O smyslu dějin a zvláště národních dějin
| raw | skeny ◆ referát, česky, vznik: říjen 1949 ◆ poznámka: Úvodní referát pro seminář AY o „České otázce“ (na 11. 10. 1949)
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
Scan0415.jpg
====================
11116 O SMYSLU DĚJIN A ZVLÁŠTĚ NÁRODNÍCH DĚJIN úvodní referat Joro seminár At O "ČESKÉ OTÁZCE" 1 10 1949
Scan0415.jpg
====================
11116 O SMYSLU DĚJIN A ZVLÁŠTĚ NÁRODNÍCH DĚJIN úvodní referat Joro seminár At O "ČESKÉ OTÁZCE" 1 10 1949
====================
Scan0418.jpg
====================
0Seminář: Česká otázka. AY, 11.10.1949. O SMYSLU DEJIN A DVLÁŠTĚ NÁRODNÍCH (Prolegomena.) Při čtení čo budeme mít neustále před očima otázku po smpsionin smyslu českých dějin. Už tato otázka je kladena z určitých filosofických posic, které si musíme ujasnit; není tedy neutrální jako ostatně žádná otázka filosofická nikdy není neutrální/, nýbrž vyrůstá z určitého názoru na průbéh dějin, man na dějiny jako skutečnost. Problematika ta není nová, nýbrž táhne se celými dějinami evropské civilisace, ano - je starší než evropská civilisace. DEJIN. Dvěma základními pilíři naší civilisace jsou dějinné útvary židovství a antiky. Celý středověk je charakterisován úsilím tyto dva světy nějak spojit; naproti tomu novověk a moderní doba znamená - zhruba radikální odklon od tradic hebrejských a renaissanci antického myšlení. Délo se tak ve jménu racionalismu; většing moderních myslitelů však přehlédla, a jak vysoce je celá antika přes veškeren svůj racionální fond poplatna myšlení orientálnímu. Přehlédnuvše tela skutset fart, následovali moderní myslitelé antickou předlohu i v této poplatnosti. Věk, který slavnostně prohlásil vládu rozumu, nepřestává se brodit bahnem wyth moderních my thů a prachem fatálnosti. Průvodním zjevem této skutečnosti je ahistorismus naší doby a naprostá bezradno st v pojetí času a dějin. Také to je odkazem antiky. Jak si vysvětlíme tak zvláštní charakter dnešního myšlení ? Bude dobře, podíváme-li se krátce na oba prameny evropské vzdělanosti, aby chom spatřili ty nejdůležitější rozdíly mezi nimi i důsledky, k nimž vedou. První řečtí filosofové znamenají jakousi revoluci v řeckém myšlení; odvracejí se od náboženství homér ského a obiacapimse soustředují svůj pohled na přírodu /odtud jejich jméno fy siologové. Souvisí s tím nezájem o věci veřejné, občanské. Teprve Herakleitos z Efesu jeden z nejvýznamnějších předsokratovských filosofů původem z kněžského rodu zavádí pojem světového řádu LOGOS, který není jen přírodním zákonem, nýbrž také zavazující normou logickou a ethickou; také spravedlivost státního zákona závisí na tom, je-li podřízen světovému zákonu. Od té doby pojem LOGOS v řecké filosofii zdomácněl; jeho Pávodní význam /zákon, rozum/ nabýval stále kosmičtějšího zabarvení. Konečně u stoiků se LOGOS stává přímo bohem; bůh mam tu má povahu světové substance, je to bůh filosofický. Tím ovšem byl dán předpoklad k hellenisticko-židovské synthese Filonově a tím k terminologii úvodních veršů Janova evangelia o logu jako druhé osobě svaté Trojice. Také židovští myslitelé usilovali o pojem podobného kosmického nádechu. Ale situace tu by la docela jiná. Židovství nikdy nemělo smy sl pro to, čemu řečtí filosofové říkali THEORIA a také nevytvořili theoretické filosofie v tomto smyslu. Nicméně jim nechyběly samostatné myšlenkové struktury; můžeme říci, že vytvořilo základy jiného typu filosofie /užijme toho dnes rozšířeného názvu, byť byl původem řecký a tedy spjat s řeckou theoretičnosti/. V našem případě slovo, jež by lo obdařeno oním kosmickým významem, znamená přeloženo do češtiny moudrost. Je pozoruhodné, že jak řečtí, tak i židovští myslitelé se shodovali v duchovní povaze onoho pořádajícího kosmického činitele; zatím však, co řecký ROZUM nabýval povahy čím dále tím neosobnější a tak se nevyhnutelně stával víc a víc substancí, hebrejské wewdw MOUDROSTI osobního a osobnostního charakteru naopak přibývalo, až se stala přímo osobou a byla ztotožněna se Synem Božím. Hlavní prameny: Přísloví 3,19;8,22 n. Sirach kap.24. Moudrost Salomounova kap. 7. & 9.7
Scan0418.jpg
====================
0Seminář: Česká otázka. AY, 11.10.1949. O SMYSLU DEJIN A DVLÁŠTĚ NÁRODNÍCH (Prolegomena.) Při čtení čo budeme mít neustále před očima otázku po smpsionin smyslu českých dějin. Už tato otázka je kladena z určitých filosofických posic, které si musíme ujasnit; není tedy neutrální jako ostatně žádná otázka filosofická nikdy není neutrální/, nýbrž vyrůstá z určitého názoru na průbéh dějin, man na dějiny jako skutečnost. Problematika ta není nová, nýbrž táhne se celými dějinami evropské civilisace, ano - je starší než evropská civilisace. DEJIN. Dvěma základními pilíři naší civilisace jsou dějinné útvary židovství a antiky. Celý středověk je charakterisován úsilím tyto dva světy nějak spojit; naproti tomu novověk a moderní doba znamená - zhruba radikální odklon od tradic hebrejských a renaissanci antického myšlení. Délo se tak ve jménu racionalismu; většing moderních myslitelů však přehlédla, a jak vysoce je celá antika přes veškeren svůj racionální fond poplatna myšlení orientálnímu. Přehlédnuvše tela skutset fart, následovali moderní myslitelé antickou předlohu i v této poplatnosti. Věk, který slavnostně prohlásil vládu rozumu, nepřestává se brodit bahnem wyth moderních my thů a prachem fatálnosti. Průvodním zjevem této skutečnosti je ahistorismus naší doby a naprostá bezradno st v pojetí času a dějin. Také to je odkazem antiky. Jak si vysvětlíme tak zvláštní charakter dnešního myšlení ? Bude dobře, podíváme-li se krátce na oba prameny evropské vzdělanosti, aby chom spatřili ty nejdůležitější rozdíly mezi nimi i důsledky, k nimž vedou. První řečtí filosofové znamenají jakousi revoluci v řeckém myšlení; odvracejí se od náboženství homér ského a obiacapimse soustředují svůj pohled na přírodu /odtud jejich jméno fy siologové. Souvisí s tím nezájem o věci veřejné, občanské. Teprve Herakleitos z Efesu jeden z nejvýznamnějších předsokratovských filosofů původem z kněžského rodu zavádí pojem světového řádu LOGOS, který není jen přírodním zákonem, nýbrž také zavazující normou logickou a ethickou; také spravedlivost státního zákona závisí na tom, je-li podřízen světovému zákonu. Od té doby pojem LOGOS v řecké filosofii zdomácněl; jeho Pávodní význam /zákon, rozum/ nabýval stále kosmičtějšího zabarvení. Konečně u stoiků se LOGOS stává přímo bohem; bůh mam tu má povahu světové substance, je to bůh filosofický. Tím ovšem byl dán předpoklad k hellenisticko-židovské synthese Filonově a tím k terminologii úvodních veršů Janova evangelia o logu jako druhé osobě svaté Trojice. Také židovští myslitelé usilovali o pojem podobného kosmického nádechu. Ale situace tu by la docela jiná. Židovství nikdy nemělo smy sl pro to, čemu řečtí filosofové říkali THEORIA a také nevytvořili theoretické filosofie v tomto smyslu. Nicméně jim nechyběly samostatné myšlenkové struktury; můžeme říci, že vytvořilo základy jiného typu filosofie /užijme toho dnes rozšířeného názvu, byť byl původem řecký a tedy spjat s řeckou theoretičnosti/. V našem případě slovo, jež by lo obdařeno oním kosmickým významem, znamená přeloženo do češtiny moudrost. Je pozoruhodné, že jak řečtí, tak i židovští myslitelé se shodovali v duchovní povaze onoho pořádajícího kosmického činitele; zatím však, co řecký ROZUM nabýval povahy čím dále tím neosobnější a tak se nevyhnutelně stával víc a víc substancí, hebrejské wewdw MOUDROSTI osobního a osobnostního charakteru naopak přibývalo, až se stala přímo osobou a byla ztotožněna se Synem Božím. Hlavní prameny: Přísloví 3,19;8,22 n. Sirach kap.24. Moudrost Salomounova kap. 7. & 9.7
====================
Scan0419.jpg
====================
2 Když došlo ke konfrontaci obou myšlenkových tendencí, byla převaha na straně důslednější a pojmově vypracovanější myn bankové filosofie antické. Ve středověku pak úsilí o pročištění církevního učení se omezovalo na pole theologické, a když konečně došlo k prvním dvěma velkým filosofickým pokusům, nebyl to Augustin, nýbrž právě scholastičtější a více antisující Tomáš Akvinský, který nabyl povahy oficiální křestanské filosofie. Tím ovšem byla neodvolatelně zahájena obrovská sekularisace všeho evropského myšlení, která txxá pokračuje domim dodnes. Jen řídce se objevují náznaky nového pojetí filosofie, která by se postupně vy maňovala ze svých antických pout. Světová reformace propásla svou největší příležitost a vlastní filosofie nevybudovala; proto ji stihl téměř tentýž osud jako církev třetího a čtvrtého století: stala se poplatnou myšlenkovým směrům cizím. To byho trvalo až do konce období vládnoucího theologického liberalismu. Krokem k nápravě se stala dialektická theologie, která však opakuje všechny podstatné chyby reformace i první církve: nejen že se nepodjímá úkolu vybudobat svou filosofii, nýbrž odmítá vůbec uznat legálnost takového úsilí. Důsledkem toho pak je, že ani dnešní dialektičtí theologové a zvláště Barth nejsou schopni vytvořit ani dát základy pro vytvoření křesťanského pojetí dějin. Pro ně skutečné dějiny skončily Ježíšem Kristem a až do druhého Kristova příchodu tu uznávají jen jakési intermezzo bez historické závažnosti ve smyslu starozákonním. dějin v našich poměrech První kroky ke konstituování nové filosofieyjsou spjaty s jmény Palacký, Masaryk, Rádl. Zvláštním způsobem navazovali oba první na Herdra, duchovního otce všech novějších ideologií o nadřadénosti nacionální, rasové nebo třídní a různých druhů messianismu; teprve Rádl se dovedl dokonale oprostit od tohoto romantického dědictví. Avšak už Masaryk der položil pevné hráze proti přívalům messianistických výstřelků, když prohlásil, že v národy zvláště vyvolené nevěří /čo 66/, i když je přesvědčen, že ovšem každý národ má své místo v plánech Prozřetelnosti /co předmluva k I.vyd./. To je nejpodstatnější oprava všech, kteří chtěli mechanicky přenést starozákonní, prorocké pojetí dějin do moderní doby Tovšem sekularisované/. Na ní a vedle ní vyrůstá však celá mimoso dějinně filosofická stavba, interémanamená jíž Masaryk - užijeme-li slov Rádlových - buší na brány filosofie nové /závěreč.slova Moderní vědy/, kde otázka po smyslu a podstatě věcí se stává osou všeho myšlení. Právě ve spisech o české otázce /h1.Jan Hus, Co, Naše nyn.krise, Palackého idea nár.čes., Karel Havlíček/ z let devadesátých jm Masarykův "myšlenkový a ovšem i praktický/politický/ zápas s naturalismam je nejurčitější"; "nikde není ne positivistická, protiposètivistická linie Masarykovy filosofie tak patrna, jako ve výkladech o idei a smyslu české historie"/Hromádka 218,219/. Úvážíme-li, ve jménu jakého programu obrací Masaryk frontální útok proti naturalismu, porozumíme, že v naší i ve světové filosofii znamená on i jeho jediný filosofický žák Rádl první signál nové filosofické epochy. Je nyní na nás, abychom jejich pochodeň převzali a nesli dál. Úkolem tohoto semináře bude především porozumět Masarykovu pojetí dějin a zvlášť českých dějin; samotnou otázku si nakonec učiníme ještě thematem zvláštního večera. Musíme však pamatovat, že před námi stojí ještě jiný, neméně závažný úkol, i když se k jeho řešení na seminárních schůzkách nedostaneme - totiž úkol, porozumět odkazu hebrejského myšlení, zvážit jeho filosofické principy a rozeznat, které z nich ja temamas mohou být dnes být spolehlivými kameny při stavbě nové filosofie. LVH.
Scan0419.jpg
====================
2 Když došlo ke konfrontaci obou myšlenkových tendencí, byla převaha na straně důslednější a pojmově vypracovanější myn bankové filosofie antické. Ve středověku pak úsilí o pročištění církevního učení se omezovalo na pole theologické, a když konečně došlo k prvním dvěma velkým filosofickým pokusům, nebyl to Augustin, nýbrž právě scholastičtější a více antisující Tomáš Akvinský, který nabyl povahy oficiální křestanské filosofie. Tím ovšem byla neodvolatelně zahájena obrovská sekularisace všeho evropského myšlení, která txxá pokračuje domim dodnes. Jen řídce se objevují náznaky nového pojetí filosofie, která by se postupně vy maňovala ze svých antických pout. Světová reformace propásla svou největší příležitost a vlastní filosofie nevybudovala; proto ji stihl téměř tentýž osud jako církev třetího a čtvrtého století: stala se poplatnou myšlenkovým směrům cizím. To byho trvalo až do konce období vládnoucího theologického liberalismu. Krokem k nápravě se stala dialektická theologie, která však opakuje všechny podstatné chyby reformace i první církve: nejen že se nepodjímá úkolu vybudobat svou filosofii, nýbrž odmítá vůbec uznat legálnost takového úsilí. Důsledkem toho pak je, že ani dnešní dialektičtí theologové a zvláště Barth nejsou schopni vytvořit ani dát základy pro vytvoření křesťanského pojetí dějin. Pro ně skutečné dějiny skončily Ježíšem Kristem a až do druhého Kristova příchodu tu uznávají jen jakési intermezzo bez historické závažnosti ve smyslu starozákonním. dějin v našich poměrech První kroky ke konstituování nové filosofieyjsou spjaty s jmény Palacký, Masaryk, Rádl. Zvláštním způsobem navazovali oba první na Herdra, duchovního otce všech novějších ideologií o nadřadénosti nacionální, rasové nebo třídní a různých druhů messianismu; teprve Rádl se dovedl dokonale oprostit od tohoto romantického dědictví. Avšak už Masaryk der položil pevné hráze proti přívalům messianistických výstřelků, když prohlásil, že v národy zvláště vyvolené nevěří /čo 66/, i když je přesvědčen, že ovšem každý národ má své místo v plánech Prozřetelnosti /co předmluva k I.vyd./. To je nejpodstatnější oprava všech, kteří chtěli mechanicky přenést starozákonní, prorocké pojetí dějin do moderní doby Tovšem sekularisované/. Na ní a vedle ní vyrůstá však celá mimoso dějinně filosofická stavba, interémanamená jíž Masaryk - užijeme-li slov Rádlových - buší na brány filosofie nové /závěreč.slova Moderní vědy/, kde otázka po smyslu a podstatě věcí se stává osou všeho myšlení. Právě ve spisech o české otázce /h1.Jan Hus, Co, Naše nyn.krise, Palackého idea nár.čes., Karel Havlíček/ z let devadesátých jm Masarykův "myšlenkový a ovšem i praktický/politický/ zápas s naturalismam je nejurčitější"; "nikde není ne positivistická, protiposètivistická linie Masarykovy filosofie tak patrna, jako ve výkladech o idei a smyslu české historie"/Hromádka 218,219/. Úvážíme-li, ve jménu jakého programu obrací Masaryk frontální útok proti naturalismu, porozumíme, že v naší i ve světové filosofii znamená on i jeho jediný filosofický žák Rádl první signál nové filosofické epochy. Je nyní na nás, abychom jejich pochodeň převzali a nesli dál. Úkolem tohoto semináře bude především porozumět Masarykovu pojetí dějin a zvlášť českých dějin; samotnou otázku si nakonec učiníme ještě thematem zvláštního večera. Musíme však pamatovat, že před námi stojí ještě jiný, neméně závažný úkol, i když se k jeho řešení na seminárních schůzkách nedostaneme - totiž úkol, porozumět odkazu hebrejského myšlení, zvážit jeho filosofické principy a rozeznat, které z nich ja temamas mohou být dnes být spolehlivými kameny při stavbě nové filosofie. LVH.