Individualizace jako centrovanost
Organizační struktura se liší od jiných struktur především tím, že má své centrálnější a perifernější okruhy, které nemají stejné důležitosti pro její zachování.
Tak např. pro atom je jádro orgánem centrálním, obíhající elektrony orgány periferními. Pro molekulu je centrálnější než vazba mezi ionty navzájem vazba iontová.1 V buňce je jádro centrálnější než cytoplazma. U vyšších organismů jsou některé buňky, resp. orgány důležitější, centrálnější než jiné. U rostliny např. list je perifernější než lodyha nebo kořen (u semena je centrální zase klíček). U obratlovců (obecně, ovšem s výjimkami) je důležitější, centrálnější nervstvo než svalstvo a kosti; a v nervstvu opět rozlišujeme nervstvo centrální a periferní.
Centrální partie struktury organizační naprosto nemusí být vždy pevnější než partie ostatní; naopak často bývá labilnější. (V molekule je pevnější vazba iontová, a přece centrální je vazba iontů mezi sebou.)
Individualita je dána právě nadřazeným postavením centra v dané struktuře. Čím vyšší je typ organizační struktury, tím vyšší je i typ organizačního centra, a to znamená, tím užší základnu má toto centrum a tím širší a větší je aparát sloužící centru pro jeho centrální postavení. (?)
24. III. 51
1 Původní znění v rukopise: „Pro molekulu je centrálnější vazba iontová než vazba mezi ionty navzájem. (Tu je ‚center‘ víc).“ Druhá věta (v závorce) je však přeškrtnuta a na okraji je připsáno „obráceně!“. – Pozn. red.