Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Petr Uhl (2012)

Ani mně se ten poutač moc nelíbí. Ono nařčení na adresu soc. dem. je však vrcholem sprostoty. Vyšlo z oblíbeného, avšak nepravdivého rovnítka nacismus = komunismus = soc. demokracie. A to čtyřicet let církve a většina duchovních s poúnorovou diktaturou kolaborovaly, i na útisku věřících a perzekuci mnoha kněží.
Touha po penězích a veřejném majetku, jejž církev spravovala, ale nikdy plně nevlastnila, je oslepily. Propadli hříchu, což myslím i jako bezvěrec zcela vážně.
Nejsem proti církvím. Vím i o zkušenostech z jiných zemí, kde nacisté katolické kněze perzekvovali. Vím i o katolících, nejen z Latinské Ameriky, kteří položili život za osvobození člověka s božím jménem na rtech. A i v Československu 80. let pomohlo úsilí o náboženské svobody k cestě ke všem demokratickým svobodám.
Na rozdíl od mnohých bezvěrců tvrdím, že církve mají nezastupitelné místo ve veřejné činnosti sociální, zdravotní, vzdělávací atd. Jsou součástí občanské společnosti. Křesťanství, židovství, islám i buddhismus natolik ovlivnily Evropu a svět, že už proto si jejich živé náboženství zasluhuje zvláštní ochrany a podpory.
Společnost by měla zajistit chod církví buď průběžnou finanční spoluúčastí, nebo jednorázově. O potřebě odluky církví a státu jako ve Francii ale už dnes pochybuju.
(Ani Duka křesťanství nezničí, in: Právo 11.8.2012.)
[120811 Uhl Církve Duka]

Friedrich Nietzsche (1884-1885)

Heil euch, biedere Engländer
Eurem Darwin heil, verständ er
Euch so gut wie als sein Vieh!
Billig ehrt ihr Engeländer
Euren Darwin hoch, verständ er
Auch nicht mehr als Zucht von Vieh.
Heißt die Majestät verletzen
Majestatem genii !
Nur – zu Goethen ihn zu setzen
28 [46]
(Nachgelassene Fragmente, in: 4581, Sämtliche Werke 11, Colli-Montinari, München 1980, S. 308 u. 333.)

A. Halder – M. Müller (1988)

existenziell (lat.), das unmittelbare Dasein eines Einzelnen, bestimmten Menschen betreffend, im Unterschied zu existenzial = (fundamental-)ontologisch zum Dasein des Menschen als solchem gehörig.
(6920, Philosophisches Wörterbuch, Freiburg etc. 1993 [11988], S. 86.)

Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1807)

Es ist nun zu sehen, welche Gestalt das Innere und Äußere in seinem Sein hat. Das Innere als solches muß ebensosehr ein äußeres sein und eine Gestalt haben wie das Äußere als solches; denn es ist Gegenstand oder selbst als seiendes und für die Beobachtung vorhanden gesetzt.
(2239, Phänomenologie des Geistes, ed. Hoffmeister, Leipzig 51949, S. 199.)