Strojový, zatím neredigovaný přepis

====================
01.jpg
====================
Jeskyne - 1 Cs.rozhlas 15.6.97 Skola "ARIA" Platónův "mýtus o jeskyni" 01 O Různé přístupy, různé předpoklady a různá výbava. Nutnost si uvědomit meze našich momentálních možností a tím i úkoly, které zůstávají před každým z nás, kdo by se chtěl věcí vážně zabývat. a) Rečtina - bez té není náležitá interpretace vůbec možná. b) Platónova řečtina - znalost ostatních textů je nezbytná, neboť každý filosof užívá nejen zvláštních termínů, ale často i obecných slov v posunutých významech. c) Celková znalost Platóna je významná také proto, že nejde jen o interpretaci jednotlivých vět nebo malých celků, nýbrž o rozpoznání Platónovy filosofické strategie. d) Je zároveň velmi důležité si dobře uvědomovat vlastní východiska a způsoby myšlení, abychom do textu nevkládali své významy a myšlenky. Nebudu uvádět další body, upozornín jen v několika příkladech na nezbytnou obezřetnost, bez níž by naše příští počínání nemohlo být považováno za "onezeně platné". 02 Nejprve si přečteme oddílek 514-515a, a to v obou dostupných českých překladech. Pokusme se na prvním místě odpovědět na otázku, oč tu vlastně jde a co má Platón resp. jeho Sókratés na mysli. Jde o obraz (BIKONA), který je charakterizován jako "divný" (ATOPON), a dokonce sami vylíčení vězňové (DESMOTAS) jsou "divní" (ATOPOYS, vše je v akusativu, protože LEGEIS). Na Hoškově překladu nás zarazí slova "přirozená povaha", zatímco v Novotném nic podobného nenajdeme. Když se podíváme do původního textu, zjistíme, že tam je pouze FYSIS (TEN HEMETERAN FYSIN). tedy "naše FYSIS". Novotný toto slovo zcela vynechal, takže čtenář jeho překladu není upozorněn na to, že jde o obraz naší, tj. lidské FYSIS, zatímco uvádí slovo "duše", které v originálu vůbec není. Naproti tomu Hošek bezdůvodně a dokonce protismyslně mluví o "přirozené povaze". Především se v češtině slova "povaha" užívá jako překladu řecké FYSIS, tedy ve stejném významu jako slova "přirozenost". (FYSIS však se jindy překládá jako "příroda", což ovšem ukazuje na docela jiný okruh problematiky, takže to necháme stranou.) V čem je protismyslnost Hoškova překladu? Platón nechá Sókrata o FYSIS vzdělané a nevzdělané (TÉN FYSIN PAIDEIAS KAI APAIDBOYSIAS) a vzdělaná FYSIS už ovšem není "přirozená" v našem běžném smyslu. Zde tedy vidíme, že s překlady opravdu nelze pořádně pracovat a že nelze pomíjet řecký originál, chceme-li se dobrat něčeho spolehlivějšího a podstatnějšího. Protože však všechno nasvědčuje tomu, že v nýtu o jeskyni jde především o obraz naší, tj. lidské FYSIS, musíme se tázat, co se u Platóna tinto sloven miní, zejména pak, co se jím míní v našem textu. To ovšem dnes nemůžeme podniknout, a zejména bych já sám nebyl tou pravou osobou, která by vám k tomu mohla říci něco víc, než co jsem sám vyčetl z literatury. (Zde bych mohl případnbé zájemce upozornit třeba na tübingenskou dissertaci Dietricha Mannspergera Physis bei Platon z r. 1969.) 03 Nyní dva příklady jiného aspektu, totiž pochopení celkového smyslu nýtu

====================
02.jpg
====================
Jeskyne 2 o jeskyni. V zimním semestru 1931-32 měl Heidegger ve Freiburgu dvouhodinovou přednášku, v níž se víc jak z poloviny zabýval "podobenstvím o jeskyni" (a v druhé polovině dialogem Theaitetos). Již rok předtím měl Heidegger poprvé přednášku se stejným názven, totiž "Vom Wesen der Wahrheit", kterou potom v řadě nových verzí přednesl ještě mnohokrát a kterou pak v roce 1943 vydal tiskem (a později 1967 zařadil do souboru svých textů pod názvem Wegmarken). Tu známe také z českého překladu, který v definitivní redakci publikoval Jiří Němec v bilingvě v roce 1970 a která nedávno vyšla znovu. Celý Heideggerův výklad je veden myšlenkou, že podobenství o jeskyni může být chápáno jako významný poukaz či pokyn (Wink), jak chápat podstatu ("bytostné učení", tedy Wesen) neskrytosti (der Unverborgenheit, jak Heidegger překládá téměř po celý svůj život řecké ALETHEIA, od čehož ustupuje až na sám závěr svého filosofování). (6300, GA 34, Von Wesen der Wahrheit. Zu Platons Höhlengleichnis un Theätet, 1988, s. 21.) Heidegger mluví o čtyřech stadiích dění, které je v podobenství znázorněno (versinnbildlicht). To nám na jedné straně dokumentuje Heideggerův protinetafyzický přístup, v němž se opírá o původní (etymologický) význam slova FYSIS, nerozlučně spjatý s pohybem, s děním, s životem a jeho rozením, růstem a umíráním, zejména však o na první pohled nepřesvědčivé chápání Platónovy strategie, totiž že jde o podobenství cesty za pravdou či možná přesněji cesty pravdy či pravé cesty života. 04 Jako druhý příklad uvádín Heideggerova žáka, heidelbergského profesora filosofie Georga Pichta, který o Platónově nýtu o jeskyni přednášel hned v prvním roce svého působení na nově zřízené katedře filosofie náboženství na Evangelické theologické fakultě university v Heidelbergu v roce 1965-66. (Viz: Die Fundamente der Griechischen Ontologie, Stuttgart 1996, s. 37 a násl.) Picht mluví záměrně o mýtu o jeskyni, a dokonce celou jednu kapitolu nadepisuje "Náboženské kořeny platónských obrazů" (Die religiösen Wurzeln der platonischen Bilder). Picht proto poukazuje na souvislost Platónen užitého mýtu o jeskyni s pythagorejskou tradicí a zejména s orfickým básnictvím. Připomíná přitom zejména ozvuky tohoto orficko-pythagorejského učení a mysterijních kultů v jiných Platónových textech, zejména v dialozích Gorgias, Faidon, velký mýtus ve Faidrovi a ovšen sanu Ústavu. Pochopitelně nejde o to, že by Platón tyto mýty přebíral doslovně, nýbrž že jim rozumí filosoficky, tj. že jim dává filosofický význam, čili že je reinterpretuje. (Platón se výslovně vyjadřuje o legitimitě filosofické práce s mýty.v 7. dopise.) Zase jen na ukázku si tu připomeneme příslušné místo v Gorgiovi, kde Sókratés cituje a vykládá Euripida. 05 Pichtův přístup se tedy vyznačuje důrazem na mytické a náboženské kořeny samotného přirovnání či podobenství: jeskyně je pro Řeky obrazen pro říši mrtvých, tedy pro Hadés (45). A že to tak Platón skutečně myslil, dokazuje podle Pichta pozdější (516d) citace slavného výroku z XI. knihy Homérovy