Masaryk myslitel. O jeho filosofii a náboženství (k 7. III. 1946)
docx | pdf | html | digitalizáty
◆ přednáška, česky, vznik: 8. 3. 1946 ◆ poznámka: Předneseno dne 8. března na schůzi středoškolského odboru Ymky
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
PXL_20250521_123342023.jpg
====================
MASARYK MYSLITE L. O jeho filosofii a náboženství. 8.TH. 1946 K 7.III.1946. Často se už vyskytla myšlenka, že velikost a jednot a Masarykova díla a filosofie by la umožněna jen jeho vyjímečnou osobností; jeho filosofické myšlení je bez soustavy a bez logické jednoty, a tak je sladěno a sjed noceno pouze jeho silnou osobností. Slyšeli jsme teď od kol. Jerieho, co znamenal Masaryk pro náš veřejný život a čím je nám každému soukromě stá le živým příkladem. A když se nyní chceme podívat na Masaryka jako myslitele a filosofa, je to, myslím, první věc, kterou si musíme objasnit: čím mu by la filosofie. Vždyť tomu není ani tak dávno, co znovu opakoval ministr Nejedlý svou starou the si, že Masaryk byl v prvé řadě politikem a že filosofie je mu jenom the oretickou oporou jeho vlastní práce politické./Po prvé uveřejnil tento názor v MS II./ Je pravda, že Masaryk po celý život nenapsal žádnou svou filosofickou soustavu; správně říká Hromádka, že ve srovnání s takovým Aristotelem nebo třeba Kantem je Masaryk mnohem nesoustavnější, roztříštěnější, aforističtější, praktickými úkoly a aktualit ami filosoficky rozptýlenější. Ale to má své hluboké kořeny v tom, jak chápal celou filosofii. Vždyť nám to naznačují již sama jména: Masaryk bývá počítán k positivistům, sám se nazývá realist ou a později konkrét istou. Východiskem jeho filosofování je empirická skutečnost se vší rozmanitostí a se všemi jednotlivostmi a maličkostmi. Neexistuje dvoj jí nebo víceré poznání; poznání je jen jedno, a to je poznání vědecké. Není tedy obor filosofie odlišný od oborů vědních; Masaryk říká, že by měla být filosofie úhrnem všeho vědění, synthesí všech věd - moderní filosofie už není královnou věd, není nad odbornými vědami, nýbrž v nich a s nimi, je scientia generalis. Sám praví, že ve filosofii usiloval o filosofii vědeckou, o vědeckou přesnost, konkrétnost a realism; přiznává, že zvláš té metafysika ho nevábila a neuspokojovala, a že filo-
PXL_20250521_123342023.jpg
====================
MASARYK MYSLITE L. O jeho filosofii a náboženství. 8.TH. 1946 K 7.III.1946. Často se už vyskytla myšlenka, že velikost a jednot a Masarykova díla a filosofie by la umožněna jen jeho vyjímečnou osobností; jeho filosofické myšlení je bez soustavy a bez logické jednoty, a tak je sladěno a sjed noceno pouze jeho silnou osobností. Slyšeli jsme teď od kol. Jerieho, co znamenal Masaryk pro náš veřejný život a čím je nám každému soukromě stá le živým příkladem. A když se nyní chceme podívat na Masaryka jako myslitele a filosofa, je to, myslím, první věc, kterou si musíme objasnit: čím mu by la filosofie. Vždyť tomu není ani tak dávno, co znovu opakoval ministr Nejedlý svou starou the si, že Masaryk byl v prvé řadě politikem a že filosofie je mu jenom the oretickou oporou jeho vlastní práce politické./Po prvé uveřejnil tento názor v MS II./ Je pravda, že Masaryk po celý život nenapsal žádnou svou filosofickou soustavu; správně říká Hromádka, že ve srovnání s takovým Aristotelem nebo třeba Kantem je Masaryk mnohem nesoustavnější, roztříštěnější, aforističtější, praktickými úkoly a aktualit ami filosoficky rozptýlenější. Ale to má své hluboké kořeny v tom, jak chápal celou filosofii. Vždyť nám to naznačují již sama jména: Masaryk bývá počítán k positivistům, sám se nazývá realist ou a později konkrét istou. Východiskem jeho filosofování je empirická skutečnost se vší rozmanitostí a se všemi jednotlivostmi a maličkostmi. Neexistuje dvoj jí nebo víceré poznání; poznání je jen jedno, a to je poznání vědecké. Není tedy obor filosofie odlišný od oborů vědních; Masaryk říká, že by měla být filosofie úhrnem všeho vědění, synthesí všech věd - moderní filosofie už není královnou věd, není nad odbornými vědami, nýbrž v nich a s nimi, je scientia generalis. Sám praví, že ve filosofii usiloval o filosofii vědeckou, o vědeckou přesnost, konkrétnost a realism; přiznává, že zvláš té metafysika ho nevábila a neuspokojovala, a že filo-
====================
PXL_20250521_123356620.jpg
====================
ט2 sofie mu byla po výtce ethikou, sociologií a politikou. Vidíme, že Masaryk má zřejmou nechuť ke všem abstraktním a utopickým řešením otázek života, která chtějí proniknout jejich podstatu bez trpělivého pozorování a pečlivého zkoumání nejmenších detailů. Nemiluje odvážných theorií a ne podložených hypothés, neboť v nich postrádá tu pravou vědeckou obezřetnost a opatrnost. Ale nemysleme si, že tím staví Masaryk rozum a myšlení do nějakého služebního poměru k jednání, že si váží t praxe nad theorii, nebo - jak se domnívá Nejedlý že filosofii má jen za pomocnici politiky. On ví, že ke každému jednotlivému poznatku, k poznání vůbec, k pravdě vůbec docházíme myšlením. Pravda, sám přiznává, že vždycky pracoval rád a snažil se být prktický, že se vždycky obracel k praxi a do praxe; ale stále při tom říká: Neuznával jsem nikdy rozporu mezi theorií a praxí, to jest mezi theorií správnou a praxí správnou; vždy jsem se vzpí ral jednostrannému intelektualismu, ale také bezmyšlenkovité praxi. Ano, v tom musíme vidět podstatu věci: Masaryk není a nechce být pouhým intelektuálem. To je smysl jeho tvrzení, že neexistuje rozpor mezi theorií a praxí, že člověk má a musí stát v poznané pravdě, jak to říká po Husovi. Pamatuje na to, že nelze mluvit abstraktně o vědě a nepamatovat na to, že vědu dělají lidé. Ukazuje, že na vědcích a filosofech neuctíváme jejich nadání, nýbrž to veliké usilování o pravdu to že je čin mravní. Nestačí poznávat, je nutno se podle poznané pravdy zařídit. Proto také zneužití vědy chápe jako hřích, hřích proti duchu svatému. Říká: Jít za poznáním, to je, pane, život svrchovaně činný. Když řeknete věda, říkáte tím také úsilí, trpělivost, vytrvalost, obětavost, poctivost - samé požadavky života činného - a života mravního. A tak v tom je, řekl bych, základna všeho Masarykova myšlení; člověka ne lze rozdělit na několik dílů, na poznávajícího a na jednajícího a pracujícího. Člověk poznává pravdu, ale ta jej ihned zavazuje; člověk je pravdě a za pravdu odpověden. Masaryk je proti planému spekulování, proti hře se slovy, ale také proti špatné praxi a proti práci zbytečné. Práce a užitek nejsou smyslem života. Tím se dostáváme zároveň do jiné oblasti Masarykova
PXL_20250521_123356620.jpg
====================
ט2 sofie mu byla po výtce ethikou, sociologií a politikou. Vidíme, že Masaryk má zřejmou nechuť ke všem abstraktním a utopickým řešením otázek života, která chtějí proniknout jejich podstatu bez trpělivého pozorování a pečlivého zkoumání nejmenších detailů. Nemiluje odvážných theorií a ne podložených hypothés, neboť v nich postrádá tu pravou vědeckou obezřetnost a opatrnost. Ale nemysleme si, že tím staví Masaryk rozum a myšlení do nějakého služebního poměru k jednání, že si váží t praxe nad theorii, nebo - jak se domnívá Nejedlý že filosofii má jen za pomocnici politiky. On ví, že ke každému jednotlivému poznatku, k poznání vůbec, k pravdě vůbec docházíme myšlením. Pravda, sám přiznává, že vždycky pracoval rád a snažil se být prktický, že se vždycky obracel k praxi a do praxe; ale stále při tom říká: Neuznával jsem nikdy rozporu mezi theorií a praxí, to jest mezi theorií správnou a praxí správnou; vždy jsem se vzpí ral jednostrannému intelektualismu, ale také bezmyšlenkovité praxi. Ano, v tom musíme vidět podstatu věci: Masaryk není a nechce být pouhým intelektuálem. To je smysl jeho tvrzení, že neexistuje rozpor mezi theorií a praxí, že člověk má a musí stát v poznané pravdě, jak to říká po Husovi. Pamatuje na to, že nelze mluvit abstraktně o vědě a nepamatovat na to, že vědu dělají lidé. Ukazuje, že na vědcích a filosofech neuctíváme jejich nadání, nýbrž to veliké usilování o pravdu to že je čin mravní. Nestačí poznávat, je nutno se podle poznané pravdy zařídit. Proto také zneužití vědy chápe jako hřích, hřích proti duchu svatému. Říká: Jít za poznáním, to je, pane, život svrchovaně činný. Když řeknete věda, říkáte tím také úsilí, trpělivost, vytrvalost, obětavost, poctivost - samé požadavky života činného - a života mravního. A tak v tom je, řekl bych, základna všeho Masarykova myšlení; člověka ne lze rozdělit na několik dílů, na poznávajícího a na jednajícího a pracujícího. Člověk poznává pravdu, ale ta jej ihned zavazuje; člověk je pravdě a za pravdu odpověden. Masaryk je proti planému spekulování, proti hře se slovy, ale také proti špatné praxi a proti práci zbytečné. Práce a užitek nejsou smyslem života. Tím se dostáváme zároveň do jiné oblasti Masarykova
====================
PXL_20250521_123406510.jpg
====================
3 myšlení, totiž do oblasti etiky a náboženství. Ani zde není Masaryk nijak dogmat ický; dokonce říká, že vždycky o náboženství mluvil nerad. Těžiště náboženství vidí nikoliv v myšlení, nýbrž v životě. Ovšem zase mu platí, že nic nemůže být proti rozumu a nic nad rozum; prakticky to pro něho znamená naprostou nezbytnost rozumové krit iky všech věroučných the sí. Musíme však předem říci, že právě tak, jako ve filosofii, chybí Masarykovi i v oblasti náboženství nějaké souhrnné pojetí; je to ztíženo ještě tím, že Masaryk se k jádru věci nedostává jakož vůbec, mluví-li o náboženství a o víře, je nezvykle mlhavý a nejasný - a vždy odkazuje na náboženskou praxi, kterou sice lze vykládat, ale kterou nelze způsobit /navodit/ theoreticky. Dvojím způsobem se dívá Masaryk na náboženství. Jednak v duchu empirickém, a tu vidí v náboženství, v jeho pom cítění a potřebě neoddis put ovatelný fakt a říká: Pocitování a uznamenání našeho poměru k světu a k Bohu jsou empirickým faktem jako postřehování světa a jednotlivých duševních pochodů. A tento fakt náboženství má všechny znaky pravé skutečnosti jak psychologické tak sociologické. Tento předpoklad jest také základem celé studie Masarykovy o sebevraždě, která je vykládána zhroucením náboženských hodnot v duchovním životě jednotlivce. Smetáček ve své studii z r. 1935 /CM/ vidí v tomto chápání pouze do krajních důsledků nedomyšlené náboženství přirozené, deismus. Na druhé straně však vidíme, že se Masaryk hlásí k theismu, a přes stálé odkazy na to, že důvody a důkazy theismu mu podává rozum, najdeme u něho na př. tak charakteristický názor o nesmrtelnosti duše. Tu ovšem sám Masaryk prohlašuje, že přesvědčujícíhomdůkazu podat nemůže; argument jeho je pouze citový, že totiž si nedovede před stavit, že by taková krásná a jemná věc, jako je myšlení, poznávání, zbožnost, mravní úsilí, vnímání krásy, celá kultura, že by se to mohlo ztratit, že by to mohlo nebýt k ničemu. Tedy zřejmě opouští stanovisko empirické. A tak vidíme, že tady Masaryk mnoho a mnohobne domy slil, ale k jeho cti musíme říci, že se s tím vskutku rval po celý svůj život. Sám říká, že snad ne by lo dne, kdy by nepřemýšlel o náboženství. Jednu zásluhu, velkou a nepopiratelnou, musíme však postavit nade všechny: byl to Masaryk, který znovu
PXL_20250521_123406510.jpg
====================
3 myšlení, totiž do oblasti etiky a náboženství. Ani zde není Masaryk nijak dogmat ický; dokonce říká, že vždycky o náboženství mluvil nerad. Těžiště náboženství vidí nikoliv v myšlení, nýbrž v životě. Ovšem zase mu platí, že nic nemůže být proti rozumu a nic nad rozum; prakticky to pro něho znamená naprostou nezbytnost rozumové krit iky všech věroučných the sí. Musíme však předem říci, že právě tak, jako ve filosofii, chybí Masarykovi i v oblasti náboženství nějaké souhrnné pojetí; je to ztíženo ještě tím, že Masaryk se k jádru věci nedostává jakož vůbec, mluví-li o náboženství a o víře, je nezvykle mlhavý a nejasný - a vždy odkazuje na náboženskou praxi, kterou sice lze vykládat, ale kterou nelze způsobit /navodit/ theoreticky. Dvojím způsobem se dívá Masaryk na náboženství. Jednak v duchu empirickém, a tu vidí v náboženství, v jeho pom cítění a potřebě neoddis put ovatelný fakt a říká: Pocitování a uznamenání našeho poměru k světu a k Bohu jsou empirickým faktem jako postřehování světa a jednotlivých duševních pochodů. A tento fakt náboženství má všechny znaky pravé skutečnosti jak psychologické tak sociologické. Tento předpoklad jest také základem celé studie Masarykovy o sebevraždě, která je vykládána zhroucením náboženských hodnot v duchovním životě jednotlivce. Smetáček ve své studii z r. 1935 /CM/ vidí v tomto chápání pouze do krajních důsledků nedomyšlené náboženství přirozené, deismus. Na druhé straně však vidíme, že se Masaryk hlásí k theismu, a přes stálé odkazy na to, že důvody a důkazy theismu mu podává rozum, najdeme u něho na př. tak charakteristický názor o nesmrtelnosti duše. Tu ovšem sám Masaryk prohlašuje, že přesvědčujícíhomdůkazu podat nemůže; argument jeho je pouze citový, že totiž si nedovede před stavit, že by taková krásná a jemná věc, jako je myšlení, poznávání, zbožnost, mravní úsilí, vnímání krásy, celá kultura, že by se to mohlo ztratit, že by to mohlo nebýt k ničemu. Tedy zřejmě opouští stanovisko empirické. A tak vidíme, že tady Masaryk mnoho a mnohobne domy slil, ale k jeho cti musíme říci, že se s tím vskutku rval po celý svůj život. Sám říká, že snad ne by lo dne, kdy by nepřemýšlel o náboženství. Jednu zásluhu, velkou a nepopiratelnou, musíme však postavit nade všechny: byl to Masaryk, který znovu
====================
PXL_20250521_123415150.jpg
====================
4 o živil otázku náboženskou, byl to on, který začal boj proti náboženskému indiferent ismu, byl to on, který odhalil celou krisi náboženskou, když zvolal s nesmírnou vážností: Náboženství nebo nihilism - tot krvavá disjunkce naší doby. A jak se stavěl k praktické stránce náboženství? Předně zůstával véren svému postulátuä nic proti rozumu, nic nad rozum. Není dvojí pravdy, říká, pravda je jen jedna. Pravda je jen pravda vědecká, kritikou ověřená a zdůvodněná; proto také náboženství moderního člověka bude spočívat na přesvědčení, nikoli na víře. Z téhož důvodu popírá Masaryk poznání zjeveného, neboť není jiného poznání, jak jsme již řekli, než poznání vědecké, trpělivé a vycházející z maličkostí a detailů. Neexistuje nějaké proniknutí podstatou věcí bez pečlivého zkoumání povrchu. A ještě jednu zajímavou věc připomenu. Masaryk tvrdí, že náboženský život se stéle víc a víc odcírkevňuje; positivní vývoj náboženský je prý již dávno veden laiky. Vůbec je Masaryk proti všem mohutným a silným organisacím církevním, neboť důsledkem toho je pak převaha docela jiném místě, než kde má být. Je to pak odduchovnění církve i náboženství a vzrůt moci politické. Masaryk se celou svou osobností staví proti theokratii jako politické vládě církve. na Otázka náboženská má v očích Masarykových neobyčejnou důležitost, a specielně pro nás, pro náš národ. Základní myšlenka našich dějin je myšlenka náboženská. Ale přesto, že náboženství je nejhlubší otázkou duchovní a naprosto věcí vnitřního přesvědčení, neznamená to nijak, že je otázkou soukromou. To vidíme z toho, jak Masaryk bojuje nejen v sobé ale i na venek o náboženství, ačkoliv o něm theoreticky mluví dosti nerad. Tady totiž cítí, že musí mluvit, že nesmí mlčet. A ovšem, největší důraz klade Masaryk na human itu. Jeho náboženství je náboženstvím lásky. A i v tom je konkrét is tou: nelze milovat človéčenstvo, nelze milovat nějakou abstraktní láskou. Lásku k člověku musíš prokazovat všude kolem sebe; tato láska je ne sentimentální, účinná, praktická. V ní je uzavřen smysl lidského života. Tím jsem trochu nastínil základní rysy Masarykova myšlení; vím velmi dobře, že jsem přešel bez poznámky mnoho věcí; ostatně jsem ani jinak nemohl. Zpracovat všechny ty rozmanité a bohaté prvky Masarykova myšlení, to by
PXL_20250521_123415150.jpg
====================
4 o živil otázku náboženskou, byl to on, který začal boj proti náboženskému indiferent ismu, byl to on, který odhalil celou krisi náboženskou, když zvolal s nesmírnou vážností: Náboženství nebo nihilism - tot krvavá disjunkce naší doby. A jak se stavěl k praktické stránce náboženství? Předně zůstával véren svému postulátuä nic proti rozumu, nic nad rozum. Není dvojí pravdy, říká, pravda je jen jedna. Pravda je jen pravda vědecká, kritikou ověřená a zdůvodněná; proto také náboženství moderního člověka bude spočívat na přesvědčení, nikoli na víře. Z téhož důvodu popírá Masaryk poznání zjeveného, neboť není jiného poznání, jak jsme již řekli, než poznání vědecké, trpělivé a vycházející z maličkostí a detailů. Neexistuje nějaké proniknutí podstatou věcí bez pečlivého zkoumání povrchu. A ještě jednu zajímavou věc připomenu. Masaryk tvrdí, že náboženský život se stéle víc a víc odcírkevňuje; positivní vývoj náboženský je prý již dávno veden laiky. Vůbec je Masaryk proti všem mohutným a silným organisacím církevním, neboť důsledkem toho je pak převaha docela jiném místě, než kde má být. Je to pak odduchovnění církve i náboženství a vzrůt moci politické. Masaryk se celou svou osobností staví proti theokratii jako politické vládě církve. na Otázka náboženská má v očích Masarykových neobyčejnou důležitost, a specielně pro nás, pro náš národ. Základní myšlenka našich dějin je myšlenka náboženská. Ale přesto, že náboženství je nejhlubší otázkou duchovní a naprosto věcí vnitřního přesvědčení, neznamená to nijak, že je otázkou soukromou. To vidíme z toho, jak Masaryk bojuje nejen v sobé ale i na venek o náboženství, ačkoliv o něm theoreticky mluví dosti nerad. Tady totiž cítí, že musí mluvit, že nesmí mlčet. A ovšem, největší důraz klade Masaryk na human itu. Jeho náboženství je náboženstvím lásky. A i v tom je konkrét is tou: nelze milovat človéčenstvo, nelze milovat nějakou abstraktní láskou. Lásku k člověku musíš prokazovat všude kolem sebe; tato láska je ne sentimentální, účinná, praktická. V ní je uzavřen smysl lidského života. Tím jsem trochu nastínil základní rysy Masarykova myšlení; vím velmi dobře, že jsem přešel bez poznámky mnoho věcí; ostatně jsem ani jinak nemohl. Zpracovat všechny ty rozmanité a bohaté prvky Masarykova myšlení, to by
====================
PXL_20250521_123423425.jpg
====================
5 znamenalo napsat několik set stran studií, ba možná víc než napsal on sám ve svých knihách. Bohatství Masaryko vých myšlenek je opravdu nepřeberné; a tak jsem se snažil vybčat skutečně jen to nejdůležitější, jen takobou informační zkratku, na jejímž konci bych ještě dodal: čtěte hodně Masaryka. Nejen z povinnosti k velikému muži naší historie, ale ze skutečné potřeby. Kdo jej nečetl, ani si nedovede představit, co mu Masaryk může dát. Opravdu, Masaryk je nám stále ještě velkým učitelem. Předne se no dne 8.března 1946 na schůzi středoškolského odboru Ymky.
PXL_20250521_123423425.jpg
====================
5 znamenalo napsat několik set stran studií, ba možná víc než napsal on sám ve svých knihách. Bohatství Masaryko vých myšlenek je opravdu nepřeberné; a tak jsem se snažil vybčat skutečně jen to nejdůležitější, jen takobou informační zkratku, na jejímž konci bych ještě dodal: čtěte hodně Masaryka. Nejen z povinnosti k velikému muži naší historie, ale ze skutečné potřeby. Kdo jej nečetl, ani si nedovede představit, co mu Masaryk může dát. Opravdu, Masaryk je nám stále ještě velkým učitelem. Předne se no dne 8.března 1946 na schůzi středoškolského odboru Ymky.