Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Ladislav Hejdánek (2012)

Vzkříšení má smysl pouze za předpokladu, že smrt znamená skutečný konec jedince (zatímco vzkříšení je leda nový začátek, ovšem nic automatického!). „Doufání“ se neodnáší k budoucnosti doufajícího, nýbrž je jistotou, že „ON“ se jako živý postaví i nad mým popelem. Z toho, „co“ zemřelo, nic nepřežívá, nic nepřetrvává. Otázka identity toho, kdo žil a zemřel, s tím, kdo je vzkříšen, není řešitelná jinak, než že celá identita je svěřena „JEMU“; v tom vidím nedostatek či vadu i té představy „popela“, nad kterým se „ON“ postaví. Filosoficky to je pro mne jen opora a potvrzení toho, že „subjekt“ není (a nemůže být chápán jako) „objekt“, i když má dočasně svou předmětnou stránku. Také „subjekt“ žijícího je „darován“, „udělen“ jako výzva a příležitost, na kterou je nutno odpovědět (tady je ten problém počátku každé pravé události na rozdíl od počátku takové události jakožto subjektu, neboť ten subjekt musí být spoluustaven samotnou událostí, nebo jinak: událost si svůj subjekt musí ustavit tak, že na něm spolupracuje, ne tak že ten subjekt je jejím výtvorem, produktem).
(Písek, 121103-1.)

()

Nihil enim est … veritatis luce dulcius. (Cicero Acad. ad Varronem II, 10, 31)
Simplex ratio veritatis. (Cicero, De or. I, 53, 229)
Veritatis simplex oratio est. (Seneca, Ep. 49, 12)
Patet omnibus veritas. (Seneca, Ep. 33, 11)
Satis diserte pro se loquitur veritas. (Publius Syrus, Sent. S. 50)
O magna vis veritatis, quae contra hominum ingenia, calliditatem, sollertiam contraque fictas omnium insidias facile se per se ipsa defendat! (Cicero, Cael. 26, 63)
Veritas temporis filia est. (Gellius, Noct.Att. XII, 11, 7)
Veritatem dies aperit. (Seneca, De ira II, 22, 2)
Vulgoque veritas iam attributa vino est. (Plinius st., Nat XIV, 22 (28), 141)
Quam nocet saepe verum dicere! (Phaedrus, Fab. Appendix 15)
Veritas odium parit. (Ausonius, Ludus, Bias 3)
Vulgus veritatis pessimus interpres. (Seneca, Vit 2, 1)
Veritatem laborare nimis saepe aiunt, exstingui numquam. (Livius, Urb. XXII, 39, 19)
Errore enim veritas originis non amittitur. (Ulpianus, Dig. L, 1, 6)
Veritas visu et mora, falsa festinatione et incertis valescunt. (Tacitus, Ann. II, 39)
Nimium altercando veritas avertitur. (Publius Syrus, Sent. N. 40)
(citováno ex: 6556, Moudrost starých Římanů, Praha 1990, str. 43 nn. – tam jsou i české překlady)

Friedrich Nietzsche (1884-1885)

Heil euch, biedere Engländer
Eurem Darwin heil, verständ er
Euch so gut wie als sein Vieh!
Billig ehrt ihr Engeländer
Euren Darwin hoch, verständ er
Auch nicht mehr als Zucht von Vieh.
Heißt die Majestät verletzen
Majestatem genii !
Nur – zu Goethen ihn zu setzen
28 [46]
(Nachgelassene Fragmente, in: 4581, Sämtliche Werke 11, Colli-Montinari, München 1980, S. 308 u. 333.)

A. Halder – M. Müller (1988)

existenziell (lat.), das unmittelbare Dasein eines Einzelnen, bestimmten Menschen betreffend, im Unterschied zu existenzial = (fundamental-)ontologisch zum Dasein des Menschen als solchem gehörig.
(6920, Philosophisches Wörterbuch, Freiburg etc. 1993 [11988], S. 86.)

Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1807)

Es ist nun zu sehen, welche Gestalt das Innere und Äußere in seinem Sein hat. Das Innere als solches muß ebensosehr ein äußeres sein und eine Gestalt haben wie das Äußere als solches; denn es ist Gegenstand oder selbst als seiendes und für die Beobachtung vorhanden gesetzt.
(2239, Phänomenologie des Geistes, ed. Hoffmeister, Leipzig 51949, S. 199.)