LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile

Jean Brun (1961)

Les mathématiques traitent des êtres immuables mais non séparés (les figures des êtres immuables par leur essence, mais ils ne sont pas séparés car il n´y a pas de figures séparés de ce dont il y a figure, ni de nombres séparés des choses nombrées; cf. Phys. II 2 193 b 22 sq.); la physique traite des êtres qui on en eux-mêmes un principe de mouvement et qui sont par conséquent des êtres mobiles et séparés les uns des autres; quant à la métaphysique, elle s´occupe de l´Etre immobile et séparé (cf. Méta. E 1 1026 a 13; K 7 1064 a 28).
(6514, Aristote et le Lycée, P.U.F., Paris 1961, p. 51.)

František Xaver Šalda (1926)

A zde je punctum litis. Intelektuálové sami pravidlem nemívají tolik intelektu, aby dovedli rozpoznat mezi sebou lidi nejlepší nebo lidi zvláště způsobilé k určitým úkolům. Ve svých institucích, v nichž vládnou a rozhodují, vynášejí příliš často na povrch prostřednost a příliš často dusí nadprůměrnost. Jinak by byly nemožné zjevy, jako je ...
(Demokracie kvalitativní, in: Soubor díla FXŠ sv. 22, Kritické projevy sv. 13, Praha 1963, str. 148.)

Hynek Vignon (2001)

Qui est-ce?
C'est une capitale
Avec une Tour Eiffel
Et un pont
C'est une grande capitale
Dans le pays Tchèque
Avec de belles forêts

Martin C. Putna (2006)

Když se řekne Martin C. Putna, vynoří se katolický intelektuál. Zamlouvá se vám toto pojmenování?
Když je třeba říkat věci velmi jednoduše, tak klidně. Je to trošku komické označení, ale součástí odvahy intelektuála má být také to, aby počí¬tal i s vlastní směšností. Leč. Z obojí definice – být katolíkem a být tím, kdo jaksi ex definitione pře¬mýšlí – plyne nesnadnost přebývání ve světě, a z ní by mohly – nebo měly – plynout nějaké vhledy či pozorování světa, které jiným ucházejí a mohly by pro ně být přinejmenším jakýmsi zrcadlem.
O zrušeni vaší katedry komparatistiky na Filozo¬fické fakultě UK se psalo hodně. Jak to vnímáte teď, s časovým odstupem?
Hrozně se mi ulevilo! Filozofické fakulta je prolezlá intrikami a osobními záštěmi do té míry, že se tam nedá pracovat, pokud člověk nedělá hodné poti¬chu něco hodně nevinného, třeba takovou poetiku sanskrtského dramatu. Mám pocit, jako kdybych vylezl ze smrdutého sklepa na čerstvý vzduch. Na Fakultě humanitních studií se konečně nemusím zabývat věčnými obranami proti nějakým zákeř¬nostem a můžu dělat to, co mám rád a co by mělo být smyslem mé práce: učit a bádat.
(Prožíváme zradu vzdělanců, [Rozhovor], in: Literár. noviny 43, 23.10.2006, str. 15.)

Maurice Merleau-Ponty (1953)

La tradition est oubli des origines, disait le dernier Husserl. Justement si nous lui devons beaucoup, nous sommes hors d´état de voir au juste ce qui est à lui. A l´égard d´un philosophe dont l´entreprise a éveillé tant d´échos, et apparemment si loin du point où il se tenait lui-même, toute commémoration est aussi trahison, soit que nous lui fassions l´hommage très superflu de nos pensées, comme pour leur trouver un garant auquel elles n´ont pas droit, – soit qu´au contraire, avec un respect qui n´est pas sans distance, nous le réduisions trop strictement à ce qu´il a lui-même voulu et dit … Mais ces difficultés, qui sont celles de la communication entre les „ego“, Husserl justement les connaissait bien, et il ne nous laisse pas sans ressource en face d´elles. Je m´emprunte à autrui, je le fait de mes propres pensées: ce n´est pas là un échec de la perception d´autrui, c´est /242/ la perception d´autrui.
(Le philosophe et son ombre, in: 4149, Éloge de la philosophie, Gallimard, Paris 1960, p. 241-2.)