ARCHIV LADISLAVA HEJDÁNKA
František Xaver Šalda  ✖ Kritika  ✖

Kritika

František Xaver Šalda (1919)
... Kritik již dávno není dogmatik, který pronáší apomiktické rozsudky. Kritik již dávno nepřipisuje si neomylnost, již dávno vymezil si úkol naoko skromnější, vpravdě však mnohem nesnadnější: ne rozsuzovati, nýbrž tázati se; ne uzavírati a rozkrajovati nožem, nýbrž otevírati problémy, otázky, průzory. Dnes nejlepší kritik je nám ten, kdo dovede si před dílem položiti nejvíce otázek – položiti a správně je formulovati. Toto správné formulování jest právě služba budoucnosti; ta mrška má totiž ten hanebný zvyk, že odpovídá jen na to, co bylo jí jako jasná, vykvašená otázka předloženo – vyjasniti, vytříbiti otázku, položit ji jasnou a zralou před ni, to právě jest krásný, ale i nesnadný úkol kritikův, nekonečně záslužnější než hráti procházkovky směšný úkol literárního Pipergra, který imponuje dnes již jednom literárním dětem a kavárenským okounům v Slamotrusech. Ten, jemuž významné dílo literární otevírá největší myšlenkové i citové obzory, v němž zanítí nejvíce otázek, pochyb, dohadů, jehož spojí nejživěji s minulostí i budoucností, s tradicí i revolučností lidského i národního ducha, v němž vybouří nejvíce účasti lidské i umělecké, jest nám dnes dobrým kritikem. A to jest kritik empirik, a ne kritik dogmatik.
(S troškou do mlýna – čili ještě něco o kritice, in: 2125, Kritické projevy 11, Praha 1959, s. 230.)
vznik lístku: duben 2010

Kritika

František Xaver Šalda (1927)
Mužný? Lyrický? Naprosto ne. Kritik má být kritický. Nic víc, nic míň; co mimo to, zbytečné. Jako básník má být básnický. A kdy je kritik kritický? Nejprve, na nižším stadiu: když je nedůvěřivý; když nevěří tomu, co mu o sobě napovídá autor; nýbrž zpřevrací všecko, aby ho usvědčil, aby se ujistil o opaku. A za druhé, na vyšším stadiu: když kriticky tvoří. A kdy to činí? Když vytváří kritéria. Kritik, který nestvořil svého kritéria nebo svých kritérií, není mně kritikem ve vyšším smyslu slova, i kdyby se mně stokrát denně dušoval mužností, chlapskostí atd. Je mně v nejlepším případě zábavný silák s nádechem dryáčnictví. Ale ne síla. Pozér a dekoratér, byť naruby. Síla se nevynáší a nestylisuje takto v herslo; nýbrž působí, tvoří, projevuje se v díle.
(Kritika a nekritika, in: Soubor díla FXŠ sv. 22, Kritické projevy sv. 13, Praha 1963, str. 207.)
vznik lístku: listopad 2008

Kritika a autokritika

František Xaver Šalda (1927)
... V devadesátých letech, kdy také něco odumírá a něco nového se rodí, vede kritika. Ale v dobách klidných musí se pravidelně spokojiti kritika místem podružnějším, čímž nepravím málo důležitým. Celkem lze říci, že kritika roste a uplatňuje se tím více, čím méně mají autoři autokritiky. Ale dnes tuším jí autorům nechybí. Naši autoři teoretizují dnes sami až bůh brání, analyzují se po případě i sami, dělají kritikům nekalou soutěž. Jen pošetilec mohl by se ostatně nad tím pohoršovati; tvorba nevylučuje nikterak hodně uvědomění, naopak. Myslím, že velcí autoři byli vždy i velcí chytráci a pracovali velmi poučeně a metodicky. Autorů, kteří by rodili své knihy jako kravička telátka v nevinnosti a nevědomosti, nebylo asi nikdy. ...
(Duch české literatury etc., in: Soubor díla FXŠ sv. 22, Kritické projevy sv. 13, Praha 1963, str. 243.)
vznik lístku: listopad 2008