ARCHIV LADISLAVA HEJDÁNKA
M  ✖ Mír  ✖ Mír – problematičnost  ✖

Mír – problematičnost

Ladislav Hejdánek (2011)
Tam, kde jde v konfliktu nebo dokonce ve válce o obranu proti agresorovi, je situace relativně jednoduchá (i když často není jednoduché lidi přesvědčit, kdo tím agresorem je a kdo se opravdu jen brání – zvláště v dobách nejrůznějších masově šířených ideologií). Ale někdy je třeba označit za původce „zla“ a za rušitele a ničitele skutečného míru i někoho, na koho už si lidé dávno zvykli a kdo si jen své nelegitimní pozice a nároky „drží“. A pak to pro neznalé a naivní pozorovatele může působit i jako nová agrese, jako narušování „míru“ (rozumí se údajného, kdy se o míru jen hovoří, ale žádný skutečný mír nikde není). A situace je někdy o to složitější, že těch front je víc, protože skutečných narušitelů opravdového míru je několik, že nejsou stejně důležití a nebezpeční, a že je třeba rozpoznat, kde a proti komu je zapotřebí prosazovat a uskutečňovat mír na prvním místě. Velmi často totiž docházelo a dodnes dochází k tomu, že skuteční narušitelé opravdového míru odvádějí pozornost od sebe tím, že zdůrazňují jiné fronty boje a zápasu, ba že je dokonce uměle vytvářejí, aby právě sami sobě své pozice upevnili. Už mnohokrát různí vůdcové celých národů volili vnější válečný konflikt ve chvíli, kdy hrozil vypuknout konflikt vnitřní. Zažili jsme však i docela jinou taktiku: bylo možno nebezpečného agresora donutit se až uzbrojit k ekonomickému (i politickému) kolapsu, a údajně tak zachránit „mír“ za cenu studené války. Ale i to mělo pro naše zkušenosti svou cenu, neboť jsme poznali, že ani studená válka není ještě žádným mírem. A že mírové uspořádání v širokém měřítku ještě nemusí znamenat skutečný mír všude a pro všechny.
Se slovem „mír“ proto musíme zacházet opatrně a zejména kriticky; není mír jako mír, existuje také něco jako shnilý mír, dočasný mír (příměří), appeasement, a také potupný mír, mír z donucení atd. A tzv. „tvůrce míru“ je třeba posuzovat podle toho, o jaký mír nebo „mír“ jim vlastně jde. Zvláště pak musíme být na pozoru, když o „míru“ mluví někdo, s nímž už máme neblahé zkušenosti. Proč je tak důležité připomínat zkušenosti a vůbec zkušenost? Zkušenost zajisté může být i nepravá a nepravdivá, a proto ji nemůžeme nikdy považovat za nejvyšší a rozhodující kritérium. Na druhé straně ovšem bez zkušeností můžeme snadno podléhat naivitě, nezdůvodněnému přesvědčení a někdy dokonce falešnému nadšení. A proto ani v našem případě nesmíme zůstávat jen u vlastních, izolovaných textů o blahoslavenství, ale musíme také přihlédnout k té praxi a k těm zkušenostem toho, jehož slova byla až po řadě let uspořádána do toho tak známého „kázání na hoře“, totiž k těm zkušenostem, o kterých se rovněž dočteme v evangeliích.
(text článku pro KR; vyšlo in
(Písek, 110323-2.)
vznik lístku: březen 2011