Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Jan Patočka
(1948)
Kuhnova „dějinnost umění“: umění zachycuje „okamžik a dotýká se nejprchavějšího“.
Námitka formalisty: jak je to možné, je-li umělecké dílo samo v sobě „schéma“, kterému teprve my dáváme konkrétní náplň svou aktualizací?
A) Možno odpovědět, že okamžik, který náleží k uměleckému dílu, patří do schématu samého, nikoli k aktualizaci.
To by znamenalo, že třeba rozlišit „okamžik“ v díle a okamžik, jehož je dílo výrazem. Potom však by dílo právě nevyjadřovalo „to nejprchavější“ na okamžiku!
B) Ale je vskutku umělecké dílo schéma, vyplňované novou a novou aktualizací? Nebo mají aktualizace svoji míru, kterou je objektivně-subjektivní smysl uměleckého díla? Který může být týž přes a skrze různé aktualizace?
Specifická dějinnost uměleckého díla by pak nebyla v jeho rekonstrukcích, přeměnách aktualizačních, nýbrž v tomto smyslu, obsahujícím v sobě podstatný zpětný vztah k historické chvíli, z níž vyšel.
Ale je tomu tak vskutku a nutně u všech uměleckých děl? Neexistuje například umělecké dílo s úmyslem čistě obecným, naprosto roztažené zpět? Moliérův Lakomec. Proč však i toho představujeme dobově, v kostýmech atd.? Je to nahodilé?
15.I.48
(ex: Deník VII (4): 15.I.1948 – 3.III.1948 – přepis, 3072.)
vznik lístku: květen 2007