Víra a filosofie
| raw | skeny ◆ přednáška | přípravné poznámky, česky, vznik: 16. 4. 1994 ◆ poznámka: přednáška pro Liberec
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
ScanImage270.jpg
====================
M MASARYKOVA AKADEMIE LIBEREC beią s din s iviansiast yenštjah vsleibs 1019.to19 Přednášky Masarykovy akademie Liberec se konají v budově Hospodářské fakulty VŠST v Liberci ve Voroněžské ulici (proti PVT), posluchárna H - 31 ve třetím patře. EFEKTA Sokolská ulice č.8 460 01 Liberec 1 tel.048/235 53 IČO 46744801 Na realizaci projektu Humanizace společenského prostředí v Liberci přispěl Úřad města Liberec a akciové společnosti EFEKTA a Colorbeton. hool Clerbeton Česká republika exlanešodene sboren oris SUHT dsedo vntslebo KŘESŤANSTVÍ A MODERNÍ SVĚT (aver - 0881 xhotair) Cyklus přednášek realizovaný v rámci projektu Humanizace společenského prostředí v Liberci v. Mezinárodním roce rodiny, vyhlášeném OSN pro rok 1994
ScanImage270.jpg
====================
M MASARYKOVA AKADEMIE LIBEREC beią s din s iviansiast yenštjah vsleibs 1019.to19 Přednášky Masarykovy akademie Liberec se konají v budově Hospodářské fakulty VŠST v Liberci ve Voroněžské ulici (proti PVT), posluchárna H - 31 ve třetím patře. EFEKTA Sokolská ulice č.8 460 01 Liberec 1 tel.048/235 53 IČO 46744801 Na realizaci projektu Humanizace společenského prostředí v Liberci přispěl Úřad města Liberec a akciové společnosti EFEKTA a Colorbeton. hool Clerbeton Česká republika exlanešodene sboren oris SUHT dsedo vntslebo KŘESŤANSTVÍ A MODERNÍ SVĚT (aver - 0881 xhotair) Cyklus přednášek realizovaný v rámci projektu Humanizace společenského prostředí v Liberci v. Mezinárodním roce rodiny, vyhlášeném OSN pro rok 1994
====================
ScanImage271.jpg
====================
Podstatný obsah dějin našeho národa je náboženské uvědomování. V tomto tajemném vesmíru je jedna věc, kterou si může být člověk jistý. Člověk sám jistě není tou největší duchovní veličinou ve vesmíru.... Ve vesmíru je přítomno cosi, co je duchovně větší než člověk .... TIVE Tắvə T.G.M. COM A Arnol IV Arnold Toynbee (historik 1889- 1975) debenbeiq aublyƆ ublajonq jomen V YnsVosils91 Ibeite01q orlexlenebeloga sossinsmut ionedi v Těšíme se na Vaši účast Cyklus přednášek si neklade za cíl seznámit veřejnost se systematickým přehledem křesťanského myšlení. Chce seznámit širší veřejnost s úsilím o novou interpretaci křesťanské víry a vychází přitom z přesvědčení, že křesťanské řešení problémů umožňuje modernímu člověku humanizovat sebe, své bližní i okolní svět. Masarykova akademie Liberec Dextermínos čtvrtek 24.3.1994 16.00 - 18.00 h. čtvrtek 14.4.1994 16.00 - 18.00 h. čtvrtek čtvrtek 16.6.1994 16.00 - 18.00 h. čtvrtek 6.10.1994 16.00 - 18.00 h. Křesťanská civilizace a Bible. 5.5.19942091 Richard Firbas, farář - Církev českobratrská beig 16.00 - 18.00 h. evangelická čtvrtek 26.5.1994 og světa. Še 16.00 - 18.00 h. čtvrtek 27.10.1994 16.00 - 18.00 h. čtvrtek 17.11.1994 16.00 - 18.00 h. čtvrtek 8.12.1994 thei201 16.00 - 18.00 h. čtvrtek 5.1.1995 16.00 - 18.00 h. OXYRAZAM čtvrtek 26.1.1995 16.00 - 18.00 h. téma a přednášející Křesťanství a nihilismus. Prof. PhDr. Ladislav Hejdánek, Dr.h.c. Židovství a křesťanství v dějinách a dnes. Jan Čapek, farář - Církev českobratrská evangelická Křesťanství a církve v souvislostech moderního Církve v ved v Tav Dosud přednášejícím neobsazeno 1611001200 Víra a filosofie. Prof. PhDr. Ladislav Hejdánek, Dr.h.c. Sociální učení katolicky orientovaných myslitelů. PhDr. Břetislav Daněk Evangelický bohoslovec Karl Barth, významný myslitel 20. století. Jan Čapek, farář Filosofická nauka katolického myslitele Pierre Teilharda de Chardin. Dosud přednášejícím neobsazeno Křesťanství a islám. PhDr. Břetislav Daněk, katedra filosofie Pedagogické fakulty VŠST Křesťanství a indická náboženství. Odossilsen M Dosud přednášejícím neobsazeno Křesťanství a humanismus dnešního světa. Dosud přednášejícím neobsazeno no světa. K
ScanImage271.jpg
====================
Podstatný obsah dějin našeho národa je náboženské uvědomování. V tomto tajemném vesmíru je jedna věc, kterou si může být člověk jistý. Člověk sám jistě není tou největší duchovní veličinou ve vesmíru.... Ve vesmíru je přítomno cosi, co je duchovně větší než člověk .... TIVE Tắvə T.G.M. COM A Arnol IV Arnold Toynbee (historik 1889- 1975) debenbeiq aublyƆ ublajonq jomen V YnsVosils91 Ibeite01q orlexlenebeloga sossinsmut ionedi v Těšíme se na Vaši účast Cyklus přednášek si neklade za cíl seznámit veřejnost se systematickým přehledem křesťanského myšlení. Chce seznámit širší veřejnost s úsilím o novou interpretaci křesťanské víry a vychází přitom z přesvědčení, že křesťanské řešení problémů umožňuje modernímu člověku humanizovat sebe, své bližní i okolní svět. Masarykova akademie Liberec Dextermínos čtvrtek 24.3.1994 16.00 - 18.00 h. čtvrtek 14.4.1994 16.00 - 18.00 h. čtvrtek čtvrtek 16.6.1994 16.00 - 18.00 h. čtvrtek 6.10.1994 16.00 - 18.00 h. Křesťanská civilizace a Bible. 5.5.19942091 Richard Firbas, farář - Církev českobratrská beig 16.00 - 18.00 h. evangelická čtvrtek 26.5.1994 og světa. Še 16.00 - 18.00 h. čtvrtek 27.10.1994 16.00 - 18.00 h. čtvrtek 17.11.1994 16.00 - 18.00 h. čtvrtek 8.12.1994 thei201 16.00 - 18.00 h. čtvrtek 5.1.1995 16.00 - 18.00 h. OXYRAZAM čtvrtek 26.1.1995 16.00 - 18.00 h. téma a přednášející Křesťanství a nihilismus. Prof. PhDr. Ladislav Hejdánek, Dr.h.c. Židovství a křesťanství v dějinách a dnes. Jan Čapek, farář - Církev českobratrská evangelická Křesťanství a církve v souvislostech moderního Církve v ved v Tav Dosud přednášejícím neobsazeno 1611001200 Víra a filosofie. Prof. PhDr. Ladislav Hejdánek, Dr.h.c. Sociální učení katolicky orientovaných myslitelů. PhDr. Břetislav Daněk Evangelický bohoslovec Karl Barth, významný myslitel 20. století. Jan Čapek, farář Filosofická nauka katolického myslitele Pierre Teilharda de Chardin. Dosud přednášejícím neobsazeno Křesťanství a islám. PhDr. Břetislav Daněk, katedra filosofie Pedagogické fakulty VŠST Křesťanství a indická náboženství. Odossilsen M Dosud přednášejícím neobsazeno Křesťanství a humanismus dnešního světa. Dosud přednášejícím neobsazeno no světa. K
====================
ScanImage272.jpg
====================
Víra a ffie (Liberec) - 1 Víra filosofie Liberec, 16.4.1994 Víra není nějaký "nižší" způsob poznání, tj. nižší než přímé vidění, tak říkajíc přímá zkušenost. Není to ani poznání z doslechu (víra ze slyšení). Tomu se jednak špatně rozumí, jednak to je už helenistický nános. Víra je celoživotní orientace po METANOIA, po změně smýšlení. Domněnka, že filosofie musí být v napětí a snad rozporu s vírou, je založena především na falešném chápání samotné víry, 02 Na tomto předsudku se však nikterak méně nepodílí zastaralé, nadále neudržitelné chápání filosofie. Tady bych měl zevrubně vylíčit, jak a proč je toto zastaralé chápání překonané. Zčásti se k tomu dostaneme později, ale budu se toho moci právě jen dotknout. To, čemu se od jisté doby s pocitem odporu as odmítnutím říká metafyzika, rozumí se metafyzika starého typu, spočívá v silně rozšířeném předsudku, že tak, jako se fyzika zabývá tím, co je dáno "od přírody", metafyzika se zabývá tím, co je dáno "nadpřirozeně". Nehledě na to, jaké problémy s sebou nese samo pojetí přirozenosti a nadpřirozenosti, můžeme za základní chybu tohoto pojetí považovat to, že tzv. nadpřírodní resp. nadpřirozená skutečnost je chápána jako jsoucí, jako jsoucno. Potom např. víra v Boha se stává jakousi znalostí z doslechu, že něco takového jako Bůh jest, přičemž sama víra ve svém jádru se stává niterným souhlasem s touto znalostí (dábel sice ví, že je Bůh, ale odmítá s tím souhlasit). Nejstarší a nejúctyhodnější sebepochopení filosofie je pozdní tradicí připisováno Pythagorovi, ale literárně doloženo je až u Platóna (zejména v Hostině). Diogenes Laertský nám podává zprávu, že samo slovo FILOSOFIA pochází od Pythagory, a ten že se tak sám označil na protest proti tomu, že byl od jiných nazýván moudrým, SOFOS. Podle něho prý moudrost je vyhražena bohům, zatímco lidem zůstává jen láska k moudrosti a touha po ní. Platón vkládá v Symposiu stejnou argumentaci do úst kněžky Diotimy a pak na její poučení vzpomínajícímu Sókratovi. V Sókratově výkladu pak najdeme dvě slovesa, která v daném kontxtu znamenají totéž a jsou tedy jakoby zaměnitelná: FILOSOFEIN a FILALÉTHBIN, tj. milovat moudrost a milovati pravdu. Podle tohoto sebepojetí tedy filosofuje ten, kdo nade vše miluje pravdu a touží po ní, ale touží po ní právě proto, že ji nemá. Kdo pravdu má v citovaných textech tedy bozi -, ten nefilosofuje. Rovněž ten, kdo o pravdě nemá ani potuchy, nefilosofuje. Filosofuje tedy ten, kdo není pravdy zcela neznalý, ale kdo zároven není pravdy zcela znalý. Filosof se tedy pohybuje mezi naprostou neznalostí pravdy a její naprostou znalostí, a to ve směru přibližujícím jej pravdě. Základní vadou tohoto jinak velmi hlubokého a dalekosáhle důsažného pojetí je falešné chápání toho, co je označováno slovem pravda, tedy v řečtině ALETHEIA.
ScanImage272.jpg
====================
Víra a ffie (Liberec) - 1 Víra filosofie Liberec, 16.4.1994 Víra není nějaký "nižší" způsob poznání, tj. nižší než přímé vidění, tak říkajíc přímá zkušenost. Není to ani poznání z doslechu (víra ze slyšení). Tomu se jednak špatně rozumí, jednak to je už helenistický nános. Víra je celoživotní orientace po METANOIA, po změně smýšlení. Domněnka, že filosofie musí být v napětí a snad rozporu s vírou, je založena především na falešném chápání samotné víry, 02 Na tomto předsudku se však nikterak méně nepodílí zastaralé, nadále neudržitelné chápání filosofie. Tady bych měl zevrubně vylíčit, jak a proč je toto zastaralé chápání překonané. Zčásti se k tomu dostaneme později, ale budu se toho moci právě jen dotknout. To, čemu se od jisté doby s pocitem odporu as odmítnutím říká metafyzika, rozumí se metafyzika starého typu, spočívá v silně rozšířeném předsudku, že tak, jako se fyzika zabývá tím, co je dáno "od přírody", metafyzika se zabývá tím, co je dáno "nadpřirozeně". Nehledě na to, jaké problémy s sebou nese samo pojetí přirozenosti a nadpřirozenosti, můžeme za základní chybu tohoto pojetí považovat to, že tzv. nadpřírodní resp. nadpřirozená skutečnost je chápána jako jsoucí, jako jsoucno. Potom např. víra v Boha se stává jakousi znalostí z doslechu, že něco takového jako Bůh jest, přičemž sama víra ve svém jádru se stává niterným souhlasem s touto znalostí (dábel sice ví, že je Bůh, ale odmítá s tím souhlasit). Nejstarší a nejúctyhodnější sebepochopení filosofie je pozdní tradicí připisováno Pythagorovi, ale literárně doloženo je až u Platóna (zejména v Hostině). Diogenes Laertský nám podává zprávu, že samo slovo FILOSOFIA pochází od Pythagory, a ten že se tak sám označil na protest proti tomu, že byl od jiných nazýván moudrým, SOFOS. Podle něho prý moudrost je vyhražena bohům, zatímco lidem zůstává jen láska k moudrosti a touha po ní. Platón vkládá v Symposiu stejnou argumentaci do úst kněžky Diotimy a pak na její poučení vzpomínajícímu Sókratovi. V Sókratově výkladu pak najdeme dvě slovesa, která v daném kontxtu znamenají totéž a jsou tedy jakoby zaměnitelná: FILOSOFEIN a FILALÉTHBIN, tj. milovat moudrost a milovati pravdu. Podle tohoto sebepojetí tedy filosofuje ten, kdo nade vše miluje pravdu a touží po ní, ale touží po ní právě proto, že ji nemá. Kdo pravdu má v citovaných textech tedy bozi -, ten nefilosofuje. Rovněž ten, kdo o pravdě nemá ani potuchy, nefilosofuje. Filosofuje tedy ten, kdo není pravdy zcela neznalý, ale kdo zároven není pravdy zcela znalý. Filosof se tedy pohybuje mezi naprostou neznalostí pravdy a její naprostou znalostí, a to ve směru přibližujícím jej pravdě. Základní vadou tohoto jinak velmi hlubokého a dalekosáhle důsažného pojetí je falešné chápání toho, co je označováno slovem pravda, tedy v řečtině ALETHEIA.
====================
ScanImage274.jpg
====================
Víra a ffie (Liberec) - 2 Především tu je na pováženou sama etymologie tohoto slova, na kterou téměř celý život až přehnaně poukazoval Heidegger. ALETHEIA znamená neskrytost. Je sice zřejmé, že řečtí filosofové a zejména pro nás důležitý Platón uživali toho slova způsobem, který nelze redukovat na "neskrytost", ale stejně tak nemůže být pochyb, že neskrytost byla neodmyslitelnou konotací, spoluvýznamem onoho slova. Šlo a dodnes jde o cosi principiálního: pravda se tu něla a musela řídit, "spravovat" (tj. stávat se pravdou) v závislosti na tom, co jest - tedy na jsoucím". Rozhodující bylo to, co "jest" - pravda se musela tomuto jsoucímu přizpůsobit, připodobnit, přistejnit odtud starý, dodnes velmi rozšířený výměr pravdy jako shody, souhlasu s věcí (adaequatio rei et intellectus). V tomto smyslu pak musela láska k pravdě vést k lásce k tomu, co jest. A tady nastávaly hlavní potíže: láska v pythagorejském a platónském smyslu je touhou po tom, co nemáme. Nyní však zjišťujeme, že tímto předmětem touhy je něco, co "jest". Pravda pak nutně znamená touhu po vlastnění, po majetnictví toho, co sice jest, ale co právě my nemáme. To vede k velmi povážlivým důsledkům. Abychom se těmto důsledkům vyhnuli a abychom si umožnili zachovat důstojnost, přesvědčivost a perspektivnost onoho klasického pojetí filosofie, nusine opravit - "napravit" - zmíněné chápání pravdy. Historicky došlo k situaci, v níž se taková náprava" stala nejenom možností, nýbrž vyslovenou nutností. 06 Proč jsme se zabývali tak dlouho tímto filosofickým scestín? A proč jsme vůbec přesunuli byť dočasně svou pozornost k otázce pravdy? Jedním důvodem bylo, že nejstarší literární doklad uvedeného pojetí chápe filosofii ve vztahu k pravdě, tj. jako lásku k ní a touhu po ní. Mnohem závažnějším důvodem je však skutečnost, že evropské myšlení stojí na dvojí myšlenkové tradici, totiž nejen na řecké, ale také na hebrejské. A ve staré hebrejštině slova "vira" a "pravda" byla stěží rozlišitelná, a to nejen pokud jde o jejich společný etymologický kořen ('-m-n), nýbrž také pokud jde o jejich jazykové užití v příslušných kontextech (srv. LXX a Vulgata různé překlady: veritas x fides). Na první pohled by se mohlo zdát, že to je jakási nahodilost, která nemá pro naše téma většího významu, ale byl by to vážný omyl. Jde o to, že v pozadí je jiné, závažně odlišné chápání pravdy, které sice potom v evropském myšlení má dlouho "recesivní" funkci, ale které jak se zdá začíná dnes nabývat stále větší důležitosti až dominance. Pravda totiž jak v obecném evropském povědomí - tam pochopitelně bez náležité reflexe - tak v myšlení některých významných dnešních myslitelů, zejména pak filosofů přestává být "věcí" mezi věcmi. V češtině jsou k revizi tradičního chápání pravdy, které je ovšem stále ještě zaklesnuto v našich myslích, navíc dva závažné důvody. První je opět etymologický: tak, jako řecká etymologie slova ALETHEIA ukazuje špatným, nesprávným směrem, tak zase naopak čské etymologie ukazuje směrem neobyčejně perspektivním. Možná, že právě tato
ScanImage274.jpg
====================
Víra a ffie (Liberec) - 2 Především tu je na pováženou sama etymologie tohoto slova, na kterou téměř celý život až přehnaně poukazoval Heidegger. ALETHEIA znamená neskrytost. Je sice zřejmé, že řečtí filosofové a zejména pro nás důležitý Platón uživali toho slova způsobem, který nelze redukovat na "neskrytost", ale stejně tak nemůže být pochyb, že neskrytost byla neodmyslitelnou konotací, spoluvýznamem onoho slova. Šlo a dodnes jde o cosi principiálního: pravda se tu něla a musela řídit, "spravovat" (tj. stávat se pravdou) v závislosti na tom, co jest - tedy na jsoucím". Rozhodující bylo to, co "jest" - pravda se musela tomuto jsoucímu přizpůsobit, připodobnit, přistejnit odtud starý, dodnes velmi rozšířený výměr pravdy jako shody, souhlasu s věcí (adaequatio rei et intellectus). V tomto smyslu pak musela láska k pravdě vést k lásce k tomu, co jest. A tady nastávaly hlavní potíže: láska v pythagorejském a platónském smyslu je touhou po tom, co nemáme. Nyní však zjišťujeme, že tímto předmětem touhy je něco, co "jest". Pravda pak nutně znamená touhu po vlastnění, po majetnictví toho, co sice jest, ale co právě my nemáme. To vede k velmi povážlivým důsledkům. Abychom se těmto důsledkům vyhnuli a abychom si umožnili zachovat důstojnost, přesvědčivost a perspektivnost onoho klasického pojetí filosofie, nusine opravit - "napravit" - zmíněné chápání pravdy. Historicky došlo k situaci, v níž se taková náprava" stala nejenom možností, nýbrž vyslovenou nutností. 06 Proč jsme se zabývali tak dlouho tímto filosofickým scestín? A proč jsme vůbec přesunuli byť dočasně svou pozornost k otázce pravdy? Jedním důvodem bylo, že nejstarší literární doklad uvedeného pojetí chápe filosofii ve vztahu k pravdě, tj. jako lásku k ní a touhu po ní. Mnohem závažnějším důvodem je však skutečnost, že evropské myšlení stojí na dvojí myšlenkové tradici, totiž nejen na řecké, ale také na hebrejské. A ve staré hebrejštině slova "vira" a "pravda" byla stěží rozlišitelná, a to nejen pokud jde o jejich společný etymologický kořen ('-m-n), nýbrž také pokud jde o jejich jazykové užití v příslušných kontextech (srv. LXX a Vulgata různé překlady: veritas x fides). Na první pohled by se mohlo zdát, že to je jakási nahodilost, která nemá pro naše téma většího významu, ale byl by to vážný omyl. Jde o to, že v pozadí je jiné, závažně odlišné chápání pravdy, které sice potom v evropském myšlení má dlouho "recesivní" funkci, ale které jak se zdá začíná dnes nabývat stále větší důležitosti až dominance. Pravda totiž jak v obecném evropském povědomí - tam pochopitelně bez náležité reflexe - tak v myšlení některých významných dnešních myslitelů, zejména pak filosofů přestává být "věcí" mezi věcmi. V češtině jsou k revizi tradičního chápání pravdy, které je ovšem stále ještě zaklesnuto v našich myslích, navíc dva závažné důvody. První je opět etymologický: tak, jako řecká etymologie slova ALETHEIA ukazuje špatným, nesprávným směrem, tak zase naopak čské etymologie ukazuje směrem neobyčejně perspektivním. Možná, že právě tato
====================
ScanImage276.jpg
====================
3 Víra a ffie (Liberec) okolnost přispěla již v minulosti, a to velmi dávné i zcela nedávné k tomu, že Patočka mohl v interview v roce 1963 prohlásit, že česká filosofie podala svůj největší výkon právě v otázce pravdy. A to je ten druhý důvod, proč se musíme pokusit o revizi pojetí pravdy: v českém myšlení existuje dávná tradice chápání pravdy, které je neřecké a které navazuje na hebrejské pojetí oné dvojice pravda/vira, o němž jsme se zmínili. Protože dnes není naším tématem pravda, ale víra, musíme se soustředit na tu stránku problému, která je významná pro vztah filosofie k víře. Protože zatím nemáme a ještě dlouho nebudeme mít k dispozici ani myšlenkové prostředky, ani přiměřený způsob jazykového vyjádření, které by nám dovolily stručně a jasně argumentačně prokázat oprávněnost zvoleného druhu reformy celého pojetí jak pravdy, tak víry, a ovšem také filosofie, nezbývá, než se pokusit to vyslovit zkusmo a jen přibližně, po mnohé stránce jen metaforicky a do jisté míry také narativně. Vira je spolehnutí na spolehlivé. Nestačí ani samo spolehnutí, neboť se lze spolehnout také na nespolehlivé, a nestačí ovšem ani samo spolehlivé, pokud se na ně nikdo skutečně nespolehne. Zároveň platí, že tím vskutku spolehlivým není nic, co je dáno, co už je zde jako jsoucí - neboť všechno jsoucí pomíjí žádné stromy nerostou do nebe"). Tim jedině spolehnutím je to, co teprve přichází. Odtud ona česká tradice, navazující na tradici hebrejskou a sahající po citátech z III. Ezdráše. Tím přicházejícím je "to pravé": a toto "pravé" přichází v napětí k tomu, co pouze "jest", co je jen "dané". A onen prostor mezi "pravým" a "daným" je právě prostorem víry, která je "nakloněností k činu" (Rádl), ale nikoliv k jakémukoli činu, nýbrž k činu nápravy. Zbývá ještě se zmínit o jedné věci, která by mohla vést k nesprávnému chápání právě oné "nápravy". Komenský např. chápe na některých místech nápravu jako návrat k původnímu stavu věcí. To je ovšem řecká, metafyzická misinterpretace oné velké myšlenky hebrejského původu. Dějinnost myšlení i jednání je vynálezem hebrejským a je nerozlučně spjata s orientací víry. Spočívá jednak v očekávání nových věcí, jednak v účasti na tom novém, svědčícím o příchodu toho pravého do přítomnosti (v křesťanské theologii je tento motiv zároveň vypracován a zároveň do značné míry skryt v myšlence inkarnace). Protože to pravé a jedině spolehlivé nemůže být hledáno uprostřed toho, co je dáno, a to nejenom na zemi, ale ani co je dáno na nebi, neboť nejenom země, ale také nebe bude (perspektivně) "nové" (viz Apokalypsa), nemůže být "to pravé" hledáno v minulosti, na počátku, nýbrž na konci, k němuž všechno spěje. Proto také myšlenka, že Bůh všechno stvořil nanejvýš dokonalé, je řecká: přečtěte si začátek Geneze a uvidíte, že nic, skutečně nic nebylo stvořeno jako dokonalé, nýbrž pouze jako dobré, jedině člověk jako velmi dobrý nikoliv však výborný. Samo řecké pojetí dokonalosti s sebou nese předsudek, že k tomu nelez nic přidat, nýbrž pouze od toho ubrat, tedy to pokazit. Změna znamená pokažení: proto od doby zlatého věku všechno chátrá a upadá do stavů horších a horších.
ScanImage276.jpg
====================
3 Víra a ffie (Liberec) okolnost přispěla již v minulosti, a to velmi dávné i zcela nedávné k tomu, že Patočka mohl v interview v roce 1963 prohlásit, že česká filosofie podala svůj největší výkon právě v otázce pravdy. A to je ten druhý důvod, proč se musíme pokusit o revizi pojetí pravdy: v českém myšlení existuje dávná tradice chápání pravdy, které je neřecké a které navazuje na hebrejské pojetí oné dvojice pravda/vira, o němž jsme se zmínili. Protože dnes není naším tématem pravda, ale víra, musíme se soustředit na tu stránku problému, která je významná pro vztah filosofie k víře. Protože zatím nemáme a ještě dlouho nebudeme mít k dispozici ani myšlenkové prostředky, ani přiměřený způsob jazykového vyjádření, které by nám dovolily stručně a jasně argumentačně prokázat oprávněnost zvoleného druhu reformy celého pojetí jak pravdy, tak víry, a ovšem také filosofie, nezbývá, než se pokusit to vyslovit zkusmo a jen přibližně, po mnohé stránce jen metaforicky a do jisté míry také narativně. Vira je spolehnutí na spolehlivé. Nestačí ani samo spolehnutí, neboť se lze spolehnout také na nespolehlivé, a nestačí ovšem ani samo spolehlivé, pokud se na ně nikdo skutečně nespolehne. Zároveň platí, že tím vskutku spolehlivým není nic, co je dáno, co už je zde jako jsoucí - neboť všechno jsoucí pomíjí žádné stromy nerostou do nebe"). Tim jedině spolehnutím je to, co teprve přichází. Odtud ona česká tradice, navazující na tradici hebrejskou a sahající po citátech z III. Ezdráše. Tím přicházejícím je "to pravé": a toto "pravé" přichází v napětí k tomu, co pouze "jest", co je jen "dané". A onen prostor mezi "pravým" a "daným" je právě prostorem víry, která je "nakloněností k činu" (Rádl), ale nikoliv k jakémukoli činu, nýbrž k činu nápravy. Zbývá ještě se zmínit o jedné věci, která by mohla vést k nesprávnému chápání právě oné "nápravy". Komenský např. chápe na některých místech nápravu jako návrat k původnímu stavu věcí. To je ovšem řecká, metafyzická misinterpretace oné velké myšlenky hebrejského původu. Dějinnost myšlení i jednání je vynálezem hebrejským a je nerozlučně spjata s orientací víry. Spočívá jednak v očekávání nových věcí, jednak v účasti na tom novém, svědčícím o příchodu toho pravého do přítomnosti (v křesťanské theologii je tento motiv zároveň vypracován a zároveň do značné míry skryt v myšlence inkarnace). Protože to pravé a jedině spolehlivé nemůže být hledáno uprostřed toho, co je dáno, a to nejenom na zemi, ale ani co je dáno na nebi, neboť nejenom země, ale také nebe bude (perspektivně) "nové" (viz Apokalypsa), nemůže být "to pravé" hledáno v minulosti, na počátku, nýbrž na konci, k němuž všechno spěje. Proto také myšlenka, že Bůh všechno stvořil nanejvýš dokonalé, je řecká: přečtěte si začátek Geneze a uvidíte, že nic, skutečně nic nebylo stvořeno jako dokonalé, nýbrž pouze jako dobré, jedině člověk jako velmi dobrý nikoliv však výborný. Samo řecké pojetí dokonalosti s sebou nese předsudek, že k tomu nelez nic přidat, nýbrž pouze od toho ubrat, tedy to pokazit. Změna znamená pokažení: proto od doby zlatého věku všechno chátrá a upadá do stavů horších a horších.