex: Z deníků, str. 32.)

Jan Patočka (1938)

Edmund Husserl byl veliký věřící. Předmětem jeho víry byla praktická moc theoretické ideje, pakliže je v pravém, velikém elánu uchopena a čistým, neomezeným, nezaujatým zrakem zírána. Pochopena ve své hloubce, idea sama uchopuje, uchvacuje, stává se v nejvyšším významu praktickou. Především všechny vědy, všechny theoretické discipliny jsou v určité míře dítkami ideje; a víme, jakou nesmírnou institucí, spoluurčující život každého člověka, se stala věda během posledních staletí. ...
(Edmund Husserl, in: 1290, ČM 34, 1938, s. 2.)

Jan Patočka (1942)

... Kritika opanovala pole a tato kritika byla silou nové doby; ne tak silná byla již v tom, co kladla místo starých ideálů. V negativním jde vývoj skokem a v positivním hlemýždími krůčky. ...
(0491, Dvojí rozum a příroda v německém osvícenství, Svazky č. 80, Praha 1942, str. 14.)

François Marie Arouet ()

Métaphysique
et religion
J´ai choisi avec discrétion quelque Pensées de Pascal: j´ai mis les réponses au bas. Au reste, on ne peut trop répéter ici combien il serait absurde et cruel de faire une affaire de parti de cet examen de Pensées de Pascal ; je n´ai de parti que la vérité : je pense qu´il est très vrai que ce n´est pas à la métaphysique de prouver la religion chrétienne, et que la raison est autant au-dessous de la foi que le fini est au-dessous de l´infini. Il ne s´agit ici que de raison, et c´est si peu de chose chez les hommens que cela ne vaut pas la peine de se fâcher.
(Remarques sur les « Pensées » de Pascal, in: Morceaux choisis de Voltaire, J. de Gigord, Paris 19??, pages 31.)

Ladislav Hejdánek (1993)

... Filosofie po mém soudu nemá žádnou kompetenci toho druhu, že by snad ukládala speciálním vědám jejich vlastní normy vědecké práce nebo že by stanovovala pro tuto práci její poslední, nejvyšší hodnoty. Filosofie při stanovování takových norem může v nejlepším případě pomáhat, ale nemůže to dělat bez nejužší spolupráce s příslušnou odbornou disciplínou. Hlavním posláním filosofie v této věci je však něco jiného: filosofie je ve vztazích k odborných vědám povolána prověřovat jejich principy, tedy také jejich hodnoty a normy, z vlastního, tj. filosofického hlediska. Důležitost tohoto úkolu vyplývá z toho, že žádná věda se bez takových norem a hodnot nemůže obejít, a přitom si je musí sama stanovovat, neboť neexistuje jiná instance, která by to mohla dělat za ni. Zároveň však to nemůže dělat jinak než formou zkoušek a omylů. Význam vědeckých diskusí spočívá v tom, že v každé vědě musí dojít k jakémusi základnímu konsenzu, pokud jde o tyto normy a hodnoty, takže určitá, byť nedostatečná kontrola v rámci disciplíny tu přece jenom je. Konsenzus určité doby je korigován v průběhu vývoje dané diasciplíny a zejména jsou takové rozsáhlejší korektury a revize čas od času nutným opatřením, vyplývajícím z některých nových poznatků, z uplatnění nových metod apod.
(Výklad pro Římský klub, § 07, Praha, 25.11.1993.)