Naše časopisy
| raw | skeny ◆ článek, česky, vznik: únor 1948
- in: Petra. Měsíčník středoškoláků Akademické YMKY, 1948, č. 3, str. 7 (únor) | el. forma
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
Petra_027.jpg
====================
-7NA SE ČASOPISY. V lednovém čísle Křesťanské revue naznačuje prof. Odložilík velkou část problematiky dnešního Německa. Ukazuje, že poražené Německo stojí dnes jako hráz mezi vítězi. Není to však proto, že se opět zdvihá k odvetě, jak tomu bylo brzy po první světové válce, nýbrž spíše tím, že se propadá, aby uniklo kontrole. Ne bezpečí plyne z Německa spravovaného několikerou okupační správou, neodpovědného ani za avůj život, tím péně pak za vývoj mezinárodních styků nebo světového hospodářství. Všímá si pak dvou knih o Německu a na konci uzavírá, že dokud potrvá rozdělení na čtyři pásma a vysoké přehrady mezi Německem a sousedními zeměni, ne bude lehké udělat si třebas jen povšechnou představu o tom, kam se obrátí Německo, až bude stát na svých nohou. V článku "Inflace, nemoc současného světa", kterým je zahájeno 4.číslo Na ší doby, prohlašuje prof. Josef Macek, že to nebyl komunismus, který ve Francii prohrál velikou stávku odborových organisací, nýbrž chybná hospodářská theorie a na ní založená pochybená hospodářská politika, kterou až do redávne dělaly všechny francouzské politické strany. Vysvětluje pak, že chybrá theorie záležela v názoru, že lze nežádoucí vzestup cenové hladiny vyvážit zvýšením mezd, a že nežádoucí účinek zvýšení mezd lze odčinit zvýšením cen. Ukazuje také, že základní chyba, která zaviňuje současnou bídu, světa, je chybný názor na funkci peněz v organisaci lidské spolupráce a v spoluužívání jejích výsledků. Tato chyba má však svoji stránku rozumovou /theoretickor/ i mravní, právní a politickou. V článku "Setkání se světem" píše tamtéž Dr Skarvan o svých pozorováních a zkušenostech z konference křesšanské mládeže v slo minulého roku. Toto setkání prý dalo účastníkům poznat, kam až pronikla hluboká nedivěra člověka k člověku. Ukázalo závažnost a naléhavost problémů barevných národů, jejich pokročilý nacionalismus a touhu po svobodě. Ukázalo také, že křesťanství a křesťanstvo může mnoho očekávat od svých vyznavačů z afrických a asijských národů. V Kritickém měsíčníku se zamýšlí Václav Černý nad socialistickým rokem 1848 a jeho dědictvím a po skvělém rozboru tehdejší myšlenkové síly i slabosti nových proudů socialistických říká: Marxismu dnes chybí pól přemyšlení o autonomii člověka a podstatě osobnosti lidské, chybí mu úcta k jejich hodnotě a často i vědomí, původně samozřejmé, že smyslem socialismu není uchopit veřejno moc, ovládnout stát a těšit se z vlastní síly, nýbrž zvětšovat ihned a do nekonečna oblast one autonomie a rozvojových možností svobodné osobnosti, Nakonec vyslodommer ka vuje domněku dost paradoxní, že je dnes socialismus/treba ve světovém měřítku anarchistické kůry, t.j. kůry 1ilosofií individální svobody, autonomní a nedotknutelné osobnosti a tvůrčí, revoluční iniciativnosti jednotlivce. Z ciziny: V desátém čísle novozélandského časopisu Student píše L. G. Hann důležitý článek o vyhlídkách lidstva /outlook for Mankind/. Pudoucnost lidstva záleží na každém z nás; jde jen o to, budeme-li chtít vyjít se seriosním programem. Naší výzbrojí je dějinná perspektiva, náboženská víra a intelekt; ty nám umožňují nejen přehled po současné její situaci, ale také její zhodnocení. Ovšem člověk nemůže posuzovat svůj význam zde na zemi obvyklými měřítky, která jsou dána nebo volena jím samým. Konečně má svůj význam vyjadřitelný jen v termínech nekonečného. Pro křesťana to znamená, že současné události mají svůj smysl jen měřeny věčnými Božími záměry. Boží vůle se tak stává determinujícím faktorem v průběhu dějin: přijme-li ji človèk, dojde svého naplnění a stane se tak spoludělníkem Božím na dovršování stvořitelského plánu. Camítne-li však, zřítí se jeho život do propasti. Dzes se skutečně zdá, že se lidstvo propadá do hněvu a zloby. Naše průmyslová civilisace je bezbožeckou civilisací ve svých záměrech a ve směru svého vývoje. Tolik obávané nové atomické objevy jsou jen symptomem hlubšího problému naší doby: že totiž člověk, dobývaje vnější vlády nad světem přírody, ztratil vnitřní vládu nad sebou v Kristu. V opětném dobytí této vnitřní vlády bude první ukol lidstva ve zbývajících desetiletích tohoto století. Církev si bude muset zvyknout na novou skutečnost, totiž že je nyní znovu malým, menšinovým hnutím ve stále nepřátelštějším světě, V takové situaci prokáží křesťanští muži a ženy nejlepší službu své době tím, že obnoví osobní křes šanskou disciplinu ve svém denním životě a tím znovu vybudují základy křesťanské odpovědnosti. Druhým úkolem naším bude snaha pozvednout všechny své vztahy k druhým lidem na úroveň vztahů člověka k člověku. Ve své abstaktnosti myslíme v kategoriích, které odosobňují náš poměr k ostatním lidem. Dosažení opětného zlidštění denního života je náboženský úkol, který musí být splněn ať přijde jakýkoli nový lidský pořádek na tento svět. LuH.
Petra_027.jpg
====================
-7NA SE ČASOPISY. V lednovém čísle Křesťanské revue naznačuje prof. Odložilík velkou část problematiky dnešního Německa. Ukazuje, že poražené Německo stojí dnes jako hráz mezi vítězi. Není to však proto, že se opět zdvihá k odvetě, jak tomu bylo brzy po první světové válce, nýbrž spíše tím, že se propadá, aby uniklo kontrole. Ne bezpečí plyne z Německa spravovaného několikerou okupační správou, neodpovědného ani za avůj život, tím péně pak za vývoj mezinárodních styků nebo světového hospodářství. Všímá si pak dvou knih o Německu a na konci uzavírá, že dokud potrvá rozdělení na čtyři pásma a vysoké přehrady mezi Německem a sousedními zeměni, ne bude lehké udělat si třebas jen povšechnou představu o tom, kam se obrátí Německo, až bude stát na svých nohou. V článku "Inflace, nemoc současného světa", kterým je zahájeno 4.číslo Na ší doby, prohlašuje prof. Josef Macek, že to nebyl komunismus, který ve Francii prohrál velikou stávku odborových organisací, nýbrž chybná hospodářská theorie a na ní založená pochybená hospodářská politika, kterou až do redávne dělaly všechny francouzské politické strany. Vysvětluje pak, že chybrá theorie záležela v názoru, že lze nežádoucí vzestup cenové hladiny vyvážit zvýšením mezd, a že nežádoucí účinek zvýšení mezd lze odčinit zvýšením cen. Ukazuje také, že základní chyba, která zaviňuje současnou bídu, světa, je chybný názor na funkci peněz v organisaci lidské spolupráce a v spoluužívání jejích výsledků. Tato chyba má však svoji stránku rozumovou /theoretickor/ i mravní, právní a politickou. V článku "Setkání se světem" píše tamtéž Dr Skarvan o svých pozorováních a zkušenostech z konference křesšanské mládeže v slo minulého roku. Toto setkání prý dalo účastníkům poznat, kam až pronikla hluboká nedivěra člověka k člověku. Ukázalo závažnost a naléhavost problémů barevných národů, jejich pokročilý nacionalismus a touhu po svobodě. Ukázalo také, že křesťanství a křesťanstvo může mnoho očekávat od svých vyznavačů z afrických a asijských národů. V Kritickém měsíčníku se zamýšlí Václav Černý nad socialistickým rokem 1848 a jeho dědictvím a po skvělém rozboru tehdejší myšlenkové síly i slabosti nových proudů socialistických říká: Marxismu dnes chybí pól přemyšlení o autonomii člověka a podstatě osobnosti lidské, chybí mu úcta k jejich hodnotě a často i vědomí, původně samozřejmé, že smyslem socialismu není uchopit veřejno moc, ovládnout stát a těšit se z vlastní síly, nýbrž zvětšovat ihned a do nekonečna oblast one autonomie a rozvojových možností svobodné osobnosti, Nakonec vyslodommer ka vuje domněku dost paradoxní, že je dnes socialismus/treba ve světovém měřítku anarchistické kůry, t.j. kůry 1ilosofií individální svobody, autonomní a nedotknutelné osobnosti a tvůrčí, revoluční iniciativnosti jednotlivce. Z ciziny: V desátém čísle novozélandského časopisu Student píše L. G. Hann důležitý článek o vyhlídkách lidstva /outlook for Mankind/. Pudoucnost lidstva záleží na každém z nás; jde jen o to, budeme-li chtít vyjít se seriosním programem. Naší výzbrojí je dějinná perspektiva, náboženská víra a intelekt; ty nám umožňují nejen přehled po současné její situaci, ale také její zhodnocení. Ovšem člověk nemůže posuzovat svůj význam zde na zemi obvyklými měřítky, která jsou dána nebo volena jím samým. Konečně má svůj význam vyjadřitelný jen v termínech nekonečného. Pro křesťana to znamená, že současné události mají svůj smysl jen měřeny věčnými Božími záměry. Boží vůle se tak stává determinujícím faktorem v průběhu dějin: přijme-li ji človèk, dojde svého naplnění a stane se tak spoludělníkem Božím na dovršování stvořitelského plánu. Camítne-li však, zřítí se jeho život do propasti. Dzes se skutečně zdá, že se lidstvo propadá do hněvu a zloby. Naše průmyslová civilisace je bezbožeckou civilisací ve svých záměrech a ve směru svého vývoje. Tolik obávané nové atomické objevy jsou jen symptomem hlubšího problému naší doby: že totiž člověk, dobývaje vnější vlády nad světem přírody, ztratil vnitřní vládu nad sebou v Kristu. V opětném dobytí této vnitřní vlády bude první ukol lidstva ve zbývajících desetiletích tohoto století. Církev si bude muset zvyknout na novou skutečnost, totiž že je nyní znovu malým, menšinovým hnutím ve stále nepřátelštějším světě, V takové situaci prokáží křesťanští muži a ženy nejlepší službu své době tím, že obnoví osobní křes šanskou disciplinu ve svém denním životě a tím znovu vybudují základy křesťanské odpovědnosti. Druhým úkolem naším bude snaha pozvednout všechny své vztahy k druhým lidem na úroveň vztahů člověka k člověku. Ve své abstaktnosti myslíme v kategoriích, které odosobňují náš poměr k ostatním lidem. Dosažení opětného zlidštění denního života je náboženský úkol, který musí být splněn ať přijde jakýkoli nový lidský pořádek na tento svět. LuH.