Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
s1.flac
====================
Aby se ale tato svoboda nestávala v prázdné revoluce, která se vytváře, musíme vytvářet to, co jsme vytvářeli. Aby se tato svoboda nestávala v prázdné revoluce, musíme vytvářet to, co jsme vytvářeli. Něco toho, co něco tam je. Takže to by asi mělo být, že? Tam vyjde něco, co sakra nevěří věříme. Aby se tato svoboda nestávala v prázdném revolucu, musíme vytvářet to, co jsme vytvářeli, Věříte, že tohle se mělo bejt, že jo? Věříte, že tohle se mělo bejt, že jo? Věříte, že tohle se mělo bejt, že jo? Vůbejte, že tohle se mělo bejt, že jo? Vůbejte, že tohle se mělo bejt, že jo? Vůbejte, že tohle se mělo bejt, že jo? Vůbejte, že tohle se mělo bejt, že jo? Vůbejte, že tohle se mělo bejt, že jo? Vůbejte, že tohle se mělo bejt, že jo? Vůbejte, že tohle se mělo bejt, že jo? Vůbejte, že tohle se mijlo bejt, že jo? Vůbejte, že tohle se mijlo bejt, že jo? která může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence, je jako taková Kierkegorem a Nietzschem souvlastně označována. Také můžeme říct, že Kierkegor a Nietzsche souvlastně označují, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že Kierkegor a Nietzsche souvlastně označují, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že Kierkegor a Nietzsche souvlastně označují, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, Oba ale zakoušejí, jak na této cestě může zmizet vlastní substance a jak může svobodné tvořící porozumění tvořivé Porozumění sebe být nahrazeno nesvobodním potáčením kolem vlastního empirického názoru. A dázaj by se koupl, to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí.
s1.flac
====================
Aby se ale tato svoboda nestávala v prázdné revoluce, která se vytváře, musíme vytvářet to, co jsme vytvářeli. Aby se tato svoboda nestávala v prázdné revoluce, musíme vytvářet to, co jsme vytvářeli. Něco toho, co něco tam je. Takže to by asi mělo být, že? Tam vyjde něco, co sakra nevěří věříme. Aby se tato svoboda nestávala v prázdném revolucu, musíme vytvářet to, co jsme vytvářeli, Věříte, že tohle se mělo bejt, že jo? Věříte, že tohle se mělo bejt, že jo? Věříte, že tohle se mělo bejt, že jo? Vůbejte, že tohle se mělo bejt, že jo? Vůbejte, že tohle se mělo bejt, že jo? Vůbejte, že tohle se mělo bejt, že jo? Vůbejte, že tohle se mělo bejt, že jo? Vůbejte, že tohle se mělo bejt, že jo? Vůbejte, že tohle se mělo bejt, že jo? Vůbejte, že tohle se mělo bejt, že jo? Vůbejte, že tohle se mijlo bejt, že jo? Vůbejte, že tohle se mijlo bejt, že jo? která může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence, je jako taková Kierkegorem a Nietzschem souvlastně označována. Také můžeme říct, že Kierkegor a Nietzsche souvlastně označují, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že Kierkegor a Nietzsche souvlastně označují, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že Kierkegor a Nietzsche souvlastně označují, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, jako se může stát podmínkou existence. Také můžeme říct, že reflexe může být právě tak rozkládána v nicotu, Oba ale zakoušejí, jak na této cestě může zmizet vlastní substance a jak může svobodné tvořící porozumění tvořivé Porozumění sebe být nahrazeno nesvobodním potáčením kolem vlastního empirického názoru. A dázaj by se koupl, to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí. Všechno to bylo větší štěstí.
====================
s1.flac
====================
Můžeme dělat na to poslední? Co je to? Proč jsme našli věci zopakované na to poslední, na čem jsme skončili? Tady mám dojem, že je to, tady se to točí okolo toho strskotání, no, já to přečtu ten odstav, aby se ale tato svoboda nestávala v prázdné reflexi. Nicotnou? Nicotnou, jo, tady nicotou. Jo, nicotou tam je? No, původně. Cunichts wird. Nicotou? Jo, nicotou, a nicotut. Ne, co tam je? Tady překladuje nicotou. A to by asi mělo být, že jo? Tam je cunichts wird. Jo? Nicotou? Nýbrž se naplňovala, musí nekonečná reflexe strskotat. Potom teprve vychází reflexe od něčeho, nebo sebe samou vyčerpává v rozhodnutí, odhodlání a víry. A teďkom, tady je přesun nějakej. Tak jak je libovolné násilné držení, tak to libovolné a násilné držení reflexe, tak jak je nepravdivé, tak je pravdivý základ, z něhož je sama ovládána něčím, co přichází existenci vstříc, v čem si je existence teprve darována, tak, že nekonečná reflexe, takže existence, tak tím, že, počkat, počkat, tady mám, takže ta existence tím, že se jí zcela odevzdává, je také zcela pánem nekonečné reflexe. Ano, ano, ano. Je tak, až jsem to udělal, jo? Ano. Ano. Je to už předem hotové? No, jenom říkám, jako ta formulace toho konce je taková, možná, že by se mohlo převodit slovo a říct, že reflexe, že reflexe jako taková je Kierkegorem a Nietzschem souhlasně označená. No, taky můžeme říct, že Kierkegor a Nietzsche souhlasně označují reflexi, která může být, že reflexe, označují, že reflexe může být právnou, že právně tak, jako říkáš. Ano, a něco tu jako může se stát podmínkou existence. Jo, jo, jo. To je možná lepší. No, český je hodně lepší věnou. No, no, no. Takže Kierkegor a Nietzsche souhlasně označují, že reflexe může být právě tak rozkládána, jako právě existence. Ještě něco jiného, než to označují, že to tam zní blbě, i když je to přesně přehořeno věc a jich netno. Ok.
s1.flac
====================
Můžeme dělat na to poslední? Co je to? Proč jsme našli věci zopakované na to poslední, na čem jsme skončili? Tady mám dojem, že je to, tady se to točí okolo toho strskotání, no, já to přečtu ten odstav, aby se ale tato svoboda nestávala v prázdné reflexi. Nicotnou? Nicotnou, jo, tady nicotou. Jo, nicotou tam je? No, původně. Cunichts wird. Nicotou? Jo, nicotou, a nicotut. Ne, co tam je? Tady překladuje nicotou. A to by asi mělo být, že jo? Tam je cunichts wird. Jo? Nicotou? Nýbrž se naplňovala, musí nekonečná reflexe strskotat. Potom teprve vychází reflexe od něčeho, nebo sebe samou vyčerpává v rozhodnutí, odhodlání a víry. A teďkom, tady je přesun nějakej. Tak jak je libovolné násilné držení, tak to libovolné a násilné držení reflexe, tak jak je nepravdivé, tak je pravdivý základ, z něhož je sama ovládána něčím, co přichází existenci vstříc, v čem si je existence teprve darována, tak, že nekonečná reflexe, takže existence, tak tím, že, počkat, počkat, tady mám, takže ta existence tím, že se jí zcela odevzdává, je také zcela pánem nekonečné reflexe. Ano, ano, ano. Je tak, až jsem to udělal, jo? Ano. Ano. Je to už předem hotové? No, jenom říkám, jako ta formulace toho konce je taková, možná, že by se mohlo převodit slovo a říct, že reflexe, že reflexe jako taková je Kierkegorem a Nietzschem souhlasně označená. No, taky můžeme říct, že Kierkegor a Nietzsche souhlasně označují reflexi, která může být, že reflexe, označují, že reflexe může být právnou, že právně tak, jako říkáš. Ano, a něco tu jako může se stát podmínkou existence. Jo, jo, jo. To je možná lepší. No, český je hodně lepší věnou. No, no, no. Takže Kierkegor a Nietzsche souhlasně označují, že reflexe může být právě tak rozkládána, jako právě existence. Ještě něco jiného, než to označují, že to tam zní blbě, i když je to přesně přehořeno věc a jich netno. Ok.
====================
s2 [v závěru manželské etudy Hejdánkových].flac
====================
A to potom. Potom. Potom. Ono, to vyšlo. Potom. Potom. A niče, ale niče to vyjadřuje takto. A teď chcete, že vlastně doufáme? Ano. Mezi sty zrcady, před tebou samotný nepravdivý, zár doufem vlastními provazit, znavet sebe sama, dat sebe sama, mezi dvěma nicotami zakřivený otázník. Před tebou samý nebo před sebou samý? Před tebou. Kdo, někdo jiný? Mezi sty zrcady, před tebou samotný nepravdivý, zár doufem vlastními provazit, znavet sebe sama, dat sebe sama, mezi dvěma nicotami zakřivený otázník. Kdo, někdo jiný? Před tebou samý. Kdo, někdo jiný cizí? Kdo je ten zrcdkem a zrcdkem? Kdo, někdo jiný? Kdo je ten zrcdkem a zrcdkem? Kdo, někdo jiný? Kdo, někdo jiný? 420 a 426 420 a 426 Když jsem ze cary... ...pak sekuju, jestli to bylo spoust..... ... ty zacary Dokonce se někoho by z accare krytily kdyby se vědělo Jinak se nevidí. Tam asi bude před sebou. To totiž pokryvá oba ty dva významy. Tam musí být před sebou. Ten druhý nemá smysl, zvlášť když je tak vytržený. I kdyby náhodou se ukázal na to. Ne, tam musí být před sebou určitě. To je rozumitelný smysl. A tam náhybnou případně, jak seš... Tak musíme říct před sebou. Jsou přede mnou. A ty před nimi stojíš. Ty stojíš před sebou samým v těch zrcatech, když stojíš mezi zrcatemi. Když se to domyslí, tak jestliže jsem mezi zrcatemi, tak nemůžou by všechna zrzat vám přede mnou. Nějaký musí být taky ze mnou. Jo, ale i já se v těch zrcatech vidím, že díky těm zrcadům stojím před sebou. Až díky těm zrcadům se vlastně vidím. Stojím před sebou samotný. A proč by tam? Ono to před znamená taky okolo. To víme, že to je předmět. Nemusí být vždycky jen to, co je přede mnou předmět. Může být za mnou, to je taky předmět. To je fakt. No a jiný výklad není možný. To by se muselo představit. Ne, to není možný. Kdyby byl důležité jiný výklad nějaký, tak by to nestačilo takhle tenhle cítat. Nemůžeme tam souplat něco dalšího, určitě přímo před sebou. K původu. K původnímu. Vlastně k původu mohlo by to být v počátku. Vždy. Možná dare se zreflexovat. To je vlastně výklad. Který už se nepřiznává k tomu, že by to byl on. Už se nepoznává v tom reflektování. Tak to by se mělo předložit asi jinak. Už mu to není vhod. Ten věk, který... Už sám se mi nepřipadá vhod. Už se sám nepřipadá vhod. Ale jinak ještě, jo? Můžeme to furt kostrbatí, ještě. Tak tady se už neuspokojuje mnohosteností zreflexe. Jo, to neuspokojovat je takovej výraz, který spíš znamená, že neuspokojuje ho jedno, tak přechází k druhému, jo? Už se toho nabažil, jo? Je to jako moc odlišné. No, ten věk, jako tam by asi... No, doba, která má nějaké cítění, takové věci. A už ji není spokojená zničit. Tak se z toho dare něčeho jiného. Ano, ale to není spokojené, jo? Ještě to nabažení tam jako... U toho není, dejme tomu, vůbec žádná reflexe nebo tak, jo? To je v podstatě, až se cítím, jo? To je plnej toho, že já tak vychvorejdu k ničemu jinýmu. Jak tam máš to nabažit? No ne, to já jsem interpretoval to, jak jsi to chtěl přeložit, jo? Což to ne, že se necítí dobře. No zase to. Že se necítí, jo? Já nevím, co to přesně jako znamená. Co je to za rok vydání? Takže bych vám do toho měl svá inventární čísla? ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a
s2 [v závěru manželské etudy Hejdánkových].flac
====================
A to potom. Potom. Potom. Ono, to vyšlo. Potom. Potom. A niče, ale niče to vyjadřuje takto. A teď chcete, že vlastně doufáme? Ano. Mezi sty zrcady, před tebou samotný nepravdivý, zár doufem vlastními provazit, znavet sebe sama, dat sebe sama, mezi dvěma nicotami zakřivený otázník. Před tebou samý nebo před sebou samý? Před tebou. Kdo, někdo jiný? Mezi sty zrcady, před tebou samotný nepravdivý, zár doufem vlastními provazit, znavet sebe sama, dat sebe sama, mezi dvěma nicotami zakřivený otázník. Kdo, někdo jiný? Před tebou samý. Kdo, někdo jiný cizí? Kdo je ten zrcdkem a zrcdkem? Kdo, někdo jiný? Kdo je ten zrcdkem a zrcdkem? Kdo, někdo jiný? Kdo, někdo jiný? 420 a 426 420 a 426 Když jsem ze cary... ...pak sekuju, jestli to bylo spoust..... ... ty zacary Dokonce se někoho by z accare krytily kdyby se vědělo Jinak se nevidí. Tam asi bude před sebou. To totiž pokryvá oba ty dva významy. Tam musí být před sebou. Ten druhý nemá smysl, zvlášť když je tak vytržený. I kdyby náhodou se ukázal na to. Ne, tam musí být před sebou určitě. To je rozumitelný smysl. A tam náhybnou případně, jak seš... Tak musíme říct před sebou. Jsou přede mnou. A ty před nimi stojíš. Ty stojíš před sebou samým v těch zrcatech, když stojíš mezi zrcatemi. Když se to domyslí, tak jestliže jsem mezi zrcatemi, tak nemůžou by všechna zrzat vám přede mnou. Nějaký musí být taky ze mnou. Jo, ale i já se v těch zrcatech vidím, že díky těm zrcadům stojím před sebou. Až díky těm zrcadům se vlastně vidím. Stojím před sebou samotný. A proč by tam? Ono to před znamená taky okolo. To víme, že to je předmět. Nemusí být vždycky jen to, co je přede mnou předmět. Může být za mnou, to je taky předmět. To je fakt. No a jiný výklad není možný. To by se muselo představit. Ne, to není možný. Kdyby byl důležité jiný výklad nějaký, tak by to nestačilo takhle tenhle cítat. Nemůžeme tam souplat něco dalšího, určitě přímo před sebou. K původu. K původnímu. Vlastně k původu mohlo by to být v počátku. Vždy. Možná dare se zreflexovat. To je vlastně výklad. Který už se nepřiznává k tomu, že by to byl on. Už se nepoznává v tom reflektování. Tak to by se mělo předložit asi jinak. Už mu to není vhod. Ten věk, který... Už sám se mi nepřipadá vhod. Už se sám nepřipadá vhod. Ale jinak ještě, jo? Můžeme to furt kostrbatí, ještě. Tak tady se už neuspokojuje mnohosteností zreflexe. Jo, to neuspokojovat je takovej výraz, který spíš znamená, že neuspokojuje ho jedno, tak přechází k druhému, jo? Už se toho nabažil, jo? Je to jako moc odlišné. No, ten věk, jako tam by asi... No, doba, která má nějaké cítění, takové věci. A už ji není spokojená zničit. Tak se z toho dare něčeho jiného. Ano, ale to není spokojené, jo? Ještě to nabažení tam jako... U toho není, dejme tomu, vůbec žádná reflexe nebo tak, jo? To je v podstatě, až se cítím, jo? To je plnej toho, že já tak vychvorejdu k ničemu jinýmu. Jak tam máš to nabažit? No ne, to já jsem interpretoval to, jak jsi to chtěl přeložit, jo? Což to ne, že se necítí dobře. No zase to. Že se necítí, jo? Já nevím, co to přesně jako znamená. Co je to za rok vydání? Takže bych vám do toho měl svá inventární čísla? ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a
====================
s2 [v závěru manželské etudy Hejdánkových].flac
====================
Na to, potom, potom, otázka, potom, no, ono, to vyšlo, potom, potom. Co jsem měl? Niče ale, ale Niče to vyjadřuje takto. A teď se teď vlastně doufám. Ano. To teda jo. Mezi sty zrcadly, před tebou samotným, nepravdivým, zardoušem vlastními provazy, znalec sebe sama, kat sebe sama, mezi dvěma nicotami, zakřivený otázník. Před tebou samým nebo před sebou samým? Před tebou. Kdo, někdo jiný, jo? Mezi sty zrcadly, před tebou samotným, nepravdivým, zardoušem vlastními provazy, znalec sebe sama, kat sebe sama. Jo, ale já se to představuji jako, že to říká Niče době, ty seš takovej a stojíš jako ten selbstken a selbsthenk a před sebou samým, nebo potom je tam musel stát někdo jiný před tebou samým, někdo jiný cizí, kdo je ten selbstken a selbsthenk? Jo. To by se muselo zjistit z kontextu, já teda opravdu nevím, tady jsou obě možnosti? Je to dvacet. Osm, čtyřicet dva, čtyřicet ešt, osm, čtyřicet dvacet a čtyřicet dvacet čtyřicet ešt. To musíme si někde najít to vydání a rozluštit, v čem to je a to se snažíte. Ale to je nějaká, mám to je myslený talentstáv, asi nebo ta druhá, která je z mládí, to je asi ta druhá. Jo. Jo, jo, ta druhá je, kterou vytvořil před dvaceti letech. Nevíte, že já mám takovej dojem? To před tebou, to se bude vztahovat nejspíš k těm špíglům, ne? Nikoli k tomu falšu. No dobře, ale... Jo, ale moment, mohlo by tam vůbec být před sebou? Nebo až tam se vidí, jinak se nevidí. Jo, vlastně v češtině to ano. Tam asi bude před sebou. To totiž pokrývá oba ty dva významy. Tam musí být před sebou. Ten druhej nemá smysl, zvlášť když je takové vytržení, i kdyby náhodou se ukázal, tak to ne. Ne, tam musí být před sebou určitě. To je hrozný, mě to nemyslí vůbec. Já jsem na té taky, takže... Proč myslíš, že tam ještě Tomáš jednou má být před sebou? To znamená, že... Před sebou to znamená, že když stojíš mezi těmi zecady... Stojíš mezi těmi zecady, tak se vidíš. Vidíš se jako z mnoha stran, nebo ze všech stran. Až teda mezi těmi zecady máš možnost se vidět. A to náhybnou případně, jak seš celý... Tam, kdyby se dalo tam do toho, která jsou před tebou, tak je jasný, že tam je před tebou. Mezi stovkou zrcadel, která jsou před tebou. Ale toto můžeme ze stručin česky jednit, tím, že se tam jde mezi stovkami zrcadel před sebou. Tak tak nejde. Když se tam vynechá to, která jsou, tak musíme říct před sebou. Vy to chápete takto, že ta zrcadla... Jsou přede mnou. A ty před nimi stojíš. Ty stojíš před sebou samým v těch zecadách, když stojíš mezi zecady. A nějak to stát se tam dá? Víte, když se to domyslí, tak jestliže jsem mezi zecady, tak nemůžou být všechny zrcadla přede mnou. Nějaký musí být taky ze mnou. Jo, ale já se v těch zecadách vidím, že díky těm zecadům stojím před sebou. Máš to mysle jinak, on nebere to před, že jsou zecadla přede mnou, ale že já jsem, když jsem mezi těmi zecady, tak jsem stále před sebou. Až díky těm zecadům se vlastně vidím. Stojím před sebou samotný, což jinak nemůžu. A proč by tam... Ne, ono to před znamená taky okolo. To vidíme, že to je předmět, nemusí být vždy jen to, co je přede mnou. Předmět může být za mnou, to je taky předmět. To je fakt. No jinej výklad není možný. To by se muselo celá věc... Ne, to není možný. Kdyby byl důležité jinej výklad nějakej, tak by nestačil tady tenhle citát. Že nemůžeme tam souplat něco dalšího. Určitě musíme před sebou. Hm. Tak. Dále. Pěk, který se již nevyzná v mnohonásobnosti svého reflektování a racionalizujícího mluvení, proniká z reflekse k původům. K původnímu. Vlastně k původůmu. V počátku. Možná dare se z reflekse. Ale... Ta věta mně není jasná, protože on říká, že ten věk, který už se nevyzná v tom reflektování, takže proniká z reflekse k tomu původnímu. No ne, nevyzná. To je úplně výklad. Který už se nepřiznává k tomu, že by to byl on. Už se nepoznává v tom reflektování. Tak to by se mělo předložit asi jinak. Už si se není recht. Už mu to není vhod. Ten věk, který... Už sám sobě nepřipadá vhod. Už se sám nepřipadá vhod. No, ale jinak ještě, jo? On je to furt kostrbatý ještě. Který se už neuspokojuje mnohostelností své reflekse. Jo, to neuspokojovat je takovej výraz, který spíš znamená, že... Neuspokojuje ho jedno, tak přechází k druhému, jo? Už se toho nabažil, jo? Je to moc odlišné? No, ten věk by asi... Doba, která má nějaké cítění a takovéhle věci a už ji není spokojená s něčím, tak se z toho dare k něčemu jinému. Ano, ale to není spokojené, jo? Už toto nabažení tam jako... U toho není, dejme tomu vůbec žádná reflekse nebo tak, jo? To je v podstatě až se cítím, jo? To je plný toho, že já tak odejdu k něčemu jinému, že? A jak tam máš to nabažit? No ne, to já jsem interpretoval to, jak jsi to chtěl přeložit, jo? Což to ne, že se necítí dobře. Tam je zase to, že se necítí, jo? Já nevím, co to přesně jako znamená, já tady mám teda... Je to vás co ne? Že je mi něco vhod, nebo není mi to vhodný? Už to ne, to je jenom jeden díl, já přeji to všechny. Co je to za rok vydání? 24. To jsou nějaké knihovny. Hymnozicko. Nevíš, že bych vám do toho měl svá inventární číslo? Jo, to je jeho, to je jeho. To jsou nějaké knihovny. Co mám vysnout? Co mám vysnout? Je to takové. Co mám vysnout? No, já tady mám vysnáno. Aha, tak to je, tak se mě zdělá množství. Tady je v německu. Nevím už kudy kam. Nezašel jsem, že Němci tak to používali. Že už se v tom ani čat nevyzná. Ne, takže prostě opouští reflexy a chce dorazit těm počátkům. No, no, no, usiluje. Dere se. Co je? Dere se. Ne. Jo, protože já když tam dám proniká je blbý, že jo, protože to by znamenalo, že ten věk v podstatě on se v ničem nevyzná a proniká, jo, tam prostě jako není rozlišeno, odkud se to všechno bede u ty akce, že jo. Jo. Tak on se přestane v podstatě, už se nevyzná vůbec v tom reflektování, že jo. No. A pak se. To, že se k refleksí se utíká už první. No. Utíká, no. No, no, to taky není. Reměn je ku předu a utíkat je dozadu, že jo. Se tlačí. No, tlačí se. No, z refleksu se tíhne. Tíhne. Tíhne. Dokud to mohlo být? Tíhne. Tíhne. Od reflekse by jsme mohli vidět. Tíhá je. No. No. Ten duje. No, tlačí se. No, je to hrozný tenhle. No, tenhle, co, opravdu ten, ta, v podstatě první přednáška je například nejhorší. Jo. To další už, jako mi se předpadalo. To mělo v poslouvače odranit. Hm, asi jo. No, tak doděláme aspoň ten odstatec teďkom ještě. Tak zdá se, že Kierkegord a Nietzsche předjímají také zde. Teprve pozdější generace hledala vůbec původnost, a teď to špráchlíhkaj v řečovosti. Hledali, tam je množné číslo, že tak, když to hledali. Jo, pozdější generace hledali, ano. Vůbec původnost, nebo, no? Ne vůbec, ale to je všeobecně. Všeobecně hledali, to původní, nejlepší, to původní. No. V řečovosti. V jazykovosti. Ano, v řečovosti, můžeme to říct. No pro mě jazykovost a řečovost zní stejně divně, jo? No, jistě. No a protože teda řečovost je vůbec původná, v špráche je jazyk. No ale přikádá se toho lidi, které taky jako řeč, že? No, ve blbě. No taky to není český ustálený, no, ale teda mohli bychom si taky dolů v řečovosti. No, někde nestane. No, takže to je generace. Obecně, teda pozdníčk generace. No, takže to je generace. No, takže to je generace. No, takže to je generace. Obecně, teda pozdníčk generace. Obecně hledali to původní v řečovosti, v estetickém půvabu bezprostřední přesvědčivosti, ve všeobecný... To jste to slyšeli, jo? To od toho, co nás bezprostředně osloví možná. Takže toho bezprostředně působí cílo. Já můžu se... No, třeba... No jo, tak... Ukažte, já to dám. Fajně. Tam bude šlágenc. Nová ránský odstanec. To je strašný, no právě už, ale kam se... Šlágen... Ne. Tu to přečísteje půl hodiny na to. Může to být šlágenc. Neskutečný šlágenc. Přeci neskutečný šlágenc. Tu přečístí se přečístí. No, jste mě jako špála chvíkala, jste mě jako ehlejbyn a jste mě prostě cítit. Takže estetické potěšení z toho, co nás bezprostředně dolehá. Bezprostředně dolehaného jako. Dolehajícího vždycky. Jo, dolehajícího. Víte, to je hrozné. Například šlágenc znamená taky ošklíbatí se, pošklébovatí se, dělatí grimacy. V životě bych to neřekl. Byt jemanem rád šlágen je radíti se s kým. Skutečně to je cokoliv také jako v angličtině. Angličtiná má asi pět zemí. Když ho můžeš vzít, můžeš vzít ho v poměrku, že se dá skvěle radit. Když ho můžeš vzít, můžeš vzít ho v poměrku, že se dá radit. No to skutečně, to je cokoliv, to je jak v angličtině takový sklad. V angličtině má si pět slovesk, který se dají říct. A můžou mít jakýkoliv jíznam, který si vybíříte. Může to být to jako dolehat, jo? Jo, no to asi bezprostředně, to je ten estetický... Ne, to skutečně, to je... Anomalně opevňovat? Marké人–1 Vzdělující obhalem Bylo to asi zristování. To je taky gerysn, že může boloukat na tohleto. Když někomu s očí hledí láska, tak vyjíbeš luk a ustíre na obu. Ne tady teda vůbec, vůbec teda. Ta přesvědčivost tam není, jo? Ne. Jak nevím, kde jsem to sebral. Ani ani. Až luk si důstik, důst livní. Profloukal se, plahočil se luzně životem. A když student chci unské šlánu, přidal se k nám nějaký student. Čili toto šlágent znamená opravdu jako připojit se, jo moment, a šlágent je překvapující, případní, vhodný přesvědčiví. Jo tak tady to je, aha tady je to přesvědčivý. Čili to je šlágent. U šlágence to nenajde, ale je šlágent. Takže jest unmittelbarl schlagenden. A pokud je estetice rajce. A postřehy nabitých sršící věrok. No to je prostě erosvědce, to je všechno. To je šlágent, se dá použít do všech možností. Jest unmittelbarl schlagenden. To je bezprostředně přesvědčivé. To by šlo možná. Bezprostředně, jo. No dobře, necháme to zatím. Jo pak je teda ve všeobecných simplicitách. Ve všeobecné jednoduchosti, jako to singular. Jo a... Jo. V nereflektovaném zážitku, nebo prožitku. Jo, prožívání. Prožívání. A teď je v Dasein příštích věcí. Což je dost kuriózní, když Dasein je být tady a D-next, když jsou tebráče, mají přijít. Čili nejsou tady. Zdá se, že Ježí Kierkegaard aniče tomu slouží, jo. Zdá se, že Ježí Kierkegaard aniče tomu slouží. Zdá se, že Ježí Kierkegaard aniče tomu slouží. No a to Dasein tady taky, že hledají toto původní v Dasein příštích. V bytí přicházejících věcí. Příští totiž je málo D-next. D-next je ten nejblíže příští. Přicházejících, myslíte? Nejblíží. Snad. Když řekneme přicházejících, tak už jako sem vstupují. Jak jinak bychom jmenovali voda Dasein. Jo, když už se udá, tak to znamená, že právě přicházejí. Tak jo, tak to teda zabalíme. Takže to je strana. Konec. Začátek 14. Děkuji. Pročže ty nepřijdeš, když to teď... No, asi přijdu, jo, ale... Já ti říkám posledně. Posledně, jo, to jsme tam byli posledně my dva, že jo, teda tři. Takže ven to tomu Josefovi teda, jo. Nebo mě to mám zase já vzít, nebo... No, to je, já tam teda půjdu pozdě. Jo. A ven to pro jistotu, jo, kdyby se mně stalo, kdybych to... Jo? Já už jim to nosím. Měl přijít, já nevím, proč nepřišel. Nevím, nemůžu to... Co? A to bude soukromství, dobře. Jo, tak mi to dej teda, já to teda zase vezmu. Třeba, já to nám třeba Ivanovi. Já jsem tě ptáš, ještě mě nějaká šterejka. No a... Tak jo. Jo, ještě tady tohle jen z toho vyřídíme. Jo, jo, jo. Tamhle. A jo, tady aspoň... Tak půjdeš nebo se ještě budeš držet? Já jsem... Já myslím, že to bylo třeba som. Tak jo. To mě vždycky říkejte, mě to vždycky děsně potěší. Já už opravdu týden nejsem prostě... Je hletný. ...slovenský člověk. Promiň. No. Já mám od nové dny, kdy jako je to dobrý, ale pak zase přijde od nové dny víc. Od těchto metrů, ne? No to je jisté. To je jisté. To je jisté. 380, jo? Jo, tak ty to nenajdeš celý. Ale najdu to. Děkuju. Je to ten klus, který se na mě vystúpil. Jo. Co ten falsificát říká? Já to říkat nepadl. Nepadl však jistý. Mně je jedno. Ale ty seš pán obojívo. Vzhledem k tom, že vím, že jsou období, kdy opravdě bylo celé to počasí, a teď se na to zpátky na to čas nevzájemí. Protože já bych měl říct nám, že opravdě to nejseš skvělý, a já bych měl říct, že taky můžeme to udělat. Můžeme, můžeme, můžeme, že nemá nejvěc dobré v té národě, že to přisadila na neblahé místo. Protože to přisadila do celého. Co přiští na mou hlavu, a co přiští mně. No tak povšem, to je... ... ...no ale to je dost přechvatlivé... ...myslíte, že to přišlo na vaše adresní... ...ne, to ne, to ne, to nepřišlo, ale to tamhleto přišlo z... ...no z vůdce, no to jsme si měli... ...to je takhle... ...to je takhle... ...že to nedojde, tak zajít si to někdo z věřa ruší... ...to je takhle jedno... ...že to nedojde, tak zajít si to někdo z věřa ruší... ...to je takhle jedno... ...která už jednou to přišlo věříme... ...tak slavně to tam říká... ...teraz už zajímám se nemyslům... ...která takě paní, který tepěr zpěval, nemysl. Já já se pokusím... ...připravit... ...bylo to důležité. No v z Querência, kdo by to byl... ...no takže skoro hotové washo hlavní hardtechne... Představujeme. Nic jiného tam není, jo? Není to špatně tištěné? Ne, ono to bylo podatečně, takže... Je toho říct blbě, ale to se nedobře. No, teď si by to mohl vejít von. No jo, to je jasné. Ale to nepřišlo od něj, víš? Protože v tom bylo to zapečetěné, na tom byla cedulka dr. Ladislava Jiráne. A nic. No, a byl tam lístek pod Ivanem. Ježiši. A já nevím, proč to potřebaji třikrát, to bude úplně nejasné. Proč to potřebaji třikrát? Proč to potřebaji třikrát? Proč to potřebaji třikrát? Proč to potřebaji třikrát? Proč to potřebaji třikrát? Proč to potřebaji třikrát? Toto je šetko, jo? Co se k tomu dá říct? To je takový blbý téma, že to si nevím. Jo. Ty blbě, ty blbě, Toty. Ty náročky mě potěší. Jo. Jo. To je taková idiotská ta... Taková kravská práce a musíš u toho uvádět číslo diplomů. Číslo diplomů? Co to je za zvířek? No to se teď uvádí. No na diplom se musím podívat a číslo tam vypsat. A já žádný nemám. Ale máš. Ty rouře tam, ty velký červený rouře, myslí, že mám diplom, totižže mám to číslo tam nějaký. Kam se jdeš koukat? Ty jsi to tam dala? No, ještě. To je taková hlavná výpadnost, kterou se musí vykázat, takže kdyby to potřebovali vykazovat, tak by to mohlo zkoušet. Tak to už je tak, ještě ve vnitři je další. To si taky můžeme trochu ukrát. Tak to tam foukneme. Co jsi to dala? No protože tahle rouře jiný nebyly, teďkrát. Takže když jednou jsem viděl, že prodávají rouře, tak jsem koupil rouře. Žádné číste tam není. Absolutně žádné číste tam nikdy nebylo. To je 19. prosince 52, ale čísle tam žádné není. A takový to vysvědčení k tomu, co jsi dala? No tam nemůže být nic jiného, než to je tady. Tady mám ty celkovnou kolumku. Příšerný obrázek. Možná, že nějaké číslo na tom nám strdáme. Žádné číste tam nikdy nebylo. Žádné číste tam nikdy nebylo. Tady mám ty celkovnou kolumku. Příšerný obrázek. Možná, že nějaké číslo na tom nám strdáme. Příšerný obrázek. Tady mám ty celkovnou kolumku. Tady mám ty celkovnou kolumku. Tady mám ty celkovnou kolumku. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek.
s2 [v závěru manželské etudy Hejdánkových].flac
====================
Na to, potom, potom, otázka, potom, no, ono, to vyšlo, potom, potom. Co jsem měl? Niče ale, ale Niče to vyjadřuje takto. A teď se teď vlastně doufám. Ano. To teda jo. Mezi sty zrcadly, před tebou samotným, nepravdivým, zardoušem vlastními provazy, znalec sebe sama, kat sebe sama, mezi dvěma nicotami, zakřivený otázník. Před tebou samým nebo před sebou samým? Před tebou. Kdo, někdo jiný, jo? Mezi sty zrcadly, před tebou samotným, nepravdivým, zardoušem vlastními provazy, znalec sebe sama, kat sebe sama. Jo, ale já se to představuji jako, že to říká Niče době, ty seš takovej a stojíš jako ten selbstken a selbsthenk a před sebou samým, nebo potom je tam musel stát někdo jiný před tebou samým, někdo jiný cizí, kdo je ten selbstken a selbsthenk? Jo. To by se muselo zjistit z kontextu, já teda opravdu nevím, tady jsou obě možnosti? Je to dvacet. Osm, čtyřicet dva, čtyřicet ešt, osm, čtyřicet dvacet a čtyřicet dvacet čtyřicet ešt. To musíme si někde najít to vydání a rozluštit, v čem to je a to se snažíte. Ale to je nějaká, mám to je myslený talentstáv, asi nebo ta druhá, která je z mládí, to je asi ta druhá. Jo. Jo, jo, ta druhá je, kterou vytvořil před dvaceti letech. Nevíte, že já mám takovej dojem? To před tebou, to se bude vztahovat nejspíš k těm špíglům, ne? Nikoli k tomu falšu. No dobře, ale... Jo, ale moment, mohlo by tam vůbec být před sebou? Nebo až tam se vidí, jinak se nevidí. Jo, vlastně v češtině to ano. Tam asi bude před sebou. To totiž pokrývá oba ty dva významy. Tam musí být před sebou. Ten druhej nemá smysl, zvlášť když je takové vytržení, i kdyby náhodou se ukázal, tak to ne. Ne, tam musí být před sebou určitě. To je hrozný, mě to nemyslí vůbec. Já jsem na té taky, takže... Proč myslíš, že tam ještě Tomáš jednou má být před sebou? To znamená, že... Před sebou to znamená, že když stojíš mezi těmi zecady... Stojíš mezi těmi zecady, tak se vidíš. Vidíš se jako z mnoha stran, nebo ze všech stran. Až teda mezi těmi zecady máš možnost se vidět. A to náhybnou případně, jak seš celý... Tam, kdyby se dalo tam do toho, která jsou před tebou, tak je jasný, že tam je před tebou. Mezi stovkou zrcadel, která jsou před tebou. Ale toto můžeme ze stručin česky jednit, tím, že se tam jde mezi stovkami zrcadel před sebou. Tak tak nejde. Když se tam vynechá to, která jsou, tak musíme říct před sebou. Vy to chápete takto, že ta zrcadla... Jsou přede mnou. A ty před nimi stojíš. Ty stojíš před sebou samým v těch zecadách, když stojíš mezi zecady. A nějak to stát se tam dá? Víte, když se to domyslí, tak jestliže jsem mezi zecady, tak nemůžou být všechny zrcadla přede mnou. Nějaký musí být taky ze mnou. Jo, ale já se v těch zecadách vidím, že díky těm zecadům stojím před sebou. Máš to mysle jinak, on nebere to před, že jsou zecadla přede mnou, ale že já jsem, když jsem mezi těmi zecady, tak jsem stále před sebou. Až díky těm zecadům se vlastně vidím. Stojím před sebou samotný, což jinak nemůžu. A proč by tam... Ne, ono to před znamená taky okolo. To vidíme, že to je předmět, nemusí být vždy jen to, co je přede mnou. Předmět může být za mnou, to je taky předmět. To je fakt. No jinej výklad není možný. To by se muselo celá věc... Ne, to není možný. Kdyby byl důležité jinej výklad nějakej, tak by nestačil tady tenhle citát. Že nemůžeme tam souplat něco dalšího. Určitě musíme před sebou. Hm. Tak. Dále. Pěk, který se již nevyzná v mnohonásobnosti svého reflektování a racionalizujícího mluvení, proniká z reflekse k původům. K původnímu. Vlastně k původůmu. V počátku. Možná dare se z reflekse. Ale... Ta věta mně není jasná, protože on říká, že ten věk, který už se nevyzná v tom reflektování, takže proniká z reflekse k tomu původnímu. No ne, nevyzná. To je úplně výklad. Který už se nepřiznává k tomu, že by to byl on. Už se nepoznává v tom reflektování. Tak to by se mělo předložit asi jinak. Už si se není recht. Už mu to není vhod. Ten věk, který... Už sám sobě nepřipadá vhod. Už se sám nepřipadá vhod. No, ale jinak ještě, jo? On je to furt kostrbatý ještě. Který se už neuspokojuje mnohostelností své reflekse. Jo, to neuspokojovat je takovej výraz, který spíš znamená, že... Neuspokojuje ho jedno, tak přechází k druhému, jo? Už se toho nabažil, jo? Je to moc odlišné? No, ten věk by asi... Doba, která má nějaké cítění a takovéhle věci a už ji není spokojená s něčím, tak se z toho dare k něčemu jinému. Ano, ale to není spokojené, jo? Už toto nabažení tam jako... U toho není, dejme tomu vůbec žádná reflekse nebo tak, jo? To je v podstatě až se cítím, jo? To je plný toho, že já tak odejdu k něčemu jinému, že? A jak tam máš to nabažit? No ne, to já jsem interpretoval to, jak jsi to chtěl přeložit, jo? Což to ne, že se necítí dobře. Tam je zase to, že se necítí, jo? Já nevím, co to přesně jako znamená, já tady mám teda... Je to vás co ne? Že je mi něco vhod, nebo není mi to vhodný? Už to ne, to je jenom jeden díl, já přeji to všechny. Co je to za rok vydání? 24. To jsou nějaké knihovny. Hymnozicko. Nevíš, že bych vám do toho měl svá inventární číslo? Jo, to je jeho, to je jeho. To jsou nějaké knihovny. Co mám vysnout? Co mám vysnout? Je to takové. Co mám vysnout? No, já tady mám vysnáno. Aha, tak to je, tak se mě zdělá množství. Tady je v německu. Nevím už kudy kam. Nezašel jsem, že Němci tak to používali. Že už se v tom ani čat nevyzná. Ne, takže prostě opouští reflexy a chce dorazit těm počátkům. No, no, no, usiluje. Dere se. Co je? Dere se. Ne. Jo, protože já když tam dám proniká je blbý, že jo, protože to by znamenalo, že ten věk v podstatě on se v ničem nevyzná a proniká, jo, tam prostě jako není rozlišeno, odkud se to všechno bede u ty akce, že jo. Jo. Tak on se přestane v podstatě, už se nevyzná vůbec v tom reflektování, že jo. No. A pak se. To, že se k refleksí se utíká už první. No. Utíká, no. No, no, to taky není. Reměn je ku předu a utíkat je dozadu, že jo. Se tlačí. No, tlačí se. No, z refleksu se tíhne. Tíhne. Tíhne. Dokud to mohlo být? Tíhne. Tíhne. Od reflekse by jsme mohli vidět. Tíhá je. No. No. Ten duje. No, tlačí se. No, je to hrozný tenhle. No, tenhle, co, opravdu ten, ta, v podstatě první přednáška je například nejhorší. Jo. To další už, jako mi se předpadalo. To mělo v poslouvače odranit. Hm, asi jo. No, tak doděláme aspoň ten odstatec teďkom ještě. Tak zdá se, že Kierkegord a Nietzsche předjímají také zde. Teprve pozdější generace hledala vůbec původnost, a teď to špráchlíhkaj v řečovosti. Hledali, tam je množné číslo, že tak, když to hledali. Jo, pozdější generace hledali, ano. Vůbec původnost, nebo, no? Ne vůbec, ale to je všeobecně. Všeobecně hledali, to původní, nejlepší, to původní. No. V řečovosti. V jazykovosti. Ano, v řečovosti, můžeme to říct. No pro mě jazykovost a řečovost zní stejně divně, jo? No, jistě. No a protože teda řečovost je vůbec původná, v špráche je jazyk. No ale přikádá se toho lidi, které taky jako řeč, že? No, ve blbě. No taky to není český ustálený, no, ale teda mohli bychom si taky dolů v řečovosti. No, někde nestane. No, takže to je generace. Obecně, teda pozdníčk generace. No, takže to je generace. No, takže to je generace. No, takže to je generace. Obecně, teda pozdníčk generace. Obecně hledali to původní v řečovosti, v estetickém půvabu bezprostřední přesvědčivosti, ve všeobecný... To jste to slyšeli, jo? To od toho, co nás bezprostředně osloví možná. Takže toho bezprostředně působí cílo. Já můžu se... No, třeba... No jo, tak... Ukažte, já to dám. Fajně. Tam bude šlágenc. Nová ránský odstanec. To je strašný, no právě už, ale kam se... Šlágen... Ne. Tu to přečísteje půl hodiny na to. Může to být šlágenc. Neskutečný šlágenc. Přeci neskutečný šlágenc. Tu přečístí se přečístí. No, jste mě jako špála chvíkala, jste mě jako ehlejbyn a jste mě prostě cítit. Takže estetické potěšení z toho, co nás bezprostředně dolehá. Bezprostředně dolehaného jako. Dolehajícího vždycky. Jo, dolehajícího. Víte, to je hrozné. Například šlágenc znamená taky ošklíbatí se, pošklébovatí se, dělatí grimacy. V životě bych to neřekl. Byt jemanem rád šlágen je radíti se s kým. Skutečně to je cokoliv také jako v angličtině. Angličtiná má asi pět zemí. Když ho můžeš vzít, můžeš vzít ho v poměrku, že se dá skvěle radit. Když ho můžeš vzít, můžeš vzít ho v poměrku, že se dá radit. No to skutečně, to je cokoliv, to je jak v angličtině takový sklad. V angličtině má si pět slovesk, který se dají říct. A můžou mít jakýkoliv jíznam, který si vybíříte. Může to být to jako dolehat, jo? Jo, no to asi bezprostředně, to je ten estetický... Ne, to skutečně, to je... Anomalně opevňovat? Marké人–1 Vzdělující obhalem Bylo to asi zristování. To je taky gerysn, že může boloukat na tohleto. Když někomu s očí hledí láska, tak vyjíbeš luk a ustíre na obu. Ne tady teda vůbec, vůbec teda. Ta přesvědčivost tam není, jo? Ne. Jak nevím, kde jsem to sebral. Ani ani. Až luk si důstik, důst livní. Profloukal se, plahočil se luzně životem. A když student chci unské šlánu, přidal se k nám nějaký student. Čili toto šlágent znamená opravdu jako připojit se, jo moment, a šlágent je překvapující, případní, vhodný přesvědčiví. Jo tak tady to je, aha tady je to přesvědčivý. Čili to je šlágent. U šlágence to nenajde, ale je šlágent. Takže jest unmittelbarl schlagenden. A pokud je estetice rajce. A postřehy nabitých sršící věrok. No to je prostě erosvědce, to je všechno. To je šlágent, se dá použít do všech možností. Jest unmittelbarl schlagenden. To je bezprostředně přesvědčivé. To by šlo možná. Bezprostředně, jo. No dobře, necháme to zatím. Jo pak je teda ve všeobecných simplicitách. Ve všeobecné jednoduchosti, jako to singular. Jo a... Jo. V nereflektovaném zážitku, nebo prožitku. Jo, prožívání. Prožívání. A teď je v Dasein příštích věcí. Což je dost kuriózní, když Dasein je být tady a D-next, když jsou tebráče, mají přijít. Čili nejsou tady. Zdá se, že Ježí Kierkegaard aniče tomu slouží, jo. Zdá se, že Ježí Kierkegaard aniče tomu slouží. Zdá se, že Ježí Kierkegaard aniče tomu slouží. No a to Dasein tady taky, že hledají toto původní v Dasein příštích. V bytí přicházejících věcí. Příští totiž je málo D-next. D-next je ten nejblíže příští. Přicházejících, myslíte? Nejblíží. Snad. Když řekneme přicházejících, tak už jako sem vstupují. Jak jinak bychom jmenovali voda Dasein. Jo, když už se udá, tak to znamená, že právě přicházejí. Tak jo, tak to teda zabalíme. Takže to je strana. Konec. Začátek 14. Děkuji. Pročže ty nepřijdeš, když to teď... No, asi přijdu, jo, ale... Já ti říkám posledně. Posledně, jo, to jsme tam byli posledně my dva, že jo, teda tři. Takže ven to tomu Josefovi teda, jo. Nebo mě to mám zase já vzít, nebo... No, to je, já tam teda půjdu pozdě. Jo. A ven to pro jistotu, jo, kdyby se mně stalo, kdybych to... Jo? Já už jim to nosím. Měl přijít, já nevím, proč nepřišel. Nevím, nemůžu to... Co? A to bude soukromství, dobře. Jo, tak mi to dej teda, já to teda zase vezmu. Třeba, já to nám třeba Ivanovi. Já jsem tě ptáš, ještě mě nějaká šterejka. No a... Tak jo. Jo, ještě tady tohle jen z toho vyřídíme. Jo, jo, jo. Tamhle. A jo, tady aspoň... Tak půjdeš nebo se ještě budeš držet? Já jsem... Já myslím, že to bylo třeba som. Tak jo. To mě vždycky říkejte, mě to vždycky děsně potěší. Já už opravdu týden nejsem prostě... Je hletný. ...slovenský člověk. Promiň. No. Já mám od nové dny, kdy jako je to dobrý, ale pak zase přijde od nové dny víc. Od těchto metrů, ne? No to je jisté. To je jisté. To je jisté. 380, jo? Jo, tak ty to nenajdeš celý. Ale najdu to. Děkuju. Je to ten klus, který se na mě vystúpil. Jo. Co ten falsificát říká? Já to říkat nepadl. Nepadl však jistý. Mně je jedno. Ale ty seš pán obojívo. Vzhledem k tom, že vím, že jsou období, kdy opravdě bylo celé to počasí, a teď se na to zpátky na to čas nevzájemí. Protože já bych měl říct nám, že opravdě to nejseš skvělý, a já bych měl říct, že taky můžeme to udělat. Můžeme, můžeme, můžeme, že nemá nejvěc dobré v té národě, že to přisadila na neblahé místo. Protože to přisadila do celého. Co přiští na mou hlavu, a co přiští mně. No tak povšem, to je... ... ...no ale to je dost přechvatlivé... ...myslíte, že to přišlo na vaše adresní... ...ne, to ne, to ne, to nepřišlo, ale to tamhleto přišlo z... ...no z vůdce, no to jsme si měli... ...to je takhle... ...to je takhle... ...že to nedojde, tak zajít si to někdo z věřa ruší... ...to je takhle jedno... ...že to nedojde, tak zajít si to někdo z věřa ruší... ...to je takhle jedno... ...která už jednou to přišlo věříme... ...tak slavně to tam říká... ...teraz už zajímám se nemyslům... ...která takě paní, který tepěr zpěval, nemysl. Já já se pokusím... ...připravit... ...bylo to důležité. No v z Querência, kdo by to byl... ...no takže skoro hotové washo hlavní hardtechne... Představujeme. Nic jiného tam není, jo? Není to špatně tištěné? Ne, ono to bylo podatečně, takže... Je toho říct blbě, ale to se nedobře. No, teď si by to mohl vejít von. No jo, to je jasné. Ale to nepřišlo od něj, víš? Protože v tom bylo to zapečetěné, na tom byla cedulka dr. Ladislava Jiráne. A nic. No, a byl tam lístek pod Ivanem. Ježiši. A já nevím, proč to potřebaji třikrát, to bude úplně nejasné. Proč to potřebaji třikrát? Proč to potřebaji třikrát? Proč to potřebaji třikrát? Proč to potřebaji třikrát? Proč to potřebaji třikrát? Proč to potřebaji třikrát? Toto je šetko, jo? Co se k tomu dá říct? To je takový blbý téma, že to si nevím. Jo. Ty blbě, ty blbě, Toty. Ty náročky mě potěší. Jo. Jo. To je taková idiotská ta... Taková kravská práce a musíš u toho uvádět číslo diplomů. Číslo diplomů? Co to je za zvířek? No to se teď uvádí. No na diplom se musím podívat a číslo tam vypsat. A já žádný nemám. Ale máš. Ty rouře tam, ty velký červený rouře, myslí, že mám diplom, totižže mám to číslo tam nějaký. Kam se jdeš koukat? Ty jsi to tam dala? No, ještě. To je taková hlavná výpadnost, kterou se musí vykázat, takže kdyby to potřebovali vykazovat, tak by to mohlo zkoušet. Tak to už je tak, ještě ve vnitři je další. To si taky můžeme trochu ukrát. Tak to tam foukneme. Co jsi to dala? No protože tahle rouře jiný nebyly, teďkrát. Takže když jednou jsem viděl, že prodávají rouře, tak jsem koupil rouře. Žádné číste tam není. Absolutně žádné číste tam nikdy nebylo. To je 19. prosince 52, ale čísle tam žádné není. A takový to vysvědčení k tomu, co jsi dala? No tam nemůže být nic jiného, než to je tady. Tady mám ty celkovnou kolumku. Příšerný obrázek. Možná, že nějaké číslo na tom nám strdáme. Žádné číste tam nikdy nebylo. Žádné číste tam nikdy nebylo. Tady mám ty celkovnou kolumku. Příšerný obrázek. Možná, že nějaké číslo na tom nám strdáme. Příšerný obrázek. Tady mám ty celkovnou kolumku. Tady mám ty celkovnou kolumku. Tady mám ty celkovnou kolumku. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek. Příšerný obrázek.