Co to je "skutečnost" [AVU]
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
167a (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
AVU 1994-5 1 Co to je "skutečnost" 01 Z dějin evropského myšlení je třeba zmínit přinejmenším dva významné zdroje tázání po tom, co je "skutečné". První najdeme na samén počátku filosofického tázání a myšlení, když je skutečné stavěno proti tomu, co je pouhým zdáním. Od samého začátku vidíme také velký důraz na rozun (NOYS) a na LOGOS. Skutečné je třeba poznávat (EPISTEMÉ), nelze zůstávat jen u doaněnek (DOXA). Dokonce i správná domněnka je méně než poznání, neboť je v ní něco nahodilého. Poznání se zejména vyznačuje tím, že je pro všechny stejné, ale domněnky ná každý své a každý jiné. V ton sayslu třeba Herakleitos říká, že "bdící mají jeden společný svět, ale spící se obracejí každý do svého vlastního" (zl. B 89 z Plutarcha), Bdělost a uniká, co dělají bo spánek jsou tu míněny netaforicky: mnoha liden totiž tak jako zapomínají, co dělají spíce" (zl. B 1 ze Sexta). Myšlení znamená proto něco zásadně vyššího a náročnějšího než pouhé ano domnívání se myšlení je totiž všem společné" (zl. B 113 ze Stobaia). Háročnost Byšlení spočívá předevšía ve splňování dvou základních podmínek: a) ti, co myslí a aluví s rozmyslen, musí se opírat právě o to, co je vše společné (zl. 114 ze Stobaia), a to je jednak nyšlení sano, jak jsme právě slyšeli, jednak to je onen skutečný svět, jak jsne slyšeli před chvílí. Obojí je lidem společné, ale obojí je také "živeno" a 'ovládáno" LOGEN 02 03 04 zlom
167a (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
AVU 1994-5 1 Co to je "skutečnost" 01 Z dějin evropského myšlení je třeba zmínit přinejmenším dva významné zdroje tázání po tom, co je "skutečné". První najdeme na samén počátku filosofického tázání a myšlení, když je skutečné stavěno proti tomu, co je pouhým zdáním. Od samého začátku vidíme také velký důraz na rozun (NOYS) a na LOGOS. Skutečné je třeba poznávat (EPISTEMÉ), nelze zůstávat jen u doaněnek (DOXA). Dokonce i správná domněnka je méně než poznání, neboť je v ní něco nahodilého. Poznání se zejména vyznačuje tím, že je pro všechny stejné, ale domněnky ná každý své a každý jiné. V ton sayslu třeba Herakleitos říká, že "bdící mají jeden společný svět, ale spící se obracejí každý do svého vlastního" (zl. B 89 z Plutarcha), Bdělost a uniká, co dělají bo spánek jsou tu míněny netaforicky: mnoha liden totiž tak jako zapomínají, co dělají spíce" (zl. B 1 ze Sexta). Myšlení znamená proto něco zásadně vyššího a náročnějšího než pouhé ano domnívání se myšlení je totiž všem společné" (zl. B 113 ze Stobaia). Háročnost Byšlení spočívá předevšía ve splňování dvou základních podmínek: a) ti, co myslí a aluví s rozmyslen, musí se opírat právě o to, co je vše společné (zl. 114 ze Stobaia), a to je jednak nyšlení sano, jak jsme právě slyšeli, jednak to je onen skutečný svět, jak jsne slyšeli před chvílí. Obojí je lidem společné, ale obojí je také "živeno" a 'ovládáno" LOGEN 02 03 04 zlom
====================
167 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
AVU 1994-5 04.10. Všeobec. úvod filosofie jako reflexe 11.10. nekonalo se (věd. rada univerzity v Č. Budějovicích) nekonalo se sportovní hry AVU otázka parazitismu v životě a ve společnosti domluvena následující témata na příští úterky: a) velké myšlenkové omyly v dějinách b) co to je "skutečnost" c) čin je "osvícenství" nové a v čem je překonané 18 25. 04.11. 08.11. 15.11. 22.11. 2011. 06 13.12. 28.12. 03.01. 10.01. 17.01. 26.01. 1 proti nihilisum (mascorrev LN. _onfpelt (Teoum), Waviela) олгодон asszon (a Sulpinil, dola vers melative: eur право budemerar chila da. Cicero mu Splint gavey jako perimete subſ odshup 2 n) Velké myšlenkové omyly přetrvávající z minulosti a) redukce skutečnosti na předmětnost (ARCHÉ až "pozit. vědy") b) záněna danosti a skutečnosti p) c) dualita duše a těla (Descartovy dvě substance aj.) d) podcenění až popření zněny a času e) ukcionismus převádění všeho na jednodušší složky a zapomenutí na vnitřní řád vyšších úrovní (povaha "celků") f) identifikace skutečného a pravého (esse est bonum) g) orientace na (pra) ainulé a odvrat od budoucího h) nepochopení povahy tzv. rozumu (ze strany empirisau atd.) i) chybná interpretace rozdílu mezi věcí o sobě" a "věcí pro nás" j) kauzalita (determinující ainulost). k) 1) a
167 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
AVU 1994-5 04.10. Všeobec. úvod filosofie jako reflexe 11.10. nekonalo se (věd. rada univerzity v Č. Budějovicích) nekonalo se sportovní hry AVU otázka parazitismu v životě a ve společnosti domluvena následující témata na příští úterky: a) velké myšlenkové omyly v dějinách b) co to je "skutečnost" c) čin je "osvícenství" nové a v čem je překonané 18 25. 04.11. 08.11. 15.11. 22.11. 2011. 06 13.12. 28.12. 03.01. 10.01. 17.01. 26.01. 1 proti nihilisum (mascorrev LN. _onfpelt (Teoum), Waviela) олгодон asszon (a Sulpinil, dola vers melative: eur право budemerar chila da. Cicero mu Splint gavey jako perimete subſ odshup 2 n) Velké myšlenkové omyly přetrvávající z minulosti a) redukce skutečnosti na předmětnost (ARCHÉ až "pozit. vědy") b) záněna danosti a skutečnosti p) c) dualita duše a těla (Descartovy dvě substance aj.) d) podcenění až popření zněny a času e) ukcionismus převádění všeho na jednodušší složky a zapomenutí na vnitřní řád vyšších úrovní (povaha "celků") f) identifikace skutečného a pravého (esse est bonum) g) orientace na (pra) ainulé a odvrat od budoucího h) nepochopení povahy tzv. rozumu (ze strany empirisau atd.) i) chybná interpretace rozdílu mezi věcí o sobě" a "věcí pro nás" j) kauzalita (determinující ainulost). k) 1) a
====================
168 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
AVU 1994-5 - 2 Marc. Tull. Cicero Ze všech způsobů nespravedlnosti není pak žádný horší, než když se právě ti lidé, kteří se dopouštějí podvodu, snaží zdáti lidmi poctivými. ... (1326, 0 povinnostech, přel. J. Ludvíkovský, Praha 1940, str. 43.) 11 Ale odvaha, projevující se v nebezpečí a v strastech, je pochybená, není-li spojena se spravedlností a bojuje-li nikoli za obecné blaho, nýbrž za soukromý prospěch. To pak nejenom není ctnost, nýbrž to je spíše hrubá síla, všechno lidské zavrhující. Dobře tedy definují statečnost stoikové, když ji nazývají ctností bojující za spravedlnost. A proto nikdo, kdo si získá slávu statečného člověka úklady a špatností, nezaslouží si proto ještě chvály, neboť nemůže býti cti tam, kde není spravedlnosti. Překrásně tudíž praví Platon: "Vědění, keré není doprovázeno spravedlností, mělo by se spíše nazývati chytráctvín než Boudrostí a právě tak i člověk odhodlaný podstoupiti nebezpečí, je-li při tom veden jeno svý sobecký zájne, a nikoli obecný prospěche, měl by býti nazýván snělý než statečný. A proto chceme, aby mužové stateční a nebojácní byli také poctiví a příní, pravdy ilovní a zcela bezelstní. Neboť to jsou vlastnosti plynoucí ze samé podstaty spravedlnosti. (1326, 0 povinnostech, přel. J. Ludvíkovský, Praha 1940, str. 51.)
168 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
AVU 1994-5 - 2 Marc. Tull. Cicero Ze všech způsobů nespravedlnosti není pak žádný horší, než když se právě ti lidé, kteří se dopouštějí podvodu, snaží zdáti lidmi poctivými. ... (1326, 0 povinnostech, přel. J. Ludvíkovský, Praha 1940, str. 43.) 11 Ale odvaha, projevující se v nebezpečí a v strastech, je pochybená, není-li spojena se spravedlností a bojuje-li nikoli za obecné blaho, nýbrž za soukromý prospěch. To pak nejenom není ctnost, nýbrž to je spíše hrubá síla, všechno lidské zavrhující. Dobře tedy definují statečnost stoikové, když ji nazývají ctností bojující za spravedlnost. A proto nikdo, kdo si získá slávu statečného člověka úklady a špatností, nezaslouží si proto ještě chvály, neboť nemůže býti cti tam, kde není spravedlnosti. Překrásně tudíž praví Platon: "Vědění, keré není doprovázeno spravedlností, mělo by se spíše nazývati chytráctvín než Boudrostí a právě tak i člověk odhodlaný podstoupiti nebezpečí, je-li při tom veden jeno svý sobecký zájne, a nikoli obecný prospěche, měl by býti nazýván snělý než statečný. A proto chceme, aby mužové stateční a nebojácní byli také poctiví a příní, pravdy ilovní a zcela bezelstní. Neboť to jsou vlastnosti plynoucí ze samé podstaty spravedlnosti. (1326, 0 povinnostech, přel. J. Ludvíkovský, Praha 1940, str. 51.)