LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile

Here you will find a digitized image of Hejdánek's original filing cabinet. Its total volume is many thousand tickets. We publish them in parts as we handle them. At the moment we have worked out what prof. Hejdánek himself developed electronically. However, much work remains on paper cards. In addition to Hejdánek's extracts from reading, the filing cabinet also includes his own thought work from recent years, which cannot be found elsewhere.


<<    <   3 / 6   >    >>
records: 28

Dialog - vynález

Ladislav Hejdánek (2005)
Dialog je velkým vynálezem. Jazyk, řeč, mluva sloužily původně k tomu, aby se lidé naladili na stejnou notu. Pak je nutné, aby měli stejnou výslovnost, nejenom stejný jazyk. Z Bible známe, jak důležitý byl „šibolet“, tedy rozpoznávací znak. Podle toho, jak kdo vyslovoval, se hned poznalo, kam patří a kam nepatří, kam se cpe a kde nemá být. Jazykl měl původně jinou funkci. A najednou došlo k vynálezu dialogu, tedy k rozhovoru dvou lidí o něčem, co je mezi nimi, co není „obsaženo“ ani v jednom ani v druhém projevu partnerů. Oba míří k něčemu, co je pro ně společné. To je něčím úplně novým. Spousta z nás si dodnes neuvědomuje, že když spolu dva lidé hovoří, měli by pamatovat na to, že to, co řekne druhý, k něčemu míří. Nesmíme poměřovat jenom co partner řekl, ale snažme se pochopit, co chtěl říct a třeba neřekl. Dialog vynalezli nejspíš Řekové, i když to nevíme jistě. Možná již existovaly nějaké počátky staršího data. Řekové ovšem rozhodně z dialogu udělali cosi významného. „Dia“ znamená mezi – tedy dva nebo více lidí spolu hovoří tak, že mezi nimi existuje něco, co nemá v kapse ani jeden z nich.
(Pravda se stále mění a vyzývá nás k činu, rozhovor s Olgou Nytrovou, in: Husita 3, č. 4, srpen 2005, str. 3.)
date of origin: srpen 2005

FYSIS | Jednota | Část | Celek

Miloš Rejchrt ()
Quasi partem mundi voco ut animalia et arbusta. Nam genus animalium arbustorumque pars universi est, quia in consummmationem totius assumptum et quia non est sine hoc universum. Unum autem animal et una arbor quasi pars est, quia, quamvis perierit, tamen id ex quo perit, totum est. Aër autem, ut dicebam, et caelo et terris cohaeret; utrique innatus est. Nihil enim nascitur sine unitate.
(5711, Naturales questiones, II, 3.2.)
I call such things as animals and trees a quasipart of the universe. Now, the class of animals and trees is a part of the universe bacause it is considered in the sum of the whole and because there is no universe without such a class; but a single animal or single tree is a quasi-part because even when it is lost nevertheless the whole from which it is lost is still intact. But the atmosphere, as I was saying, is connected both to sky and to earth; it is innate to both. Moreover, whatever is an inborn part of anything has unity. Nothing is born without unity.
(5711, translated by Thomas H. Corcoran; London etc. 1971, p.105.)
date of origin: březen 2003

Pravda

Tomáš Akvinský (1224/5-1284)
Quarto quaeritur utrum sit tantum una veritas qua omnia sunt vera. Et videtur quod sic: Anselmus enim dicit in libro De veritate31 quod sicut tempus se habet ad temporalia ita veritas ad res veras; sed tempus ita se habet ad omnia temporalia quod est unum tempus tantum; ergo ita se habebit veritas ad omnia vera quod erit tantum una veritas.
3 Praeterea, Anselmus in libro De veritate sic argumentatur: si plurium verorum sunt plures veritates, oportet veritates variari secundum varietates verorum; sed veritates non variantur per variationem rerum verarum, quia, destructis rebus veris vel rectis, adhuc remanet veritas et rectitudo secundum quam sunt vera vel recta; ergo est una tantum veritas. Minorem probat ex hoc quia destructo signo adhuc remanet rectitudo significationis, quia rectum est ut significetur hoc quod illud signum significabat; et eadem ratione, destructo quolibet vero vel recto, eius rectitudo vel veritas remanet.
SED CONTRA, Augustinus in libro De vera religione33, „Sicut similitudo est forma similium, ita veritas est forma verorum«; sed plurium similium plures similitudines; ergo plurium verorum plures veritates.
RESPONSIO. Dicendum quod, sicut ex praedictis patet, veritas proprie invenitur in inlellectu humano vel divino, sicut sanitas in animali; in rebus autem aliis invenitur veritas per relationem ad intellectum, sicut et sanitas dicitur de quibusdam aliis in quantum sunt effectiva vel conservativa sanitatis animalis. Est ergo veritas in intellectu divino quidem primo et proprie, in mtellectu vero humano proprie quidem sed secundario, in rebus autem improprie et secundario, quia nonnisi per respectum ad alteram duarum veritatum. Veritas ergo intellectus divini est una tantum, a qua in intellectu humano derivantur plures veritates, „sicut ab una facie hominis resultant plures similitudines in speculo“, sicut dicit glosa34 super illud „Diminutae sunt veritates a filiis hominum“; veritates autem quae sunt in rebus sunt plures sicut et rerum entitates.
Veritas autem quae dicitur de rebus in comparatione ad intellectum humanum, est rebus quodam modo accidentalis, quia, posito quod intellectus humanus non esset nec esse posset, adhuc res in sua essentia permaneret; sed veritas quae de eis dicitur in comparatione ad intellectum divinum, eis inseparabiliter concomitatur, cum nec subsistere possint nisi per intellectum divinum eas in esse producentem. Per prius etiam inest rei veritas in comparatione ad intellectum divinum quam humanum, cum ad intellectum divinum comparetur sicut ad causam, ad humanum autem quodam modo sicut ad effectum in quantum intellectus scientiam a rebus accipit: …
3“ Glossa Petri Lombardi super Psal. XI (PL 191, p. 155 A).
(5845, Von der Wahrheit – De veritate, Quaest.I; F.Meiner, Hamburg 1986, S. 24.)
date of origin: březen 2002

Dialog a filosofie

Ladislav Hejdánek (2003)
V čem je podle Vás dialog pro filosofii důležitý?
„Důležitost“ je dosah a míra významu. Bez alespoň předběžného vymezení, jak slovu „dialog“ rozumíme, nemá smysl o důležitosti dialogu mluvit. Přesnější vymezení je nezbytné už proto, že zejména v evropských jazycích se promiskue užívá celé řady slov podobných nebo blízkých významů, např. rozmluva, rozhovor, diskuse, disputace, konverzace atd. Takže první otázka musí znít: co to je – pro nás, pro tento rozhovor – dialog? To je ovšem problém filosofický – už proto, že jde o slovo původně řecké, a řečtina je jazyk filosofický po výtce. Navrhuji, abychom pod tímto slovem chápali takovou rozmluvu dvou nebo více lidí, jimž nejde o to, shodnout se v tom, jak se vyjadřují (vyslovují), ani v tom, jak uvažují a myslí, nýbrž v tom, o čem – třeba každý po svém a jinak – hovoří nebo uvažují. Mohli bychom to tedy upřesnit ještě následovně: dva lidé nebo více lidí spolu hovoří, takže tu máme dvojí nebo víceré „promluvené slovo“, tj. dvojí nebo vícerou „promluvu“. Má-li dojít ke skutečnému dialogu, musí být takovým promluvám společné také něco, co není jejich součástí ani složkou, ale co stojí jakoby mezi těmi promluvami; tomuto „mezi“ se v řečtině říkalo DIA. To je ta nejpozoruhodnější stránka „dialogu“, že tu slovo, LOGOS, přicházející ze dvou nebo více stran, míří k „témuž“. Důležité ovšem není jen toto „totéž“, „idem“, ale stejně důležitá je také ta slovní podoba, ta promluva, to „slovo“, LOGOS. Nestačí jen pojmenování nebo nějaké označení, třeba ukázání prstem (vzpomeňme na Kratyla, toho nezdárného, pochybně radikálního Hérakleitova žáka); LOGOS je určitý typ interpretace.
(Písek, 060323-1.)
(odpovědi na otázky Barbory Řebíkové, 1. verze.)
date of origin: březen 2006

Zábava

Erasmus Rotterdamský (1508)
… Nam que tandem est iniquitas, cum omni uite insti tuto suos lusus concedamus, studiis nullum omnino lusum permittere, maxime si nuge seria ducant, atque ita tractentur ludicra ut ex his aliquanto plus frugis referat lector non omnino naris obese, quam ex quorundam tetricis ac splendidis argumentis? …
(Moriae encomium, staženo www. )
date of origin: listopad 2005