Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Jean Brun (1961)

Les mathématiques traitent des êtres immuables mais non séparés (les figures des êtres immuables par leur essence, mais ils ne sont pas séparés car il n´y a pas de figures séparés de ce dont il y a figure, ni de nombres séparés des choses nombrées; cf. Phys. II 2 193 b 22 sq.); la physique traite des êtres qui on en eux-mêmes un principe de mouvement et qui sont par conséquent des êtres mobiles et séparés les uns des autres; quant à la métaphysique, elle s´occupe de l´Etre immobile et séparé (cf. Méta. E 1 1026 a 13; K 7 1064 a 28).
(6514, Aristote et le Lycée, P.U.F., Paris 1961, p. 51.)

Lucius Annaeus Seneca (-5 - +65)

Epistula LXXVIII.
Toto contra ille pugnet animo; vincetur, si cesserit, vincet, si se contra dolorem suum intenderit. Nunc hoc plerique faciunt, adtrahunt in se ruinam, cui obstandum est. Istud quod premit, quod inpendet, quod urget, si subducere te coeperis, sequetur et gravius incumbet; si contra steteris et obniti volueris, repelletur. …
[Let such a man fight against them with all his might: if he once gives way, he will be vanquished; but if he strives against his sufferings, he will conquer. As it is, however, what most men do is to drag down upon their own heads a falling ruin which they ought to try to support. If you begin to withdraw your support from that which thrusts toward you and totters and is ready to plunge, it will follow you and lean more heavily upon you; but if you hold your ground and make up your mind to push against it, it will be forced back. …]
(…., Ad Lucilium Epistulae morales, London 1970, p. 190 / 191.)

Ladislav Hejdánek (2008)

Prakticky všechny vyšší bytosti se „rodí“ do něčeho jiného než do pouhého „okolí“ , pokud „okolím“ rozumíme pouze to, co je „okolo“ a co může jako takové být konstatováno. Snad jen ty nejnižší organismy jsou schopny obstát takřka bez předpokladů, připravených jinými živými bytostmi; experimentálně toho užívají třeba mikrobiologové (a jim blízcí biologové, ale tam už to je na diskusi), např. když se pokoušejí z nějaké výtěru izolovat určitou bakterii a určit příslušný kmen apod. Tam se jakoby ukazuje, že několik málo bakterií (v ideálním případě dokonce jedna jediná) je schopna se (vegetativně) rozmnožit v naprosto sterilním prostředí (okolí), v němž se záměrně vyloučil jakýkoli jiný život. Ovšem celé toto laboratorní prostředí musel někdo zaranžovat, totiž laboratorní pracovní, tedy živý člověk, a to tak, aby bylo příznivé žádoucím rozmnožování a vzrůstu celé kolonie. A pak nároky na vhodnost a příznivost okolí resp. prostředí stále stoupají, až na vyšších a nejvyšších stupních vývoje nestačí ani to a stává se nezbytím aktivní péče přímo rodičů, ale pak i dalších příslušníků hejna, smečky, tlupy, často i celého vysoce proorganizovaného soužití velkého počtu jedinců, nezřídka pověřených speciálními povinnostmi (nejznámější to je u hmyzu). Tam všude se ukazuje, že organismy nežijí jen ve své okolí (tj. v souboru faktických, vypočitatelných předmětů a okolností), ale v jakémsi „svém světě“, který nemá jen subjektivní charakter (pokud příslušným jedinců vůbec nějakou „subjektivitu“ přiznáme), nýbrž kterému se právě v důsledku soužití a produktů tohoto soužití dostává jistých úprav, jež někdy usnadňují nejen život příslušného organismu, ale dovolují mu tím či oním způsobem utvářet a přetvářet ono původní „okolí“ tak, že to je i navenek zcela patrné a ověřitelné. A tak dochází k tomu, že se sám „svět“ alespoň v nějakém okruhu a v nějaké míře proměňuje, že dostává nové vzezření a že se jeho součástí stávají někdy i velmi významné skutečnosti, které by v něm bez působení života a živých tvorů nikdy nebyly.
(Písek, 080125-1.)

René Descartes (před 1650)

Omnem igitur collocabit industriam in distinguendis & examinandis illis tribus cognoscendi modis, vidensque veritatem proprie vel falsitatem non nisi in solo intellectu esse posse, sed tantummodo ab aliis doubus suam saepe originem ducere, ……
(pag. 66)
Zaměří tedy veškeré úsilí na rozlišení a prozkoumání těch tří způsobů poznání, a když uvidí, že pravda či nepravda může ve vlastní smyslu být pouze v samotném intelektu, zatím co v oněch dalších dvou má často jen svůj původ, …
(str. 67)
(7192, Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu, Praha 2000, str. 66 a 67.)

Tomáš Akvinský (1224/5-1284)

Articulus quartus
Quarto quaeritur utrum sit tantum una veritas qua omnia sunt vera. Et videtur quod sic: Anselmus enim dicit in libro De veritate31 quod sicut tempus se habet ad temporalia ita veritas ad res veras; sed tempus ita se habet ad omnia temporalia quod est unum tempus tantum; ergo ita se habebit veritas ad omnia vera quod erit tantum una veritas.
(5845, Von der Wahrheit – De veritate, Quaest.I; F.Meiner, Hamburg 1986, S. 24.)