ARCHIV LADISLAVA HEJDÁNKA
Jan Patočka  ✖ Pravda  ✖ Pravda - předracionální  ✖ Pravda a „bytí“  ✖

Pravda a „bytí“

Jan Patočka (1945-49?)
V ústředí filosofického zájmu jsou tedy tyto otázky odhalenosti a odkrývání; odhalenost či, lépe řečeno, nezahalenost řeckým slovem se nazývá αλήθεια. ʼAλήθεια se překládá „pravda“. Základní filosofická otázka je otázka pravdy. Slovo „pravda“ však zakrývá povahu otázky. Zakrývá, že pravda není původně výrokem toho, kdo má moc rozhodovat („praviti“ a „právo“); zakrývá, že původní akt pravdy je negativní povahy, že je to jakési vyrvání, a to vyrvání všemu jsoucímu – překročením všeho jsoucího, které o něm říká, které o něm zjišťuje „zázrak všech zázraků“, že existující, jsoucno, jest. Toto „jest“, jímž jsoucno je odkryto, je sama odhalenost. Jean Beaufret srovnává tento „akt“ s krádeží Prométheovou. Tato krádež se odehrává v našem životě, v naší existenci odevždy, ale přitom je toto nejúžasnější dění, základ všeho „vědomí“, pro nás tím nejobyčejnějším a takřka nejbanálnějším. Teprve zde začneme chápat, co znamená boj proti kartesiánskému Cogito. Vědomí není původní půdou, původní „látkou“, která by umožňovala, aby se jsoucno kreslilo ve jsoucnu, aby se obráželo (tak tomu chce odvození pojem pravdy, podle něhož veritas est adaequatio intellectus et rei), nýbrž je blesk, kterým končí vláda jsoucího vůbec, kterým se jsoucno ukazuje překročitelným. Není tedy Cogito podmínkou transcendence, jak chce Husserl svým pojmem transcendentální „redukce“ na čisté vědomí, nýbrž transcensus od jsoucího k bytí, k radikálně ne-jsoucímu, je podmínkou možnosti vědomí. První ve filosofii není Cogito ani Sum, nýbrž Est, které samo není ničím jsoucím, ale nás teprve činí tím čím jsme. Teprve tenkrát, když jsme vedeni touto myšlenkou bytí, jež se odhaluje spolu s lidským životem, bude možno souběžně odkrýt jak „smysl“ lidského života, tak na druhé straně samo odhalování bytí. Tím pak je filosofii – na rozdíl od všech pozitivních, světských věd – vytčen její vlastní problém a nalezena doména, jež žádnou z nich nemůže být ovládnuta, ačkoli ji všecky předpokládají: neboť vždycky vycházejí od světa již zjevného, zatímco zjevování nechávají v temnu.
(Věčnost a dějinnost, in: Negativní platonismus, Praha 1990, str. 150-51.)
(znovu in: Péče o duši I, Praha 1996, str. 197.)
vznik lístku: duben 2014