Strojový, zatím neredigovaný přepis

====================
ScanImage430.jpg
====================
AY. Herman 10.5.97 hereze ? Marxismus jako 01 Od března 1990 jsem v každém ročníku na obou fakultách opakoval, že marxismu a zejména mladému Marxovi je třeba nadále věnovat pozornost, že marxismus se nezhroutil spolu se sovětským impériem a komunismem bolševického typu, že se musíme myšlenkově, ideově připravovat na novou vlnu marxismu, která se nepochybně v nějaké podobě dostaví a přijde také k nám. Nebylo mi to nikdy přičítáno k dobru, ale zatim se nikdo nepokusil ve mně odhalovat kryptomarxistu. Nedávno jsem dost slyšitelně na akademické půdě a k tomu v Betlémské kapli upozornil na bezmyšlenkovité resp. myšlenkově upadlé oficiální zahrnování nejméně trojího druhu bývalých komunistů spolu s dvojim druhem sociálních demokratů a dokonce se všemi socialisty nejrozmanitějši provenience a orientace do jednoho pytle. Vyšlo to později sice jen v marginálním tisku, ale oficiální reakcí bylo nereagování, tj. mlčení. To může znamenat jedno z dvojiho: bud jde o pseudoproblém, snad výplod ne-li choré, tedy aspoň senilní mysli, anebo jde o problém, kterého se zejména nikdo z politiků, ale také nikdo z těch, co by chtěli svou vlastní minulost nechat co možná pod kobercem, nechce ani tknout. Ostatně si tuto věc posudte sami. Mým dnešním záměrem není se vrtk minulosti, nýbrž uvažovat především o budoucnosti. Každý ovšem ví, že právě to není možné jinak, než posuzováním materiálu minulosti, zda se hodí či nehodí právě pro budoucnost. Budoucnost bez minulosti není totiž možná, znamenala by neustálé začínání a pak upadání do všech možných chyb a omylů. 02 Masaryk jako prezident první republiky mnohokrát opakoval, že se jako občané všichni musi cilevědomě zbavovat svého rakušanstvi, protože v něm stále ještě vězí, ať chtějí nebo nechtěji. To platí dnes také pro nás pro všechny, byť mutatis mutandis: všichni se ještě dlouho budeme muset aktivně zbavovat nejrůznějších návyků, které jsme si jako společnost i jako jednotlivci osvojili v průběhu víc než čtyřiceti let komunismu, tj. tzv. socialistické. resp. reálně socialistické "epochy". Všichni jistě chápou, že třeba národy bývalého sovětského impéria jsou na tom ještě mnohem hůř, i když pro leckteré z nich ta doba víc než sedmi desetiletí neznamenala vždycky takový úpadek jako pro nás. Ted nám tu ovšem nejde o posuzování detailů, nýbrž o zhodnocení celkové. A v tom ohledu plati - jak jsem přesvědčen: tak jako po první světové válce šlo o odrakouštění, jde dnes o odkomunističtění. A tak, jako to tenkrát nešlo udělat vnějškově, ale šlo o odrakouštění uvnitř nás, tak i dnes jde o odkomunističtění uvnitř nás. Říkám to především ze dvou důvodů: 1) aby si nějaký komunistický staromilec nechtěl u mého ohýnku hřát svou vlastní palivčičku, zejména však 2) abych zřetelně odlišil ideu a posouzeni jejich pozitivnich i negativních aspektů od faktického způsobu jejího provedeni a zejména politického uskutečnění. Dodnes platí, že bylo a je zapotřebí vytvořit něco na místě neexistujiciho starého Rakouska - a je malér, že to nešlo a nejde. Vím, že už tohle tvrzení musí pro mnohé uši znit jako provokace Marxismus jako hereze? 1 -

====================
ScanImage431.jpg
====================
a že to může být použito proti mně. Ještě větší provokaci se bude zdát to, co řeknu nyni: Masarykova "Nová Evropa" nemusela nutně být pojata jako velká konfederace malých států mezi Německem a Ruskem, ale také jako velká konfederace spolu s Německem a Ruskem. Sovětský svaz a jeho dominium však představovaly odpuzující a neudržitelné uskutečnění této možné ideje v ještě horší podobě než skutečné Rakousko-Uhersko realizaci "ideje státu rakouského". 03 Nám však dnes nepůjde o tyto světově politické aspekty, nýbrž o marxismus jako myšlenkový program, jako ideu, a to pokud jde o jeho myšlenkovou, ideovou souvislost s křesťanstvím a jak se podává s věci samé s židovstvim. Některé momenty této souvislosti jsou zřejmé každému, kde má oči otevřené nebo kde je alespoň ochoten je otevřit. Marx, stejně jako potom tzv. marxismus jsou nemyslitelné bez židovských a křesťanských kořenů. Marx sám je vnukem rabína, Engels pochází z pietistického luterského prostředí (v MEGA si může každý najit jeho mladickou báseň na Ducha svatého), oba jsou v mládí myšlenkově inspirováni Feuerbachem a jeho prostřednictvím s Hegelem, původně theologem, který se dal na filosofii a prohlásil, že filosofie je formou bohuslužby (jen s opatrnosti sobě vlastní neřekl, co si myslil, totiž že je formou nejvyšší). Podle něho je filosofie vlastně theologii a ten, kdo se jí zabývá, slouží vlastně Bohu. (Vorles. über die Philosophie der Religion I, 29 a 30: "Die Philosophie ist in der Tat selbst Gottesdienst." "Die Philosophie ist daher Theologie, und die Beschäftigung mit ihr oder vielmehr in ihr ist für sich Gottesdienst." Feuerbach učinil jen další krok směrem, který jde vlastně ve směru proroků a samotného Ježiše: prohlásil theologii za anthropologii a tim službu "bohu" za službu člověku, tedy bohoslužbu za člověkoslužbu. Jenže to všechno byly jen myšlenky, ale "skutek utek". Marx Hegelovu a Feuerbachovu myšlenku domyslel až do praxe: tu člověkoslužbu je třeba uskutečnit nejen individuálně, ale sociálně, společensky, politicky. Je třeba svět nejen nově vyložit, ale podle nové interpretace také fakticky předělat. Praxe bez nové myšlenky není žádná nová praxe na to ruští (a nejenom ruští) marxisté zapomněli. Marx neváhal tzv. revoluční praxi postavit proti tzv. špinavě-židovské praxi" - to je jeho vlastní termin. Lenin a Stalin a jejich následovatelé postavili sovětský velestát na praxi špinavě-velkoruské, nebo si to nazvěte jakkoliv jinak, ale špinavost laskavě ponechte. My se však vrátíme k vlastní idei. 04 Když nám angličtí přátelé poslali po válce do Akademické Ymky nějaké knihy, byla mezi nim také jedna, v níž jsem se dočetl něco, co mne tehdy velmi oslovilo, ale co jsem potom četl nesčisiněkrát. Samo Marxovo resp. marxistické pojetí dějin prý překvapivě připomíná pojeti staroizraelské: to, o čem se v Genezi mluví jako o ráji, je beztřídní prvobytně pospolná společnost. Hřich je interpretován jako soukromé vlastnictví, jehož důsledkem jsou dějiny třídních bojů a utrpení s nimi spojené. Mesiáš je kolektivni: je to proletář. Dělnická třída spasi všechno lidstvo, protože jejím vítězstvím končí třídní boje: vítězství proletariátu je vítězstvím jediné třídy, která nemá zájem na Marxismus jako hereze ? 2

====================
ScanImage432.jpg
====================
uchování moci a ovládání jiných tříd - všechny třídy a tím i všechny třídní rozpory jsou likvidovány. Nastává parúsie, totiž vlastní, skutečné dějiny, k nimž dějiny třídních bojů tvoří jen jakousi předehru. Engels zase přirovnává prorůstání revolučního proletariátu měšťáckou společností k prorůstání podzemního křesťanského podhoubí od základů až po vrcholky starého Rima. Tady nejde jen o křesťanskou resp. starožidovskou inspiraci, jako tomu je obecně. u většiny druhů socialismu, ale o pochopení celé komplexni struktury dějin, které ústí v komunistickou společnost, v níž nebude soukromého vlastnictví. - vlastně stav, který je v Novém zákoně popsán jako prezentně eschatologický: všechny věci měli společné. Tak se ukazuje, že nejen svou genezi, ale i jako fenomén prozrazuje marxismus zcela zřetelně svou spojitost s křesťanstvím. 05 Otázka je ovšem, proč máme mluvit o herezi. Tady musim objasnit, že v běžném povědomí jsou křesťanské herez chápány nesprávně a povrchně. Velmi rozšířený je hluboký omyl, že na počátku je křesťanství jednotné ve svém pravověří a že heretické skupiny se odštěpovaly od hlavního proudu. Hereze pak představuje něco jako odpadek, jako falešnou mutaci, jako nějaké renegátství. Dokonce i v protestantismu, který začíná jako hereze v tomto smyslu, tj. odštěpení od katolické církve, převládá od počátku přesvědčení, že vlastně jde o návrat k první cirkvi, která se považuje za fundament ortodoxie. Ve skutečnosti se tzv. ortodoxie rodila a ustavovala v dlouhodobém procesu jakési asimilace původně heretických sborů a skupin sborů prostřednictvím slovem a myšlenkami pracujici misie. Mluvím-li tedy o marxismu jako o křesťanské herezi, mínim to zdaleka ne výlučně jako odpadnutí od křesťanství, nýbrž jako příležitost k vzájemnému oslovení, jako výzvu pro obě strany, aby spolu vedly dialog. Proto také mám za to, že dialog mezi křesťany a marxisty, který byl zahájen na Západě v době studené války, odpovídal nejvíc tomu, co se dělo v prvních křesťanských komunitách a také mezi jednotlivými komunitami. A dnes jsem přesvědčen, že se křesťané u nás nesmí nechat strhnout protimarxistickými a protikomunistickými náladami a sami se tak usvědčovat z toho, že ten dialog v šedesátých letech považovali jen za krátkodobě oportunni, ale že s nim dnes už nehodlají mit nie společného. Už tenkrát se nám jasně ukazovalo, že dialog není možný s pseduomarxisty, ale že je možný se skutečnými, přesvědčenými marxisty. A proto také dnes je třeba si dobře vybrat. Tak jako v minulých desetiletích bylo mnoho vskutku buržoazně zakořeněných intelektualu, pro ktere dialog s marxisty neměl nejmenšího smyslu a s nimiž také pro marxisty nemělo smyslu dialog vést, tak také dnes tu máme marxisty a komunisty naprosté staromilce, kteří jen vzpomínají na své plné hrnce za komunistické éry, s nimiž rozhovor buď vůbec není možný nebo nutně postrádá jakéhokoliv smyslu. 06 Snad se mi podařilo ukázat, že když mluvím o marxismu jako křesťanské herezi, mám na mysli především marxismus a marxisty budoucnosti, ne ty minulé, z nichž většinu můžeme prostě přejít a odbýt jako "pseudomarxisty". A právě s těmito skutečnými marxisty musime počítat a připravit se na rozhovor s nimi. Ovšem musíme se připravit také na novou vlnu, kterou nebudou představovat jen Marxismus jako hereze ? 3

====================
ScanImage433.jpg
====================
marxisté připravení na dialog, nýbrž také zase mnoho z těch "nepravých". To je pro mne a snad by mělo být i pro vás hlavním důvodem, proč se starat o marxismus a marxisty už dnes a nečekat až na tu vlnu. Kdo se dnes hlási k marxismu, a není to jen laudator temporis acti- což se velmi rychle pozná - myslí to vážně, tj. má své vážné důvody. Kdo se však prostě přidá, až tu bude nová vlna, může mít důvody méně vážné, méně upřímné. A pak výběr bude nesanadnější. 07 Základní důležitost však má ideová analýza marxismu, především pak ideová analýza toho nejpodstatnějšího, nejzávažnějšího, z čeho marxismus žil, žije a ještě bude žit i v budoucnosti. Taková analýza nebyla po mém soudu dosud provedena. Představuji si to podobně, jak to bylo po dlouhá desetiletí. prováděno téměř od počátku našeho století s Kierkegaardem, a jak to jen výjimečně bylo prováděno s Nietzschem. Kierkegaard o sobě napsal, že je špiónem v božích službách a jako takovýto špión vyzradil na státní dánskou cirkev a kdo chce rozumět, rozumí, že na všechny tradiční křesťany - že neberou Ježíše Krista dost vážně, ale že si právě v bohoslužbách dělají z Boha blázny. U Nietzsche to je mnohem komplikovanější: je to farářský syn, který poznal prolhanost zbožnosti oficiálního křesťanství, ale který dobře rozpoznal obrovský význam apelu na pravdivost, Wahrhaftigkeit zase právě v křesťanství. Mám za to, že Marxe - tj. mladého Marxe - je třeba připojit k těmto dvěma jako dalšího myslitele, který upozornil podobně jako Jakubova epištola že pouha Wahrhaftigkeit může být stejně jalová jako oficiální zpovrchněné křesťanství, nevede-li k závažným rozhodnutí v životě a k praktickému jednání. V jistém smyslu jak Kierkegaard, tak Nietzsche, ale také Marx představují tři současné (myslim tu ve staletích) podoby hereze. Protože však my protestanté jsme si zvykli odmítat pro sebe slovo "hereze" a důsledně mluvíme o reformě a reformování křesťanství resp. cirkve, je třeba se podívat na zmíněné tři myslitele minulého století jako na jakési křesťanské reformátory či alespoň prae-reformátory naší pozdní doby. Reformátoři se vždycky zprvu jeví převážné většině jako heretici, a teprve v dlouhém procesu asimilace se daří je zapojit do hlavního či ústzředního proudu. Nebylo by spravedlivé, kdybychom na reformátorech vyžadovali méně chyb a vin než na konzervativních orthodoxech.. Je třeba se otevřít porozumění, dostatečně naslouchat jejich důrazům a uvážlivě, i když principiálně posuzovat, co je na nich pozitivního a perspektivního, a co ne. 08 Zkušenost z Jirchářských čtvrtků nás tehdejší účastníky naučila čemusi základně důležitému: nedbat oficiálně vyhlašovaných hranic a bariér, ale ověřit si je všechny s osobní angažovanosti. Tehdy jsme totiž zjistili, že nám protestantům jsou někteří katolici mnohem bližší než někteří protestanti. A právě tito nám blízcí katolici zjistili něco podobného ze své strany. Chtěl bych tu vydat svědectví, že podobně tomu je s mými zkušenostmi s marxisty. Také někteří z nich jsou nám křesťanům bližší než někteří jiné křesťané (či spíše pseudokřesťané). My křesťané jsme dnes svobodnější než naši potenciální Marxismus jako hereze ? 4 -

====================
ScanImage434.jpg
====================
marxističtí partneři v dialogu. Proto také je na nás, abychom začali sami a udělali první krok. Chápu tuto příležitost jako vhodnou k tomu, abych zdůraznil nutnost nejenom personální a sociální, národnostní atd. asimilace marxistů do budoucí Evropy, ale také nutnost asimilace některých závažných momentů a prvků samotného marxismu do evropského všeobecného dialogu. 09 Marxismus jako hereze ? 5