Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Jean Brun (1961)

Les mathématiques traitent des êtres immuables mais non séparés (les figures des êtres immuables par leur essence, mais ils ne sont pas séparés car il n´y a pas de figures séparés de ce dont il y a figure, ni de nombres séparés des choses nombrées; cf. Phys. II 2 193 b 22 sq.); la physique traite des êtres qui on en eux-mêmes un principe de mouvement et qui sont par conséquent des êtres mobiles et séparés les uns des autres; quant à la métaphysique, elle s´occupe de l´Etre immobile et séparé (cf. Méta. E 1 1026 a 13; K 7 1064 a 28).
(6514, Aristote et le Lycée, P.U.F., Paris 1961, p. 51.)

Ladislav Hejdánek (2008)

Nesmíme se nechat mýlit tzv. obvyklostí, tj. tím, že se v běžném životě nejčastěji dotazujeme na něco, co už někdo ví a zná, co zůstalo až dosud neznámo pouze nám. Nejvlastnější „vlastností“ dotazování je zaměření na to, co „není“, nikoli na to, co sice „je“, ale co jenom my sami nevíme, neznáme a co bychom znát chtěli. Vždyť i v takových případech, kdy něco známo skutečně je, nejde vposledu o to, co je známo, nýbrž o to, aby to bylo známo také nám – a to právě „není“, není to ještě uskutečněno, ještě jsme se to nedozvěděli a naše dotazování má být právě cestou k tomu, abychom toto „ještě nejsoucí“ učinili „již jsoucím“, tedy abychom něco ještě neskutečného učinili uskutečněným. Každá otázka je tedy zaměřena na něco budoucího, na něco, co tu ještě není, k čemu ještě nedošlo, co ještě nebylo uskutečněno. Tak platí, že vlastně každé dotazování směřuje k tomu, co ještě není, ale co snad nastane, k čemu dojde: nyní to neznáme, nevíme, ale chtěli bychom to vědět a jsme připraveni pro to něco udělat. Samo tázání jako fenomén, který každý zná z vlastní zkušenosti, je argumentem proti kauzalitě: otázka není „následkem“ našeho nevědění, nýbrž je zcela zaměřena k něčemu, co očekává od budoucnosti a z budoucnosti, je očekáváním toho, co snad přijde.
(Písek, 080404-2.)

Hynek Vignon (2001)

Qui est-ce?
C'est une capitale
Avec une Tour Eiffel
Et un pont
C'est une grande capitale
Dans le pays Tchèque
Avec de belles forêts

Maurice Merleau-Ponty (1953)

La tradition est oubli des origines, disait le dernier Husserl. Justement si nous lui devons beaucoup, nous sommes hors d´état de voir au juste ce qui est à lui. A l´égard d´un philosophe dont l´entreprise a éveillé tant d´échos, et apparemment si loin du point où il se tenait lui-même, toute commémoration est aussi trahison, soit que nous lui fassions l´hommage très superflu de nos pensées, comme pour leur trouver un garant auquel elles n´ont pas droit, – soit qu´au contraire, avec un respect qui n´est pas sans distance, nous le réduisions trop strictement à ce qu´il a lui-même voulu et dit … Mais ces difficultés, qui sont celles de la communication entre les „ego“, Husserl justement les connaissait bien, et il ne nous laisse pas sans ressource en face d´elles. Je m´emprunte à autrui, je le fait de mes propres pensées: ce n´est pas là un échec de la perception d´autrui, c´est /242/ la perception d´autrui.
(Le philosophe et son ombre, in: 4149, Éloge de la philosophie, Gallimard, Paris 1960, p. 241-2.)

slovníky ()

česky: právo (od „pravé“ strany, podobně spravedlnost, správný, pravda, pravý, pravidlo atd.)
německy: Recht (od „rechte“ Seite, richtig, recht haben, Gerechtigkeit, )
anglicky: right (od right side, to be right, righteousness, též straight, correct, true, just)
francouzsky: droit (od přímý, rovný, též pravý; la droite – pravá strana)
latinsky: ius (též iurisprudentia, iustus, iustitia)