Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
doc01943020171128191406_002.jpg
====================
Poznámky k diskusi - 8.1 (7.10.81) 1. Původně nebyla řeč o Aristotelovi; proto nelze diskusi omezovat na Aristotela, i když ovšem je třeba některé jeho myšlenky vyjasnit. 2. Předmětem sporu bylo nikoli definovat definici, nýbrž blíže určit, co děláme, když něco definujeme. Otázka, je-li definování práce s pojmy a na pojmech, byla upřesněna v tom smyslu, zda je to práce jenom s pojmy anebo ještě s něčím jiným. 3. Zároveň se otevřela otázka, zda lze definování identifikovat se zíráním (THEORIA) ve smyslu Aristotelově. 4. Aristoteles považuje za legitimní mluvit o filosofii jako o poznání pravdy (EPISTEME TES ALETHEIAS); a v té souvislosti říká: cílem teoretického (poznání) je pravda, (cilem) praktického (poznání) čin (ERGON = jednání, námaha, výkon). (Met. a, 993b - II., I.5). Z toho lze nahlédnout, že tam, kde jde o "pravdu" ve smyslu nezakrytosti, jde z naší strany o zírání, nahlížení toho, co je odkryto. To však není praxe, protože tu není cílem žádný čin: THEORIA není naším výkonem ani jednáním, nýbrž pouze jako by abermení viděním otevřenými očima. 5. Definování však po mém soudu nelze ztotožňovat se žáčným nazíráním nezakrytého, protože to je aktivita, výkoń, někdy i námaha. Co je cílem výkonu, nazývaného "definování" ? 6. Aristoteles pravi (v Druhých analytikách, čes.1962, str.83 - II.7, 92b), že definicí nelze poznat, co věc je. Ergo definice není žádné nahlédnutí nezakrytého, není žádnou THEORIA. 7. Jinde (dtto, str.85 - II.10, 93b) čteme, že definice je řeč (logos), které udává, co to je. "Udévé, co to je" nesmíme však chápat v tom smyslu, že ukazuje věc, nýbrž "je zřejmé, že definice bude řeší, která udává, co znamená jméno, nebo jiný výraz jmenný". Jako příklad uvádí Aristoteles: "například co znamená trojúhelník". 8. Bez přihlédnutí ke kontextu by příklad mohl svést: mohli bychom se domnívat, že definice trojúhelníka udává, co to je trojúhelník, v tom smyslu, že tu je definován trojúhelník jako ideálný rovinný obrases. Rovinný obrazec však nelze jako takový definovat, nýbrž pouse minit. Minit něco lze pouze pojmem nebo rozlehlejší pojmovou strukturou. Definovat lze pouze slovo (jméno) "trojúhelník". Toto slovo není pouhým označením rovinného obrazee, nýbrž je definicí spjato s pojmen trojúhelníka, jímž teprve můžeme mínit trojúhelník jako obrasec v rovině. 9. Proto říká Aristoteles, že definice je řečí, která udává, co znamená jméno, přestože ono přísné rozlišování mezi slovem, pojmen a vši, jaké je vlastní nám, ještě není zcela důsledné. Definice pracuje s nějakým slovem tak, že určuje jeho význam, tj. určuje pojem, který je třeba (napříště) s onim slovem spojovat. 10. Zbývá ještě říci, kde se bere tento pojem, který je definiei spojován s nějakým slovem. Tu opouštím půdu Aristotelova myšlení a navazuji na svého učitele J.B.Kozáka, který nám v přednáškách z logiky vtloukal do hlavy, že primární je soud a pojmy že jsou konstituovány nasouzením. Vskutku definice je neschopna konstituovat pojem, je schopna pouze pracovat s pojmem, který už byl konstituován. 11. Výsledek: definice je práce s pojmy. Q.E.D. MM INH.
doc01943020171128191406_002.jpg
====================
Poznámky k diskusi - 8.1 (7.10.81) 1. Původně nebyla řeč o Aristotelovi; proto nelze diskusi omezovat na Aristotela, i když ovšem je třeba některé jeho myšlenky vyjasnit. 2. Předmětem sporu bylo nikoli definovat definici, nýbrž blíže určit, co děláme, když něco definujeme. Otázka, je-li definování práce s pojmy a na pojmech, byla upřesněna v tom smyslu, zda je to práce jenom s pojmy anebo ještě s něčím jiným. 3. Zároveň se otevřela otázka, zda lze definování identifikovat se zíráním (THEORIA) ve smyslu Aristotelově. 4. Aristoteles považuje za legitimní mluvit o filosofii jako o poznání pravdy (EPISTEME TES ALETHEIAS); a v té souvislosti říká: cílem teoretického (poznání) je pravda, (cilem) praktického (poznání) čin (ERGON = jednání, námaha, výkon). (Met. a, 993b - II., I.5). Z toho lze nahlédnout, že tam, kde jde o "pravdu" ve smyslu nezakrytosti, jde z naší strany o zírání, nahlížení toho, co je odkryto. To však není praxe, protože tu není cílem žádný čin: THEORIA není naším výkonem ani jednáním, nýbrž pouze jako by abermení viděním otevřenými očima. 5. Definování však po mém soudu nelze ztotožňovat se žáčným nazíráním nezakrytého, protože to je aktivita, výkoń, někdy i námaha. Co je cílem výkonu, nazývaného "definování" ? 6. Aristoteles pravi (v Druhých analytikách, čes.1962, str.83 - II.7, 92b), že definicí nelze poznat, co věc je. Ergo definice není žádné nahlédnutí nezakrytého, není žádnou THEORIA. 7. Jinde (dtto, str.85 - II.10, 93b) čteme, že definice je řeč (logos), které udává, co to je. "Udévé, co to je" nesmíme však chápat v tom smyslu, že ukazuje věc, nýbrž "je zřejmé, že definice bude řeší, která udává, co znamená jméno, nebo jiný výraz jmenný". Jako příklad uvádí Aristoteles: "například co znamená trojúhelník". 8. Bez přihlédnutí ke kontextu by příklad mohl svést: mohli bychom se domnívat, že definice trojúhelníka udává, co to je trojúhelník, v tom smyslu, že tu je definován trojúhelník jako ideálný rovinný obrases. Rovinný obrazec však nelze jako takový definovat, nýbrž pouse minit. Minit něco lze pouze pojmem nebo rozlehlejší pojmovou strukturou. Definovat lze pouze slovo (jméno) "trojúhelník". Toto slovo není pouhým označením rovinného obrazee, nýbrž je definicí spjato s pojmen trojúhelníka, jímž teprve můžeme mínit trojúhelník jako obrasec v rovině. 9. Proto říká Aristoteles, že definice je řečí, která udává, co znamená jméno, přestože ono přísné rozlišování mezi slovem, pojmen a vši, jaké je vlastní nám, ještě není zcela důsledné. Definice pracuje s nějakým slovem tak, že určuje jeho význam, tj. určuje pojem, který je třeba (napříště) s onim slovem spojovat. 10. Zbývá ještě říci, kde se bere tento pojem, který je definiei spojován s nějakým slovem. Tu opouštím půdu Aristotelova myšlení a navazuji na svého učitele J.B.Kozáka, který nám v přednáškách z logiky vtloukal do hlavy, že primární je soud a pojmy že jsou konstituovány nasouzením. Vskutku definice je neschopna konstituovat pojem, je schopna pouze pracovat s pojmem, který už byl konstituován. 11. Výsledek: definice je práce s pojmy. Q.E.D. MM INH.