ARCHIV LADISLAVA HEJDÁNKA
Jan Patočka  ✖ česky  ✖ Národ  ✖

Národy

Jan Patočka (1965)
Jakmile jsem doktoru Patočkovi jen naznačil téma našeho rozhovoru, okamžitě přešel do protiútoku:
Po národním charakteru se obyčejně ptají národy, které mají nějaké trauma. Francouze to ani nenapadne, dokonce ani Němce ne. A co Fichte?
To není tázání po národní povaze. Tam jde spíš o rozdíl mezi ursprüngliches a nichtursprüngliches Volk, o polaritu v jakési metafysice historicko-společenského bytí. Jaký smysl však má ptát se po národním charakteru ve chvíli, kdy jde v Evropě spíš o to, aby se národy staly dějinnou veteší? Bylo by zajímavější položit si otázku, proč u nás bylo na toto téma od devadesátých let vždy znovu napsáno tolik pojednání. Podnětem bylo vždy, že nás někde tlačil střevíc. Naše dnešní protestanty trápí, že národ se tak důkladně odprotestantštil. Katolíky, že je nihilistický. Liberály, že nemá dost individualismu. Marxisty, že je indiferentní. Dnes je pravděpodobně hlavním podnětem k těmto otázkám mravní ochablost, k níž svým dílem přispěla okupace i tzv. doba kultu. Proč se ale raději neptat na konkrétní věci?
(Jací jsme a jací nejsme, in: Liter.noviny 14, 5.6.65, č.23, str.6.)
vznik lístku: prosinec 2005