Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Jean Brun (1961)

Les mathématiques traitent des êtres immuables mais non séparés (les figures des êtres immuables par leur essence, mais ils ne sont pas séparés car il n´y a pas de figures séparés de ce dont il y a figure, ni de nombres séparés des choses nombrées; cf. Phys. II 2 193 b 22 sq.); la physique traite des êtres qui on en eux-mêmes un principe de mouvement et qui sont par conséquent des êtres mobiles et séparés les uns des autres; quant à la métaphysique, elle s´occupe de l´Etre immobile et séparé (cf. Méta. E 1 1026 a 13; K 7 1064 a 28).
(6514, Aristote et le Lycée, P.U.F., Paris 1961, p. 51.)

Hynek Vignon (2001)

Qui est-ce?
C'est une capitale
Avec une Tour Eiffel
Et un pont
C'est une grande capitale
Dans le pays Tchèque
Avec de belles forêts

Ladislav Hejdánek (2006)

Na tzv. informaci je třeba se dívat ze dvou stran: jednak je důležité vědět, jak informace vznikla (vzniká), ale také, jak je sdělována resp. šířena a přijímána. Kdykoli chceme o „informaci“ mluvit jako o něčem vyzdviženém z času (časového průběhu), je to umělé vydělení a nutně vždy také jisté zkreslení skutečnosti. Tak např. když se mluví o tom, že fotony jsou nositeli určitých informací, sugeruje tento způsob mluvy představu, že tyto informace jsou čímsi „pevným“, co nepodléhá těm změnám, které jsou charakteristické pro samy fotony. Všechno ukazuje k tomu, že musíme nově chápat „informaci“ i „komunikaci“. Ve vědě se běžně mluví o „působení“, ale je to jen pojmenování bez náležitého pojmového upřesnění. Veškeré vzájemné působení spočívá vlastně na přenosu informací, tj. na sdělování a přijímání „informací“. Ale co to vlastně je sdělováno a přijímáno? Izolovaná informace je pouhé abstraktum, protože je vytržena ze skutečných, tj. časových souvislostí – proto to je zároveň chybná, mylná abstrakce, protože skutečná informace je něčím, co se děje, co vzniká a zaniká, co je vysíláno a přijímáno, tedy sdíleno, tradováno (předáváno), a to díky aktivitě určitých (konkrétních) subjektů. Nejde tedy primárně o něco samostatného, samostatně jsoucího a trvajícího, nýbrž o něco, co je třeba uchovávat a opatrovat, co je třeba zachraňovat před zánikem, ale také před šumem a jakýmkoli poškozením.
(Písek, 060521-2.)

Maurice Merleau-Ponty (1953)

La tradition est oubli des origines, disait le dernier Husserl. Justement si nous lui devons beaucoup, nous sommes hors d´état de voir au juste ce qui est à lui. A l´égard d´un philosophe dont l´entreprise a éveillé tant d´échos, et apparemment si loin du point où il se tenait lui-même, toute commémoration est aussi trahison, soit que nous lui fassions l´hommage très superflu de nos pensées, comme pour leur trouver un garant auquel elles n´ont pas droit, – soit qu´au contraire, avec un respect qui n´est pas sans distance, nous le réduisions trop strictement à ce qu´il a lui-même voulu et dit … Mais ces difficultés, qui sont celles de la communication entre les „ego“, Husserl justement les connaissait bien, et il ne nous laisse pas sans ressource en face d´elles. Je m´emprunte à autrui, je le fait de mes propres pensées: ce n´est pas là un échec de la perception d´autrui, c´est /242/ la perception d´autrui.
(Le philosophe et son ombre, in: 4149, Éloge de la philosophie, Gallimard, Paris 1960, p. 241-2.)

slovníky ()

česky: právo (od „pravé“ strany, podobně spravedlnost, správný, pravda, pravý, pravidlo atd.)
německy: Recht (od „rechte“ Seite, richtig, recht haben, Gerechtigkeit, )
anglicky: right (od right side, to be right, righteousness, též straight, correct, true, just)
francouzsky: droit (od přímý, rovný, též pravý; la droite – pravá strana)
latinsky: ius (též iurisprudentia, iustus, iustitia)