Biblická studie na text Jan 2,12–22
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
Scan0358.jpg
====================
BIBLICKA STUDIE NA TEXT Jan 2, 12-22 pro vinohr. Scružen 11121 12 1949
Scan0358.jpg
====================
BIBLICKA STUDIE NA TEXT Jan 2, 12-22 pro vinohr. Scružen 11121 12 1949
====================
Scan0359.jpg
====================
C Jan II. 12 - 22. Sdružení 8.XII.49. Náš oddíl sestává vlastně ze dvou částí; nejdříve jde o vyhnání penézoměnců z chrámu a potom o rozmluvu se Židy. Není ovšem náhodou, jak uvidíme, že obě části jsou uvedeny pospolu. Především je třeba si všimnout, že časové zařazení událostí je u Jana jiné než u ostatních evangelistů. V synoptických evangelifch je vyčištění chrámu datováno o dva roky později: příběh je umístěn hned za slavný Ježíšův vjezd na oslátku do Jeruzaléma /viz Mat.21, Luk. 19, Mar.11/. Naproti tomu u Jana je vjezd do Jeruzaléma zaznamenán ve 12. kapitole, ale náš příběh není kladen před ty to velikonoční svátky, které byly posledními v životě Ježíšově a temám k jejichž slavení přijížděl tak neobvyklým způsobem; není však kladen ani před svátky o rok dříve, o nichž je řeč v 6. kapitole, indywys prawdopodieloma www.hamuwuhémammerweg nýbrž teprve před svátky předminulé, tedy celkem o dva roky naz pét. To dovoluje Janovi propůjčit tomuto oddílu ústřednější postavení, které je jen podtrženo následující rozmluvou se Židy. Všem evangelijím je jeden motiv společný: že Ježíš vyčistil chrám před velikonočními svátky. Ústředím vydané přípravy nás upozorňují mimo jiné na souvislost s vyčištěním chrámu za krále Ezechiáše. /2.Paral.kap.20. a 30./ Je ovšem nepochybné, že určitá souvislost tu je; přece však myslím, že analogisováním nepostihneme právě samu podstatu věcí. Otázka se klade takto: šlo Ježíšovi pouze o očištění chrámu ? Kdy by tomu tak by lo, jak vy světlíme, že sám Ježíš nedlouho potom říká: zbořte chrám tento ? A jak vysvětlíme /to patří do téže kategorie/, že při jeho smrti se opona chrámová roztrhla ve dví? Když Ježíš vyhnal prodavače a penězoměnce z chrámu, znamená to, že směli rozložit své stánky a stoly před chrámem ? Myslím, že je nad slunce zřetelnější, že šlo o něco mnohem podstatnějšího, důležitějšího a rozsáhlejšího. Že nešlo o samu budovu chrámovou, naznačuje evangelista v 21.verši.
Scan0359.jpg
====================
C Jan II. 12 - 22. Sdružení 8.XII.49. Náš oddíl sestává vlastně ze dvou částí; nejdříve jde o vyhnání penézoměnců z chrámu a potom o rozmluvu se Židy. Není ovšem náhodou, jak uvidíme, že obě části jsou uvedeny pospolu. Především je třeba si všimnout, že časové zařazení událostí je u Jana jiné než u ostatních evangelistů. V synoptických evangelifch je vyčištění chrámu datováno o dva roky později: příběh je umístěn hned za slavný Ježíšův vjezd na oslátku do Jeruzaléma /viz Mat.21, Luk. 19, Mar.11/. Naproti tomu u Jana je vjezd do Jeruzaléma zaznamenán ve 12. kapitole, ale náš příběh není kladen před ty to velikonoční svátky, které byly posledními v životě Ježíšově a temám k jejichž slavení přijížděl tak neobvyklým způsobem; není však kladen ani před svátky o rok dříve, o nichž je řeč v 6. kapitole, indywys prawdopodieloma www.hamuwuhémammerweg nýbrž teprve před svátky předminulé, tedy celkem o dva roky naz pét. To dovoluje Janovi propůjčit tomuto oddílu ústřednější postavení, které je jen podtrženo následující rozmluvou se Židy. Všem evangelijím je jeden motiv společný: že Ježíš vyčistil chrám před velikonočními svátky. Ústředím vydané přípravy nás upozorňují mimo jiné na souvislost s vyčištěním chrámu za krále Ezechiáše. /2.Paral.kap.20. a 30./ Je ovšem nepochybné, že určitá souvislost tu je; přece však myslím, že analogisováním nepostihneme právě samu podstatu věcí. Otázka se klade takto: šlo Ježíšovi pouze o očištění chrámu ? Kdy by tomu tak by lo, jak vy světlíme, že sám Ježíš nedlouho potom říká: zbořte chrám tento ? A jak vysvětlíme /to patří do téže kategorie/, že při jeho smrti se opona chrámová roztrhla ve dví? Když Ježíš vyhnal prodavače a penězoměnce z chrámu, znamená to, že směli rozložit své stánky a stoly před chrámem ? Myslím, že je nad slunce zřetelnější, že šlo o něco mnohem podstatnějšího, důležitějšího a rozsáhlejšího. Že nešlo o samu budovu chrámovou, naznačuje evangelista v 21.verši.
====================
Scan0360.jpg
====================
C2 Tam připomíná, že Ježíš 'pravil o chrámu těla svého'. Ale my si můžeme věc ukázati ještě jasněji. Vyjdeme od onoho doporučovaného místa, totiž 2.Par.29/16: A všedše kněží do domu Hospodinova k vyčištování jeho, vynesli všelikou nečistotu, kterouž našli v chrámě Hospodinové, do sině domu Hospodinova. Levitové pak pobravše to, vynesli ven ku potoku Cedron. To se stalo na rozkaz králův. Nepochybně nešlo jen o nějaké gruntování, neboťt když se potom sešlo množství lidu do Jeruzaléma, aby drželi slavnost přesnic', tedy povstavše, pobořili oltáře, kteříž byli v Jeruzalémé; též i všecky oltáře, na kterýchž se hořili a vme tali do potoka Cedron. kadívalo,, rozKdo by se však na základě těchto veršů domníval, že šlo výhradně o kultickou čistotu, musí číst dále: Nebo mnozí byli v shromáždění, kteříž se neposvětili. Veliký zajisté díl toho lidu, množství z Efraima, Me Mana sesa, Izachara a Zabulona, neočistili se, avšak jedli beránka velikonočního jinak, než psáno jest. Ale modlil Se Ezechiáš za ně, řka: Dobrotivý Hospodin očistiž každého, kdožkoli celým srdcem svým se ustavil, aby hledal Boha, Hospodina Boha otců svých, byť pak i očištěn nebyl vedlé očištování svatého. I vy slyšel Hospodin Ezechiáše /kap.30.v.17-20/ a uzdravil lid. Z toho můžeme uzavřít jednu důležitou věc, totiž že více než kultická čistota je čistota srdce. Tak čteme i u Izaiáše 1.kap.: K čemu jest mi množství obětí vašich ? dí Hospodin. Syt jsem zápalných obětí skopců a tuků krmných hovad, a krve volků a beránků a kozlů nejsem žádostiv. Že pak přicházíte, aby ste se ukazovali přede mnou, kdož toho kdy z ruky vaší hledal, aby ste šlapali síně mé ? Nepřinášejte ví... Nebo ruce vaše primá ce oběti, kteréž jsou marnost. krve plné jsou. Umejte se, očistte se, odvrzte zlost skutků vašich od očí mých, přestaňte zle činiti. Učte se dobře činiti, hledejte soudu, pozdvihněte potlačeného, dopomozte k spravedlnosti sirotku, zastaňte vdovy. /v.11-17 Nebudu už uvádět další doklady; můžete si přečíst z jiného oddílu, který je také doporučován z ústředí, totiž z Malachiáše, přečen 3.kapitolu a hlavně opět 5.verš. Na pozadí toho všeho vy svítá, že Ježíšovo počínání by bylo jenom svého druhu zákonictvím, kdy by šlo skutečně pouze o očištění chrámu resp. prvního chrámového nádvoří Ale není tomu tak; jak jsme řekli, jde o něco podstatnějšího. /kap.30,v.14./
Scan0360.jpg
====================
C2 Tam připomíná, že Ježíš 'pravil o chrámu těla svého'. Ale my si můžeme věc ukázati ještě jasněji. Vyjdeme od onoho doporučovaného místa, totiž 2.Par.29/16: A všedše kněží do domu Hospodinova k vyčištování jeho, vynesli všelikou nečistotu, kterouž našli v chrámě Hospodinové, do sině domu Hospodinova. Levitové pak pobravše to, vynesli ven ku potoku Cedron. To se stalo na rozkaz králův. Nepochybně nešlo jen o nějaké gruntování, neboťt když se potom sešlo množství lidu do Jeruzaléma, aby drželi slavnost přesnic', tedy povstavše, pobořili oltáře, kteříž byli v Jeruzalémé; též i všecky oltáře, na kterýchž se hořili a vme tali do potoka Cedron. kadívalo,, rozKdo by se však na základě těchto veršů domníval, že šlo výhradně o kultickou čistotu, musí číst dále: Nebo mnozí byli v shromáždění, kteříž se neposvětili. Veliký zajisté díl toho lidu, množství z Efraima, Me Mana sesa, Izachara a Zabulona, neočistili se, avšak jedli beránka velikonočního jinak, než psáno jest. Ale modlil Se Ezechiáš za ně, řka: Dobrotivý Hospodin očistiž každého, kdožkoli celým srdcem svým se ustavil, aby hledal Boha, Hospodina Boha otců svých, byť pak i očištěn nebyl vedlé očištování svatého. I vy slyšel Hospodin Ezechiáše /kap.30.v.17-20/ a uzdravil lid. Z toho můžeme uzavřít jednu důležitou věc, totiž že více než kultická čistota je čistota srdce. Tak čteme i u Izaiáše 1.kap.: K čemu jest mi množství obětí vašich ? dí Hospodin. Syt jsem zápalných obětí skopců a tuků krmných hovad, a krve volků a beránků a kozlů nejsem žádostiv. Že pak přicházíte, aby ste se ukazovali přede mnou, kdož toho kdy z ruky vaší hledal, aby ste šlapali síně mé ? Nepřinášejte ví... Nebo ruce vaše primá ce oběti, kteréž jsou marnost. krve plné jsou. Umejte se, očistte se, odvrzte zlost skutků vašich od očí mých, přestaňte zle činiti. Učte se dobře činiti, hledejte soudu, pozdvihněte potlačeného, dopomozte k spravedlnosti sirotku, zastaňte vdovy. /v.11-17 Nebudu už uvádět další doklady; můžete si přečíst z jiného oddílu, který je také doporučován z ústředí, totiž z Malachiáše, přečen 3.kapitolu a hlavně opět 5.verš. Na pozadí toho všeho vy svítá, že Ježíšovo počínání by bylo jenom svého druhu zákonictvím, kdy by šlo skutečně pouze o očištění chrámu resp. prvního chrámového nádvoří Ale není tomu tak; jak jsme řekli, jde o něco podstatnějšího. /kap.30,v.14./
====================
Scan0361.jpg
====================
J 3 Abychom alespoň poněkud blíže pochopili, oč jde, musíme se zastavit u méhobinácin několika věcí. Především není vedlejší, nýbrž naopak důležité, že jde o nádvoří pohanů a nikoli o sám vnitřní chrám. To je charakteristické pro útočnost poselství Ježíšova. Evangelium neznamená rozmnožení příkazů a zákazů mojžíšských, neboť takové rozmnožení zne je příznakem vyprázdnění zákona Božího, jak bylo názorně vidět na zákonictví. Evangelium naproti tomu je radikalisací zákona; vzpomeňte na kázání na hoře. Význačným znakem zákonictví je mondáham oddělení bohoslužby od soukromého i veřejného života; plnění příkazů nabývá stále více formy úkonů náboženských, které se ustavičně vzdalují dennímu životu. Biblická linie jde však opačným směrem: žádá, aby zákon Boží pronikal do maléhom veškerého života člověka i společnosti. Proto jde o vyčištění předsíně, nádvoří chrámového: není to poslední, nýbrž právě první zásah Ježíšův. Evangelista měl hluboké důvody k tomu, aby postavil tuto událost téměř do čela činnosti Ježíšovy. Nebot evangelium je radikální: po nádvoří chrámovém je na řadě svět za hradbami chrámu. Není-li svět v pořádku, není v pořádku ani bohoslužba. To je smy slem Mat.5, 23-24: Protož obětoval-li bys dar svůj na oltář, a tu bys se rozpomenul, že bratr tvůj má něco proti tobě, nechejž tu daru. svého před oltářem a jdi, prve smiř se s bratrem svým, a potom přijda, obětuj dar svůj. A nejde jenom o takto ryze osobní záležitosti. Vždyť jsme už četli z Izaiáše výzvy: hledejte soudu, pozdvihněte potlačeného, dopomozte k spravedlnosti sirotku, zastaňte vdovy. Podobně u Malachiáše Hospodin přijde s pomstou proti těm, kteříž s útiskem zadržují mzdu dělníka a kteří činí křivdu vdově a sirotku a příchozímu /Mal.3,5/. A tak jestliže Ježíš vyhání kupčíky a penézomence z chrámu, je to nepochybně jenom první etapa likvidace veškerého kupčení a penězoměnství i mimo chrám. To tedy je druhá věc. Také zde se trochu zastavíme.
Scan0361.jpg
====================
J 3 Abychom alespoň poněkud blíže pochopili, oč jde, musíme se zastavit u méhobinácin několika věcí. Především není vedlejší, nýbrž naopak důležité, že jde o nádvoří pohanů a nikoli o sám vnitřní chrám. To je charakteristické pro útočnost poselství Ježíšova. Evangelium neznamená rozmnožení příkazů a zákazů mojžíšských, neboť takové rozmnožení zne je příznakem vyprázdnění zákona Božího, jak bylo názorně vidět na zákonictví. Evangelium naproti tomu je radikalisací zákona; vzpomeňte na kázání na hoře. Význačným znakem zákonictví je mondáham oddělení bohoslužby od soukromého i veřejného života; plnění příkazů nabývá stále více formy úkonů náboženských, které se ustavičně vzdalují dennímu životu. Biblická linie jde však opačným směrem: žádá, aby zákon Boží pronikal do maléhom veškerého života člověka i společnosti. Proto jde o vyčištění předsíně, nádvoří chrámového: není to poslední, nýbrž právě první zásah Ježíšův. Evangelista měl hluboké důvody k tomu, aby postavil tuto událost téměř do čela činnosti Ježíšovy. Nebot evangelium je radikální: po nádvoří chrámovém je na řadě svět za hradbami chrámu. Není-li svět v pořádku, není v pořádku ani bohoslužba. To je smy slem Mat.5, 23-24: Protož obětoval-li bys dar svůj na oltář, a tu bys se rozpomenul, že bratr tvůj má něco proti tobě, nechejž tu daru. svého před oltářem a jdi, prve smiř se s bratrem svým, a potom přijda, obětuj dar svůj. A nejde jenom o takto ryze osobní záležitosti. Vždyť jsme už četli z Izaiáše výzvy: hledejte soudu, pozdvihněte potlačeného, dopomozte k spravedlnosti sirotku, zastaňte vdovy. Podobně u Malachiáše Hospodin přijde s pomstou proti těm, kteříž s útiskem zadržují mzdu dělníka a kteří činí křivdu vdově a sirotku a příchozímu /Mal.3,5/. A tak jestliže Ježíš vyhání kupčíky a penézomence z chrámu, je to nepochybně jenom první etapa likvidace veškerého kupčení a penězoměnství i mimo chrám. To tedy je druhá věc. Také zde se trochu zastavíme.
====================
Scan0362.jpg
====================
Čtěte v bibli místa o kupcích; uvidíte především, že kupectví je pro Izraelské původu cizího. Je řeč o kupcích Madianských /I.M.37,28/, Sidonských /Iz.23,2/, Týrských /Iz.23,8/, zámořských /Ez.27,12/, Sabej ských a Ragmejských /Ez.27,22/ atd. Ale hlavně se podívejme u proroka Sofoniáše do první kapitoly v.11. Tam čteme, že "vyhlazen bude všecken obor kupců, vypleněni bude u všickni snášející stříbro". A ne smíme zapomenout ani na Zjev.kap. 18., kde se několikrát hovoří o kupcích, kteří zbohatli tím, jak kupčili se vším možným. Ale přijde konec, zkáza Baby lona, ano i kupci zemští budou plakati a kvíliti nad ním; nebo koupí jejich žádný nebude kupovati více, koupě od zlata, a stříbra, a drahého kamene, i perel, i kmentu, šarlatu, i hedvábí, i brunátného roucha, i všelikého dřeva tyinového, a všech nádob z kostí slonových, i všelikého nádobí z nejdražšího dříví, i z mědi, i z železa, i z mramoru; a skořice, i vonných věcí, a mastí, i kadidla, i vína, i oleje, i i bělí, i pšenice, i dobytka, i ovec, i duší lidkoní, a vozů, i služebníků, /Zjev.18, 11-13/ ských. A u Izaiáše čteme zaslíbení: 4 Ej, všickni žízniví, pojďte k vodám, i vy, kteříž nemáte žádných peněz. Pojate, kupujte a jezte, pojate, pravím, kupujte peněz a bez záplaty víno a /Iz.55,1/ bez Je tedy zřejmé, že šlo především o kupčení, když Ježíš vyháněl prodavače z nádvoří chrámového; začátkem likvidace kupčení vůbec je vyhnání kupců z chrámu - ale pouze začátkem. Vyhnání penězoměnců má za sebou ještě jiné pozadí. Když se Palestina dostala pod panství římské, by ly brzo zavedeny také římské peníze s vyraženým obrazem císařovým. Zároveň pak bylo provedeno sčítání obyvatelstva a byly vy měřeny daně. To všechno budilo národní odpor v Izraeli; v Ježíšovi viděli mnozí tenkrát vykupitele politického. Jisté se pamatujete, jak lidé chtěli učinit Ježíše králem /Jan 6,15/. Ježíš však odmítal až do konee takové politické chápání svého poslání, a ještě před Pilátem dosvědčil, že království jeho není z tohoto světa /Jan 18,36/. Proto se však stal termléko.
Scan0362.jpg
====================
Čtěte v bibli místa o kupcích; uvidíte především, že kupectví je pro Izraelské původu cizího. Je řeč o kupcích Madianských /I.M.37,28/, Sidonských /Iz.23,2/, Týrských /Iz.23,8/, zámořských /Ez.27,12/, Sabej ských a Ragmejských /Ez.27,22/ atd. Ale hlavně se podívejme u proroka Sofoniáše do první kapitoly v.11. Tam čteme, že "vyhlazen bude všecken obor kupců, vypleněni bude u všickni snášející stříbro". A ne smíme zapomenout ani na Zjev.kap. 18., kde se několikrát hovoří o kupcích, kteří zbohatli tím, jak kupčili se vším možným. Ale přijde konec, zkáza Baby lona, ano i kupci zemští budou plakati a kvíliti nad ním; nebo koupí jejich žádný nebude kupovati více, koupě od zlata, a stříbra, a drahého kamene, i perel, i kmentu, šarlatu, i hedvábí, i brunátného roucha, i všelikého dřeva tyinového, a všech nádob z kostí slonových, i všelikého nádobí z nejdražšího dříví, i z mědi, i z železa, i z mramoru; a skořice, i vonných věcí, a mastí, i kadidla, i vína, i oleje, i i bělí, i pšenice, i dobytka, i ovec, i duší lidkoní, a vozů, i služebníků, /Zjev.18, 11-13/ ských. A u Izaiáše čteme zaslíbení: 4 Ej, všickni žízniví, pojďte k vodám, i vy, kteříž nemáte žádných peněz. Pojate, kupujte a jezte, pojate, pravím, kupujte peněz a bez záplaty víno a /Iz.55,1/ bez Je tedy zřejmé, že šlo především o kupčení, když Ježíš vyháněl prodavače z nádvoří chrámového; začátkem likvidace kupčení vůbec je vyhnání kupců z chrámu - ale pouze začátkem. Vyhnání penězoměnců má za sebou ještě jiné pozadí. Když se Palestina dostala pod panství římské, by ly brzo zavedeny také římské peníze s vyraženým obrazem císařovým. Zároveň pak bylo provedeno sčítání obyvatelstva a byly vy měřeny daně. To všechno budilo národní odpor v Izraeli; v Ježíšovi viděli mnozí tenkrát vykupitele politického. Jisté se pamatujete, jak lidé chtěli učinit Ježíše králem /Jan 6,15/. Ježíš však odmítal až do konee takové politické chápání svého poslání, a ještě před Pilátem dosvědčil, že království jeho není z tohoto světa /Jan 18,36/. Proto se však stal termléko.
====================
Scan0363.jpg
====================
LO 5 čem útoků především se strany farizeů, ale i odjinud. Jednu událost si připomeneme pro její úzkou souvislost s naším textem. Je zapsána ve 22.kapitole u Matouše ve verších 15 - 22. /Číst./ Ježíš tenkrát odmítl postavit se v čelo odboje proti císaři a proti Římu; v jeho odpovědi vidíme také skrytý osten proti těm, kteří se chtěli bouřit, ale užívali římských peněz. Na tomto pozadí ovšem je vyloučena domněnka, že Ježíš vyhnal penězoměnce, protože císařské peníze s obrazem císařovým by poskvrňovaly chrám i tak, když jde pouze o nádvoří pohanů. Takové pojetí se naprosto příčí celé linii Ježíšova poselství a poslání. Šlo o to, že instituce měnění římských peněz za peníze chrámové byla nesena obrovským pokrytectvím. Vždyť víme, co podle Ježíše po skvrňuje člověka a že všechno zlé pochází ze srdce /Mat.15, 11 a 12,34/, /a Mat.15,19/. Útok je veden zřejmě ne tak proti samotným kupcům a penézoméncům, nýbrž především proti neupřímnosti a pokrytectví farizejskému. Proto se také zákoníci a kněží rozhněvali /Mat.21, 15/ a hledali, kterak by Ježíše zahubili /Mk 11,18/; Lukáš mluví dokonce také o předních v lidu /Luk. 19,47/. Není však nikde řeči -o hněvu přímo postižených prodavačů atd. Shrnuji tedy takto. Ježíšovi nešlo o čistotu chrámu, nýbrž o čistotu člověka, a čisté srdce lidské. Víme dobře, že Ježíš Kristus přišel proto, aby spasil, což bylo zahynulo, tedy aby očistil člověka; nepřišel očistit chrám. Ano v jistém smyslu Ježíš přišel zrušit chrám ve staré podobě; to nasvědčuje náš text a toho dokladem je také to, že se chrámová opona při smrti Ježíšově roztrhla ve dví. Jen tak může potom apoštol Pavel v ibis prvním listě ke Korintským prohlásit: Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží ve vás přebývá ?... Nebo chrám Boží svatý jest, jenž jste vy. /3,16-17./ Zdaliž nevíte, že tělo vaše jest chrám Ducha svatého, jenž přebývá ve vás? /6,19./
Scan0363.jpg
====================
LO 5 čem útoků především se strany farizeů, ale i odjinud. Jednu událost si připomeneme pro její úzkou souvislost s naším textem. Je zapsána ve 22.kapitole u Matouše ve verších 15 - 22. /Číst./ Ježíš tenkrát odmítl postavit se v čelo odboje proti císaři a proti Římu; v jeho odpovědi vidíme také skrytý osten proti těm, kteří se chtěli bouřit, ale užívali římských peněz. Na tomto pozadí ovšem je vyloučena domněnka, že Ježíš vyhnal penězoměnce, protože císařské peníze s obrazem císařovým by poskvrňovaly chrám i tak, když jde pouze o nádvoří pohanů. Takové pojetí se naprosto příčí celé linii Ježíšova poselství a poslání. Šlo o to, že instituce měnění římských peněz za peníze chrámové byla nesena obrovským pokrytectvím. Vždyť víme, co podle Ježíše po skvrňuje člověka a že všechno zlé pochází ze srdce /Mat.15, 11 a 12,34/, /a Mat.15,19/. Útok je veden zřejmě ne tak proti samotným kupcům a penézoméncům, nýbrž především proti neupřímnosti a pokrytectví farizejskému. Proto se také zákoníci a kněží rozhněvali /Mat.21, 15/ a hledali, kterak by Ježíše zahubili /Mk 11,18/; Lukáš mluví dokonce také o předních v lidu /Luk. 19,47/. Není však nikde řeči -o hněvu přímo postižených prodavačů atd. Shrnuji tedy takto. Ježíšovi nešlo o čistotu chrámu, nýbrž o čistotu člověka, a čisté srdce lidské. Víme dobře, že Ježíš Kristus přišel proto, aby spasil, což bylo zahynulo, tedy aby očistil člověka; nepřišel očistit chrám. Ano v jistém smyslu Ježíš přišel zrušit chrám ve staré podobě; to nasvědčuje náš text a toho dokladem je také to, že se chrámová opona při smrti Ježíšově roztrhla ve dví. Jen tak může potom apoštol Pavel v ibis prvním listě ke Korintským prohlásit: Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží ve vás přebývá ?... Nebo chrám Boží svatý jest, jenž jste vy. /3,16-17./ Zdaliž nevíte, že tělo vaše jest chrám Ducha svatého, jenž přebývá ve vás? /6,19./
====================
Scan0364.jpg
====================
6 Židé by li ovšem překvapeni tím, co Ježíš v chrámě udělal. Ptali se ho, jakým právem to činí, žádali na něm znamení. My ovšem víme, jak odpovídal Ježíš na všechny žádosti nějakého znamení: Pokolení zlé a cizoložné znamení hledá, a znamení nebude jemu dáno, jediné znamení Jonáše proroka. Nebo jakož by 1. Jonáš v břiše velryba tři dni a tři noci, takt bude Syn člověka v srdci země tři dni a tři noci. /Mat.12,39./ Ani tentokrát nedal Ježíš Zidům odpověd jinou: Zrušte chrám tento a ve třech dnech zase vzdělám jej,. /Jan 2,19/ I to je znamení Jonáše protoka: ve třech dnech. Hlavní význam je však v tom, že Ježíš sám pomíjí ve svých slovech budovu chrámovou, čili že naznačuje, že náprava, s níž přichází, se netýká především chrámu postaveného rukou lidskou. Je ještě jeden doklad toho, jak Ježíš relativisuje význam chrámu a kultu. V ten čas šel Ježíš v den sváteční skrze obilí, a učedlníci jeho lační jsouce, počali vymítati klasy a jísti. Farizeové pak vidouce to, řekli jemu: Hle, učedlnici tvoji činí to, čehož nesluší činiti v den sváteční. On pak řekl jim: Co jste nečtli, co jest učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli? Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl, kterých žto jemu neslu šelo jísti, ani těm, kteříž s ním byli, než toliko samým kněžím ? Anebo zdali jste nečtli v Zákoně, že kněží ve dny sváteční v chrámě svátek ruší, a jsou bez hříchu ? Ale pravím vám, žeť větší jest tuto nežli chrám 7Zilka: jest tu někdo, kdo je větší než chrám/. Než kdy by ste věděli, co je to: Milosrdenství chci a ne oběti, neodsu/Mat.12,1 - 7./ zovali by ste nevinných. Je-li Ježíš víc než chrám, jistě nepůjde chrám čistit. Jeho poslání je jiné. On sám je pravým chrámem; to znamená, že žádný nepřichází k Otci než skrze něho. Ale také každý zmás z nás je chrámem Božím; to znamená, že si nemůže rozdělit svět na chrám a na všední život, protože je ustavičně v chrámě. Dalo by se říci, že celý svět je chrámem Božím; neříkáme to jen proto, že to má pantheistický nádech. Platí však, že Ježíš Kristus radikalisuje zákon a prohlubuje příkazy Boží. Kupčíky a penězoměnce vyhání mm z chrámového nádvoří, aby je nakonec vyhnal ze všeho svého lidu, z celého světa. Tato práce dosud ne skončila; nám je to připomínkou, abychom toto úsilí vzali vážně.
Scan0364.jpg
====================
6 Židé by li ovšem překvapeni tím, co Ježíš v chrámě udělal. Ptali se ho, jakým právem to činí, žádali na něm znamení. My ovšem víme, jak odpovídal Ježíš na všechny žádosti nějakého znamení: Pokolení zlé a cizoložné znamení hledá, a znamení nebude jemu dáno, jediné znamení Jonáše proroka. Nebo jakož by 1. Jonáš v břiše velryba tři dni a tři noci, takt bude Syn člověka v srdci země tři dni a tři noci. /Mat.12,39./ Ani tentokrát nedal Ježíš Zidům odpověd jinou: Zrušte chrám tento a ve třech dnech zase vzdělám jej,. /Jan 2,19/ I to je znamení Jonáše protoka: ve třech dnech. Hlavní význam je však v tom, že Ježíš sám pomíjí ve svých slovech budovu chrámovou, čili že naznačuje, že náprava, s níž přichází, se netýká především chrámu postaveného rukou lidskou. Je ještě jeden doklad toho, jak Ježíš relativisuje význam chrámu a kultu. V ten čas šel Ježíš v den sváteční skrze obilí, a učedlníci jeho lační jsouce, počali vymítati klasy a jísti. Farizeové pak vidouce to, řekli jemu: Hle, učedlnici tvoji činí to, čehož nesluší činiti v den sváteční. On pak řekl jim: Co jste nečtli, co jest učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli? Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl, kterých žto jemu neslu šelo jísti, ani těm, kteříž s ním byli, než toliko samým kněžím ? Anebo zdali jste nečtli v Zákoně, že kněží ve dny sváteční v chrámě svátek ruší, a jsou bez hříchu ? Ale pravím vám, žeť větší jest tuto nežli chrám 7Zilka: jest tu někdo, kdo je větší než chrám/. Než kdy by ste věděli, co je to: Milosrdenství chci a ne oběti, neodsu/Mat.12,1 - 7./ zovali by ste nevinných. Je-li Ježíš víc než chrám, jistě nepůjde chrám čistit. Jeho poslání je jiné. On sám je pravým chrámem; to znamená, že žádný nepřichází k Otci než skrze něho. Ale také každý zmás z nás je chrámem Božím; to znamená, že si nemůže rozdělit svět na chrám a na všední život, protože je ustavičně v chrámě. Dalo by se říci, že celý svět je chrámem Božím; neříkáme to jen proto, že to má pantheistický nádech. Platí však, že Ježíš Kristus radikalisuje zákon a prohlubuje příkazy Boží. Kupčíky a penězoměnce vyhání mm z chrámového nádvoří, aby je nakonec vyhnal ze všeho svého lidu, z celého světa. Tato práce dosud ne skončila; nám je to připomínkou, abychom toto úsilí vzali vážně.